Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu
III. ÚS 146 / 99
Soudce zpravodaj Ústavního soudu rozhodl ve věci návrhu pánů P. D., a V. B., zastoupených JUDr. J. B., advokátem, napadajícího usnesení soudkyně Městského soudu v Brně sp. zn. 7 Nt 3623 / 99, ze dne 26. 2. 1999, jímž bylo prodlouženo trvání vazby navrhovatelů, mimo ústní jednání takto: Návrh se odmítá
Dne 19. 3. 1999 došel Ústavnímu soudu České republiky osobně doručený návrh ze dne 19. 3. 1999, jehož obsahem byla stížnost proti usnesení soudkyně Městského soudu v Brně sp. zn. 7 Nt 3623 / 99, ze dne 26. 2. 1999, jímž bylo prodlouženo trvání vazby navrhovatelů.
Napadené usnesení, které soudkyně přijala podle § 71 odst. 2 tr. ř. jakožto rozhodnutí prvostupňové, je ve smyslu § 74 odst. 1 tr. ř. napadnutelné stížností, co by řádným opravným prostředkem, o čemž výslovně hovoří i poučení v závěru předmětného rozhodnutí.
Podle § 75 odst. 1 zákona č. 182 / 1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon), ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Takovým prostředkem, byla v předmětné věci již zmíněná stížnost proti usnesení soudkyně MS v Brně ke Krajskému soudu tamtéž.
Přílohou předmětného návrhu kopie rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje však nebyla. To koresponduje i s vyjádřením soudkyně MS v Brně k návrhu, která sdělila, že v současné době se veškerý spisový materiál nachází u Krajského soudu v Brně právě s touto stížností.
Z uvedených faktů proto vyplývá, že stěžovatelé podmínku přípustnosti ústavní stížnosti ve smyslu § 75 odst. 1 zákona nesplnili. Proto Ústavnímu soudu nezbylo, než jejich návrh podle § 43 odst. 1 písm. e) a § 75 odst. 1 zákona odmítnout.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné. (§ 43 odst. 3 zákona). V Brně dne 21.4. 1999
JUDr. Ivana Janů soudce zpravodaj