Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Danielou Zemanovou o ústavní stížnosti Zdeňky Tajčmanové, zastoupené Mgr. Janem Boučkem, advokátem, se sídlem Opatovická 1659/4, Praha 1, proti II. výroku usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2023, č. j. 20 Cdo 1086/2023-562, II. a III. výroku usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. listopadu 2022, č. j. 14 Co 336/2022-516, 14 Co 337/2022, a II. výroku usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 14. července 2022, č. j. 36 EXE 2168/2019-452 ve znění usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 1. srpna 2022, č. j. 36 EXE 2168/2019-458, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 3 jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení nákladových výroků výše uvedených rozhodnutí obecných soudů, které byly vydány v řízení o částečném zastavení exekuce.
2. Dříve než Ústavní soud přistoupil k věcnému posouzení ústavní stížnosti, musel ověřit, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení (§ 42 odst. 1 a 2 zákona o Ústavním soudu). Jen v takovém případě se totiž může ústavní stížností zabývat věcně. Tyto předpoklady přitom v posuzovaném případě splněny nejsou.
3. Pokud stěžovatel nevyčerpá všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, je jeho ústavní stížnost zásadně nepřípustná a Ústavní soud ji odmítne [§ 75 odst. 1 a § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].
4. Z těchto ustanovení vyplývá mimo jiné to, že ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva, jehož využití připadá v úvahu zásadně až tehdy, pokud náprava před jinými orgány veřejné moci již není standardním postupem možná. Podmínkou projednání ústavní stížnosti je tedy obecně i pravomocně skončené předchozí řízení (viz např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 37/23
, bod 5; IV. ÚS 1696/21, bod 3; III. ÚS 13/14, bod 4). Tato podmínka však v daném případě splněna není.
5. Ústavní soud totiž stěžovatelkou napadená rozhodnutí na základě ústavní stížnosti její protistrany v celém rozsahu zrušil - a to konkrétně nálezem ze dne 20. 3. 2024, sp. zn. III. ÚS 1200/23
. Z rozhodovací praxe Ústavního soudu přitom vyplývá, že pokud dojde před rozhodnutím o ústavní stížnosti ke zrušení napadených rozhodnutí, je třeba ústavní stížnost v rozsahu zrušených rozhodnutí odmítnout. V důsledku jejich zrušení totiž tato rozhodnutí přestávají formálně právně existovat, kvůli čemuž odpadá předmět řízení o ústavní stížnosti a věc se vrací k dalšímu řízení před obecnými soudy (viz např. nálezy sp. zn. IV. ÚS 3423/21
, bod 13 a 31; IV. ÚS 2404/21, bod 8 a 27; I. ÚS 2936/15, bod 11 a 31; případně usnesení sp. zn. I. ÚS 3229/19
,
III. ÚS 1676/13
,
IV. ÚS 2569/09
). Právě tato situace nastala i v projednávané věci.
6. Ústavní soud shrnuje, že řízení před obecnými soudy nebylo kvůli zrušení stěžovatelkou napadených rozhodnutí pravomocně skončeno, a proto dosud nedošlo k vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práv stěžovatelky ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
7. Ústavní soud proto odmítl ústavní stížnost jako nepřípustnou podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 23. dubna 2024
Daniela Zemanová v. r.
soudkyně zpravodajka