Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Milanem Hulmákem o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti Crane Health & Beauty s. r. o., sídlem Na Hřebenkách 2288/72, Praha 5 - Smíchov, zastoupené Mgr. Ondřejem Hálou, advokátem, sídlem Plynárenská 671, Kolín, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. dubna 2025 č. j. 16 Co 145/2025-131 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 13. března 2025 č. j. 10 C 290/2023-117, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 5, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti Langmeier & Co., insolvenční správci v. o. s., sídlem, Na Bělidle 997/15, Praha 5 - Smíchov, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů. Tvrdí přitom, že napadená rozhodnutí porušují její ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále jen "obvodní soud") se vedlejší účastnice po stěžovatelce domáhala vydání bezdůvodného obohacení. Obvodní soud vedlejší účastnici rozsudkem pro uznání vyhověl. Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka odvolání, které obvodní soud napadeným usnesením jako opožděné odmítl. Nepřisvědčil jí přitom, že po celé řízení neměla osobu oprávněnou ji zastupovat.
3. V rozhodném období stěžovatelka měla jmenovaného likvidátora a rozsudek jí byl doručen do datové schránky přihlášením oprávněné osoby.
4. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným usnesením rozhodnutí obvodního soudu potvrdil. Uzavřel, že v posuzované věci se do datové schránky přihlásila osoba, které stěžovatelka umožnila se do ní přihlásit, čímž došlo k doručení rozsudku pro uznání. Doručení by mohlo být neúčinné, pouze pokud by stěžovatelka prokázala, že v rozhodné době neměla fyzickou osobu oprávněnou ani pověřenou k přístupu do své datové schránky, a že tento stav sama nezavinila. Takové skutečnosti ale stěžovatelka netvrdila a v řízení ani jinak nevyšly najevo.
5. Podle stěžovatelky nedošlo k řádnému doručení rozsudku pro uznání a nemohl tak nabýt právní moci a vykonatelnosti. Nebyly přitom ani splněny podmínky pro jeho vydání. V období, ve kterém mělo dojít k doručení výzvy podle § 114b zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, a rozsudku pro uznání, neměla stěžovatelka jednatele ani žádnou jinou osobu, která by byla oprávněna ji zastupovat nebo za ni jednat. Rozhodnutí, kterým jí byl jmenován likvidátor, bylo následně zrušeno, aniž nabylo právní moci. Jeho zápis do obchodního rejstříku má pouze deklaratorní účinky. Ani ten tak nebyl oprávněn stěžovatelku zastupovat. Obvodní soud přesto neučinil žádné vhodné procesní opatření k odstranění tohoto stavu. Podle stěžovatelky tak ani nemohla uplynout lhůta k odvolání proti rozsudku pro uznání.
6. Předtím, než Ústavní soud přistoupil k posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti, se zabýval naplněním procesních předpokladů. Dospěl přitom k závěru, že ústavní stížnost není přípustná.
7. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4). Z toho vyplývá, že předpokladem přípustnosti ústavní stížnosti je využití všech dostupných opravných prostředků.
8. Podle § 229 odst. 4 občanského soudního řádu může účastník pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost, napadnout žalobou pro zmatečnost. Judikatura Ústavního soudu ustáleně vyžaduje její využití ve smyslu výše uvedeného vyčerpání opravných prostředků [srov. zejm. stanovisko pléna ze dne 16. 12. 2008 sp. zn. Pl. ÚS-st. 26/08 (ST 26/51 SbNU 839) a usnesení ze dne 13. 1. 2025 sp. zn. I. ÚS 3339/24 , nebo ze dne 9. 1. 2025 sp. zn. II. ÚS 3225/24 ]. Z ústavní stížnosti přitom nevyplývá, že by stěžovatelka tento opravný prostředek využila, čemuž odpovídá i to, že zachování lhůty k podání ústavní stížnosti odvozuje od doručení napadeného rozhodnutí městského soudu. Vzhledem k tomu lze uzavřít, že stěžovatelka nevyčerpala všechny jí dostupné opravné prostředky.
9. V právě posuzované věci Ústavní soud neshledal ani důvod pro připuštění ústavní stížnosti podle § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Z judikatury Ústavního soudu vyplývá, že k aplikaci citovaného ustanovení dochází zejména tehdy, kdy právní předpis v praxi pravidelně vyvolává výkladové potíže či aplikační nejednotnost, jde-li o věc, která se týká mnoha obdobných věcí dalších a její řešení by zabránilo dalším soudním sporům, nebo je potřeba zajistit respektování nálezů Ústavního soudu [srov. např. nálezy ze dne 31. 7. 2018 sp. zn. III. ÚS 4071/17
(N 129/90 SbNU 139), bod 27, nebo ze dne 25. 2. 1999 sp. zn. III. ÚS 467/98
(N 31/13 SbNU 221)]. Bylo přitom věcí samotné stěžovatelky, aby v ústavní stížnosti "přesah vlastních zájmů" ve smyslu tohoto ustanovení řádně, přesvědčivě a s využitím judikatury zdejšího soudu vyložila [srov. stanovisko sp. zn. Pl. ÚS-st. 58/23 ze dne 7. 2. 2023 (č. 57/2023 Sb.), bod 33]. Stěžovatelka v ústavní stížnosti žádné takové důvody netvrdila a z právě posuzované věci bez dalšího nevyplývají.
10. Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost jako nepřípustnou podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 21. července 2025
Milan Hulmák v. r. soudce zpravodaj