22 Cdo 3097/2024-250
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., ve věci žalobce Aleše Štolcbarta, bytem v Praze, Vokrojova 3377/6, svěřenského správce spravujícího majetek ve svěřenském fondu Beraun, svěřenský fond, IČO: 09876782, zastoupeného Mgr. Tomášem Šmucrem, advokátem se sídlem v Rokycanech, Míru 231, proti žalované MAHAUT s. r. o., se sídlem v Praze, Údolní 212/1, IČO: 27874249, zastoupené Mgr. Markem Stubleym, advokátem se sídlem v Praze, Plaská 614/10, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 8 C 369/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2024, č. j. 22 Co 91/2024-233, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Okresní soud Praha-západ (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 19. 1. 2024, č. j. 8 C 369/2020-184, zamítl žalobu o určení, že vlastníkem pozemku parc. č. 1223, k. ú. Hostivice je společnost EKOSTAVBY CO, s. r. o., IČO 26186209 (výrok I). Dále zamítl žalobu o určení, že vlastníkem pozemků parc. č. 1219/4, 1219/20, 1382/32, 1382/83 a 1382/84, k. ú. Hostivice (všechny doposud uvedené pozemky dále jen jako „předmětné pozemky“) je Aleš
Štolcbart (výrok II). Rovněž rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III).
2. Zamítnutí obou žalob soud prvního stupně zdůvodnil nedostatkem naléhavého právního zájmu na určení vlastnictví, neboť osoby, jejichž vlastnictví by mělo být určeno, nebyly účastníky tohoto řízení, a proto by pro ně nebylo toto rozhodnutí závazné.
3. K odvolání žalobce Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 25. 6. 2024, č. j. 22 Co 91/2024-233, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opřel o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Uvedl, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, zda má uživatel pozemku naléhavý právní zájem na určení, kdo je vlastníkem užívaných pozemků, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené praxe dovolacího soudu.
5. Žalobce se považoval za vlastníka deponie materiálu, která se nachází na předmětných pozemcích. Umístěním deponie na cizích pozemcích vzniká svěřenskému fondu povinnost vydat bezdůvodné obohacení vlastníkům pozemků, na nichž je deponie umístěna. Žalobce se domníval, že skutečným vlastníkem pozemků by měly být jiné osoby než žalovaná, která je jako vlastník zapsána v katastru nemovitostí. Proto se domáhal určení vlastnického práva k těmto pozemkům, aby věděl, vůči komu je povinen bezdůvodné obohacení vydat. Nejasnosti ohledně vlastnictví k pozemkům podle žalobce vyvolává rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2017, č. j. 31 Co 410/2013-807, ve kterém soud uvedl, že nenastaly věcněprávní účinky smlouvy o převodu deponie. Tato smlouva měla být jednou z více na sobě existenčně závislých smluv, kterými se převáděly i předmětné pozemky. Proto se žalobce domnívá, že ani vlastnické právo k předmětným pozemkům nepřešlo na nového majitele, žalovanou, a ta je tudíž v katastru nemovitostí zapsána jako vlastník bez právního důvodu. To, že osoby, které žalobce považuje za skutečné vlastníky předmětných pozemků, nebyly účastníky řízení, nepovažuje žalobce za problém, protože s nimi není ohledně otázky vlastnictví pozemků ve sporu. Jedná se o samotného Aleše Štolcbarta jakožto fyzickou osobu a o společnost EKOSTAVBY CO., s. r. o., kterou žalobce ovládá. Proto se žalobce domníval, že nebyl žádný důvod, aby tyto osoby byly účastníky řízení. A proto navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil, aby zrušil i rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
6. Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
7. Dovolání není přípustné.
8. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
9. Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod
dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. 10. Dovolatel předložil dovolacímu soudu k posouzení otázku, zda má uživatel pozemků naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o. s. ř. na určení, kdo je vlastníkem předmětných pozemků. Žalobce se domnívá, že jeho naléhavý právní zájem je dán, protože v závislosti na určení vlastnického práva k pozemkům pro něj jako uživatele pozemků vyplývají odlišné povinnosti. Odvolává se přitom na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1723/2015, ve kterém soud shledal naléhavý právní zájem nájemce pozemků, který potřeboval postavit najisto, komu je povinen platit nájemné. 11. Tato otázka přípustnost dovolání nezakládá, neboť odvolací soud se od uvedené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu v souzené věci neodchýlil. 12. Žalobci je možné dát za pravdu, že také uživatel pozemků může mít naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k užívaným pozemkům [srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2001, sp. zn. 22 Cdo 1072/99 nebo žalobcem zmiňovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1723/2015 (dostupné stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu na www.nsoud.cz)]. Potřeba je ale zdůraznit, že určovací žaloba podle § 80 o. s. ř. je preventivního charakteru a má místo tam, kde je možné její pomocí eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a předejít tak budoucím sporům (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 7. 2014, sp. zn. 22 Cdo 2468/2012). Takovou funkci může rozhodnutí plnit ovšem jen tehdy, bude-li závazné pro všechny subjekty dotčeného právního vztahu. Je tedy potřeba, aby všechny tyto subjekty byly i účastníky příslušného soudního řízení, neboť výrok pravomocného rozsudku je podle § 159a odst. 1 o. s. ř. závazný jen pro účastníky řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2010, sp. zn. 22 Cdo 2614/2008). 13. V žalobcem zmiňovaném rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1723/2015, od kterého se měl odvolací soud odchýlit, se jednalo o naléhavý právní zájem nájemce pozemku, který potřeboval postavit najisto, komu je povinen platit nájemné. Nájemce proto zažaloval oba domnělé vlastníky za účelem, aby soud určil, kterému z nich skutečně svědčí vlastnické právo. Výrok rozhodnutí soudu byl proto závazný pro všechny zúčastněné a na jeho základě mohla být provedena změna zápisu v katastru. Tím se postavilo najisto právní postavení všech subjektů a předešlo se dalším případným sporům. Stejný výsledek by ale nemělo rozhodnutí soudu ve věci žalobce, protože rozhodnutí by pro domnělé vlastníky závazné nebylo. Na jeho základě by tedy nemohla být provedena změna zápisu v katastru a nepředešlo by se tímto rozhodnutím dalším případným řízením mezi účastníky. Z tohoto důvodu soudy zcela v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu rozhodly o tom, že žalobce na určení vlastnického práva na řízení nezúčastněných subjektů naléhavý právní zájem nemá (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 7. 2014, sp. zn. 22 Cdo 2468/2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2006, sp. zn. 29 Odo 1573/2006). 14. Jelikož dovolání žalobce není přípustné, Nejvyšší soud je podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. 15. V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 11. 2024
Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu