USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Petry Kubáčové a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně S T A Z co., s.r.o., IČO 61680907, se sídlem v Berouně – Závodí, Pražská 108/10, zastoupené Mgr. Tomášem Šmucrem, advokátem se sídlem v Rokycanech, Míru 231, proti žalované Letiště Praha, a.s., IČO 28244532, se sídlem v Praze 6, K Letišti 6/1019, zastoupené JUDr. Janem Mikulášem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1525/39, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalobkyně A. Š., o určení vlastnického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 19 C 256/2022, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2024, č. j. 55 Co 71/2024-120, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně a vedlejší účastník na straně žalobkyně jsou povinni zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení společně a nerozdílně 3 388 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám JUDr. Jana Mikuláše, Ph.D.
1. Obvodní soud pro Prahu 6 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 2. 11. 2023, č. j. 19 C 256/2022-95, zamítl žalobu na určení, že žalobkyně je vlastníkem stavby terénní úpravy představované haldou zeminy umístěné na pozemcích parc. č. XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY, XY a XY v katastrálním území XY (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
2. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 22. 5. 2024, č. j. 55 Co 71/2024-120, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II). Shodně se soudem prvního stupně neshledal naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném určení, neboť nebylo prokázáno, že by nuceným výkonem povinnosti vedlejšího účastníka vyklidit předmětnou haldu zeminy (deponii) z pozemků žalované mohlo být tvrzené vlastnické právo žalobkyně ohroženo nebo porušeno. Dodal, že takové určení by ani nemohlo mít za následek změnu exekučního řízení vedeného k vymožení povinnosti vedlejšího účastníka vyklidit pozemky žalované odstraněním deponie.
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále i „dovolatelka“) včasné dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) a v němž uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř.
4. Namítá, že provedením exekuce, případně i dobrovolným splněním povinnosti k vyklizení bezpochyby dojde ke zcizení a poškození, případně až zničení její věci co do podoby a struktury, a tím i vzniku škody v řádech milionů korun. Dodává, že předběžná otázka vlastnictví deponie byla v řízení, ve kterém byl vydán exekuční titul, vyřešena bez její účasti, navíc v rozporu s důkazy, které předložila s podanou určovací žalobou. Otázku naléhavého právního zájmu vyřešil podle jejího názoru odvolací soud v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1180/2003 a rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1440/14), neboť jinou možnost obrany proti následkům exekuce, jejíž provedení zasahuje do její majetkové sféry, nemá. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc soudu prvního stupně vrátil k dalšímu řízení. 1.
2. Žalovaná ve vyjádření k dovolání navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu potvrdil. Uvádí, že provedení exekuce práva dovolatelky ohrozit nemůže, vlastnictví deponie bylo navíc najisto postaveno. Dovolání považuje za další šikanózní procesní krok žalobkyně, jejímž je vedlejší účastník jediným jednatelem.
3. Dovolání není přípustné.
4. Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
5. Podle § 241a odst. 1 až 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod
dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
6. Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.
7. Určovací žaloba podle § 80 o. s. ř. je preventivního charakteru a má místo tam, kde je možné její pomocí eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, a předejít tak budoucím sporům (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 7. 2014, sp. zn. 22 Cdo 2468/2012, nebo ze dne 28. 11. 2024, sp. zn. 22 Cdo 3097/2024, dostupná, stejně jako dále uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu, na www.nsoud.cz).
8. Žalobkyně má za to, že její naléhavý právní zájem na požadovaném určení je dán, se závěrem odvolacího soudu, že ani takové určení by na průběh exekučního řízení nemohlo mít vliv, však nijak nepolemizuje, právní argumentaci pro jiný závěr nepřináší a ani právní otázku v tomto směru neformuluje. Není tak zřejmé, jak by požadované určení právní postavení žalobkyně zlepšilo. Otázku naléhavého právního zájmu na požadovaném určení v dané věci neposoudil odvolací soud ani v rozporu rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 29.
7. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1180/2003, na který dovolatelka odkazuje, neboť ten se týkal naléhavého právního zájmu věřitele na určení vlastnického práva dlužníka z vykonatelné pohledávky, který není jako vlastník zapsán v katastru nemovitostí, neboť takové určení by umožnilo výkon rozhodnutí prodejem této nemovitosti. Ani nález Ústavního soudu ze dne 11. 7. 2017, sp. zn. I. ÚS 1440/14, dostupný na nalus.usoud.cz, se nezabývá naléhavým právním zájmem na určení, že vlastníkem věci, která je exekučně odstraňována z pozemku, je jiná osoba než povinný.
Ústavní soud se v uvedeném rozhodnutí zabývá naléhavým právním zájmem na určení neplatnosti smlouvy. 1.
2. Dovolání není přípustné, Nejvyšší soud je proto podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
3. V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje
rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím plněna dobrovolně, lze se domáhat jejího splnění návrhem na soudní výkon rozhodnutí anebo u soudního exekutora návrhem na exekuci.
V Brně dne 18. 2. 2025
Mgr. David Havlík předseda senátu