Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Veronikou Křesťanovou o ústavní stížnosti stěžovatele Tomáše Pichlera, zastoupeného JUDr. Jaroslavem Brožem, advokátem, sídlem Marie Steyskalové 767/62, Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 49 Co 96/2024-105 ze dne 19. února 2025, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti X, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno jeho právo podle čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
2. Stěžovatel se před obecnými soudy domáhal po vedlejší účastnici zaplacení 25 556 Kč s příslušenství jakožto bývalý zaměstnanec vedlejší účastnice, a to jako náhrady škody. Ta mu měla vzniknout vynaložením nákladů na zastoupení advokátem v příčinné souvislosti s porušením povinnosti vedlejší účastnice jakožto zaměstnavatelky seznámit stěžovatele jakožto zaměstnance se záznamem o úrazu, který se stěžovateli stal při plnění pracovních povinností dne 15. října 2021.
3. Napadeným rozsudkem Krajský soud v Brně potvrdil rozsudek Okresního soudu v Hodoníně č. j. 22 C 353/2023-77 v části o povinnosti vedlejší účastnice zaplatit stěžovateli 4 356 Kč s příslušenstvím (výrok I), změnil rozsudek okresního soudu v části o povinnosti vedlejší účastnice zaplatit stěžovateli 21 200 Kč s příslušenstvím tak, že v tomto rozsahu žalobu zamítl (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok III).
4. Krajský soud napadeným rozsudkem poučil účastníky před ním vedeného řízení tak, že proti rozsudku lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu s tím, že přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.
5. Stěžovatel poučení o dovolání v ústavní stížnosti označil - bez bližšího vysvětlení - za nesprávné, a dodal, že proto mu podle něj nezbývá než podat ústavní stížnost.
6. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady projednání ústavní stížnosti. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas (zčásti) oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je řádně zastoupen advokátem. V rozsahu výroku I napadeného rozsudku stěžovatel není oprávněným stěžovatelem, neboť výrok I, potvrzující částečné vyhovění žaloby, je ve prospěch stěžovatele.
7. Zároveň Ústavní soud zjistil, že ústavní stížnost je nepřípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), neboť stěžovatel nevyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
8. Krajský soud stěžovatele o objektivní přípustnosti dovolání poučil správně. V posuzované věci jde totiž o nároky z pracovněprávního vztahu, u kterých se dovolací limit pro objektivní přípustnost dovolání částkou převyšující 50 000 Kč neuplatní [§ 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu]. Dovolání tak zde bylo objektivně přípustné, ač měnícím výrokem II napadeného rozsudku byla zamítnuta žaloba co do jistiny jen ve výši 21 200 Kč.
9. To, že jde o pracovněprávní nárok, plyne i z argumentace samotného stěžovatele pracovněprávními předpisy i v ústavní stížnosti (strana 4), jakož i z obsahu napadeného rozhodnutí a rozhodnutí okresního soudu včetně obsazení okresního soudu, který v řízení o věci v souladu s § 36a odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu rozhodoval v senátu.
10. Nepodáním dovolání v nyní posuzované věci tedy došlo k nevyčerpání všech prostředků k ochraně práva podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
11. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zčásti podaný osobou zjevně neoprávněnou a ve zbytku jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. c) a e) zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud současně dodává, že i pokud by poučení o přípustnosti dovolání nebylo správné, a stěžovatel se jím řídil, měl by v souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu zachovánu lhůtu k podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu i po rozhodnutí Nejvyššího soudu.
12. Stěžovatel v ústavní stížnosti zmiňuje, že mu napadený rozsudek byl doručen 1. dubna 2025, v den rozhodnutí Ústavního soudu mu tak ještě - poslední den - běží lhůta k podání dovolání.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 2. června 2025
Veronika Křesťanová v. r.
soudkyně zpravodajka