Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Svatoněm o ústavní stížnosti stěžovatele L. M., zastoupeného Mgr. Lucií Brusovou, advokátkou, sídlem Masná 1850/4, Ostrava - Moravská Ostrava, proti usnesení Krajského státního zastupitelství v Ostravě ze dne 18. března 2025 č. j. 4 KZN 3007/2025-34 a usnesení Okresního státního zastupitelství v Ostravě ze dne 11. února 2025 č. j. 13 ZN 1265/2024-31, za účasti Krajského státního zastupitelství v Ostravě a Okresního státního zastupitelství v Ostravě, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel podal ústavní stížnost, v níž namítá porušení svých práv zaručených čl. 2 odst. 2, čl. 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod.
2. Stěžovatel učinil dne 24. 4. 2024 podání označené jako trestní oznámení, které bylo u Okresního státního zastupitelství v Ostravě vedeno pod sp. zn. 13 ZN 1265/2024. V souladu s organizačním řádem byla věc přidělena k vyřízení státnímu zástupci Mgr. Martinovi Frašovi. Ten předmětné podání přezkoumal a založil bez dalšího opatření, neboť z něj nevyplývaly žádné skutečnosti nasvědčující podezření z trestného činu. Stěžovatel podáním ze dne 7. 1. 2025 požádal o přezkoumání postupu okresního státního zastupitelství, přičemž obsahem tohoto podání byla také námitka podjatosti Mgr. Fraše, kterou odůvodnil, stručně řečeno, skutečností, že v letech 2001-2003 vedl proti stěžovateli neúspěšně trestní řízení a v návaznosti na to byl stěžovatelem v roce 2006 žalován o náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným postupem.
3. O této námitce podjatosti rozhodl dne 11. 2. 2025 státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Ostravě M. F. napadeným usnesením podle § 31 odst. 1 trestního řádu tak, že není z důvodů uvedených v § 30 odst. 1 trestního řádu vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci stěžovatele jako oznamovatele.
4. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel stížnost, protože usnesení považoval za nesprávné a nepřezkoumatelné a bylo vyhotoveno osobou, která rozhoduje sama o sobě. Krajské státní zastupitelství v Ostravě stížnost zamítlo napadeným usnesením jako nedůvodnou. Argumentaci v napadeném usnesení shledalo jako přiléhavou a dostatečně odůvodňující zvolený postup, který je zcela v souladu s dotčenými ustanoveními trestního řádu, jakož i s příslušnou judikaturou.
5. Ústavní soud ještě předtím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
6. Pojmovým znakem ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech dostupných procesních prostředků k ochraně práv stěžovatele (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Ústavní stížností mají přitom být zásadně napadána konečná meritorní rozhodnutí, nikoliv rozhodnutí dílčí, i když jsou sama o sobě pravomocná. V těchto případech totiž stěžovatelé mívají k dispozici prostředky ochrany, jež jim poskytuje nadále probíhající řízení. Z toho důvodu Ústavní soud např. odmítá ústavní stížnosti proti rozhodnutím, kterým bylo rozhodnuto o nevyloučení soudce, a obdobný přístup zastává i ve vztahu k rozhodnutím o podjatosti státních zástupců (viz např. usnesení sp. zn. IV.
ÚS 1241/20 ze dne 22. 6. 2021). Rovněž u státního zástupce totiž vadné posouzení námitky podjatosti mohou příslušné orgány napravit v průběhu soudního řízení a teprve po jeho skončení může být Ústavní soud povolán ke kontrole jejich postupu. Vydáním rozhodnutí o námitce podjatosti v řízení ve věci samé většinou nekončí a stěžovateli jsou obvykle nadále k dispozici procesní prostředky, jimiž je tvrzené pochybení napravitelné.
7. Výše uvedené o subsidiaritě ústavní stížnosti platí také v souzené věci, ve které nelze napadat usnesení o nepodjatosti státního zástupce, neboť se jedná o dílčí procesní rozhodnutí. Meritem souzené věci je vlastní (ne)zahájení trestního stíhání; k tomu srov. vyrozumění krajského státního zastupitelství ze dne 19. 3. 2025 č. j. 4 KZN 3007/2025-36, které napadeno nebylo a ústavní stížnost se nedomáhá jeho zrušení.
8. S ohledem na uvedené skutečnosti je návrh nepřípustný a podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jej soudce zpravodaj odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 12. srpna 2025
Jan Svatoň v. r. soudce zpravodaj