Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
III. ÚS 17/2000
Ústavní soud rozhodl dne 10. 5. 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. L., zastoupeného JUDr. A. Š., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, ze dne 1. října 1999, sp. zn. 30 Co 350/99, a rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 5. února 1999, sp. zn. 18 C 1062/97, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Stěžovatel se domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, ze dne 1. října 1999 (30 Co 350/99-43) ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 5. února 1999 (18 C 1062/97-25) s tím, že obecné soudy obou stupňů porušily čl. 36 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, a to tím, že vyhověly návrhu vedlejšího účastníka (v řízení před obecnými soudy navrhovatele) a zavázaly jej k plnění žalované povinnosti, totiž k zaplacení částky 60.000 Kč s příslušenstvím a dále k úhradě nákladů řízení; rozhodnutí obou obecných soudů stěžovatel považuje za rozhodnutí porušující jeho ústavně zaručená základní práva a svobody, neboť soud, dle jeho tvrzení, poskytl ochranu vedlejšímu účastníkovi, a to z neplatného právního úkonu. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Jde-li o návrh zjevně neopodstatněný, senát jej mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením odmítne [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona].
Z obsahu ústavní stížnosti a z odůvodnění napadených rozsudků soudů obou stupňů je patrno, že k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele nedošlo. Jak Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, tak Okresní soud v Liberci se ve svých rozhodnutích vypořádaly se všemi námitkami stěžovatele, svá rozhodnutí také vyčerpávajícím způsobem odůvodnily (§ 157 odst. 2 o. s. ř.) a rozvedly, proč byl návrh žalobce shledán jako zcela důvodný a proč na jeho základě byl pak stěžovatel zavázán k plnění tak, jak je v napadeném rozsudku. Pro výše uvedené byl návrh shledán jako zjevně neopodstatněný a dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona). V Brně dne 10. května 2000