Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
III. ÚS 154/98-7
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatele Ing. F.D., o návrhu ze dne 3. dubna 1998, t a k t o : Návrh se odmítá.
Návrhem, doručeným Ústavnímu soudu dne 4. dubna 1998 a označeným jako ústavní stížnost ing. F.D., zástupce oprávněné osoby pana A.D., se stěžovatel domáhal zrušení části rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 28 Ca 11/97-39, ze dne 17. listopadu 1997. Současně požádal o zajištění advokáta pro zastupování stěžovatelů s tím, že pro krátký termín k podání stížnosti a finanční důvody je pro ně získání advokáta nedostupné.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení,, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Je-li podána osobou neoprávněnou, soudce zpravodaj, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne [§ 72 odst. 1 písm. a) a § 43 odst. 1 písm. d) zák. č. 182/1993 Sb.].
Z obsahu rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 28 Ca 11/97-39, ze dne 17. listopadu 1997, a stížnosti ze dne 3. dubna 1998 bylo zjištěno, že účastníkem řízení o opravném prostředku proti rozhodnutí O.Ú., pozemkovému úřadu byl A.D., v řízení byl zastoupen obecným zmocněncem Ing. F.D. Návrh, podaný jmenovaným zmocněncem, nelze tedy považovat za stížnost v souladu s § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, tj. za návrh, podaný osobou oprávněnou. III. ÚS 154/98-8
S ohledem na uvedené byl návrh ve smyslu § 43 odst. 1 písm. d) zák. č. 182/1993 Sb. odmítnut. Je třeba uvést, že pro odmítnutí návrhu, podaného osobou zjevně neoprávněnou, se Ústavní soud již nezabýval přípustností stížnosti podle § 75 odst. 1 citovaného zákona - když z obsahu napadeného rozsudku je nepochybné, že rozhodnutí O.Ú., pozemkového úřadu bylo zrušeno, věc mu vrácena k dalšímu řízení, což znamená možnost pokračování v řízení o uplatněném a tvrzeném nároku účastníka správního a soudního řízení, a v řízení před Ústavním soudem by znamenalo nevyčerpání všech procesních prostředků, které zákon osobě oprávněné k podání stížnosti poskytuje.
Pro úplnost pak je třeba konstatovat znění § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, stanovící mj., že účastník řízení před Ústavním soudem musí být zastoupen advokátem nebo notářem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy a v plné moci musí být výslovně uvedeno, že je udělena pro zastupování před Ústavním soudem. Tento zákon pak neukládá Ústavnímu soudu ani jej neopravňuje ustanovit k žádosti stěžovatele advokáta.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně 16. dubna 1998
JUDr. Pavel Holländer soudce zpravodaj
2