Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy ve věci ústavní stížnosti společnosti Servisní služby, s. r. o., sídlem Praha 5, Kartouzská 200/4, zastoupené JUDr. Šárkou Toulovou, advokátkou se sídlem Praha 5, Janáčkovo nábř. 57, proti
* usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 12. 8. 2008 č. j. 16 Nc 14133/2006-13 ve výroku II. a proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 26. 2. 2009 č. j. 23 Co 62/2009-35, zapsané pod sp. zn. III. ÚS 1430/09 ,
* usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 24. 3. 2009 č. j. 18 Co 561/2008-26, zapsané pod sp. zn. III. ÚS 1706/09 ,
* usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 27. 4. 2009 č. j. 22 Co 202/2009-24, zapsané pod sp. zn. III. ÚS 1859/09 , za účasti Okresního soudu v Pardubicích a Krajského soudu v Hradci Králové jako účastníků řízení a M. Ž., E. G. (zastoupené Statutárním městem Pardubice) P. T. (zastoupené B. T.) jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnosti společnosti Servisní služby, s. r. o., sídlem Praha 5, Kartouzská 200/4, zapsané pod spisovými značkami III. ÚS 1430/09, III. ÚS 1706/09 a
III. ÚS 1859/09 se spojují ke společnému řízení k ústavní stížnosti sp. zn. III. ÚS 1706/09 , pod kterou budou i nadále vedeny.
Dle ustanovení § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s ustanovením § 112 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, může Ústavní soud spojit ke společnému projednání věci, které u něho byly zahájeny a skutkově spolu souvisejí, nebo se týkají týchž účastníků. V případě shora uvedených ústavních stížností jsou tyto zákonné předpoklady naplněny, Ústavní soud proto z důvodu hospodárnosti a efektivity spojil dané věci ke společnému řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. září 2009
Jan Musil předseda senátu
sp. zn. I. ÚS 1851/09 ze dne 29. 7. 2009 (N 172/54 SbNU 181), v nálezu sp. zn. I. ÚS 969/09 ze dne 4. 6. 2009 (N 132/53 SbNU 665), v nálezu sp. zn. IV. ÚS 314/09 ze dne 5. 5. 2009 (N 110/53 SbNU 375), v nálezu sp. zn. III. ÚS 704/09 ze dne 22. 10. 2009 (N 224/55 SbNU 99) a v nálezu sp. zn. III. ÚS 1901/09 ze dne 26. 11. 2009 (N 248/55 SbNU 391), přičemž právní základna tam vyjádřených názorů byla Ústavním soudem ustavena v nálezu dřívějším sp. zn. III. ÚS 455/08 ze dne 10. 3. 2009 (viz výše) ve věci jiných účastníků, jež implikovala hodnocení aplikace ustanovení § 89 exekučního řádu ve vztahu k jeho novele, provedené zákonem č. 347/2007 Sb., rovněž.
10. V nálezu sp. zn. IV. ÚS 314/09
(a podobně v dalších výše označených) Ústavní soud konstatoval porušení práva stěžovatelky na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny), neboť dospěl k závěru, že z pohledu ústavně konformní interpretace důsledků založených zákonem č. 347/2007 Sb. ve vztahu k ustanovení § 89 exekučního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2007, je "nutno pro posouzení intertemporality založené předmětnou novelou analogicky vycházet z maximy vyjádřené v ustanovení § 129 exekučního řádu a výkon rozhodnutí uskutečňovaný na základě usnesení soudu o nařízení výkonu rozhodnutí vydaného před účinností zákona č. 347/2007 Sb. posoudit dle exekučního řádu ve znění platném a účinném do 31. prosince 2007".
11. Tento závěr se plně vztahuje i na nyní projednávanou věc a je pro Ústavní soud zde závazný, neboť čl. 89 odst. 2 Ústavy dopadá i do jeho poměrů, není-li zde kvalifikovaný důvod k odchylce. Tím se odpovídá i na výhrady, které k němu vznesly obecné soudy ve svých vyjádřeních k ústavní stížnosti; úvahy o "procesním zavinění stěžovatelky" na zastavení exekuce soudy v řízení neuplatnily.
12. V podrobnostech proto postačí na shora označená rozhodnutí Ústavního soudu odkázat, neboť - nadto - jsou účastníkům známa, jelikož jim byla (v té či oné míře) adresována. V jejich světle a z dalších v nich obsažených důvodů napadená rozhodnutí odvolacího soudu neobstojí, a to očividně.
13. Není od věci připomenout i tam obsažené obiter dictum, vyjádřené ve vztahu k ústavněprávní interpretaci "sporného" ustanovení § 89 exekučního řádu v novelizovaném znění; zde Ústavní soud uvedl, že "větu druhou § 89 exekučního řádu nutno tudíž interpretovat v návaznosti na větu první předmětného ustanovení, tj. v případě zastavení exekuce pro nemajetnost povinného je povinnost oprávněného hradit paušálně určené či účelně vynaložené výdaje exekutorovi odvislá od posouzení míry jeho zavinění na zastavení exekuce".
15. Za situace, kdy Ústavní soud ruší pouze rozhodnutí odvolacího soudu, je nevyhnutelné ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu prvního stupně posoudit jako nepřípustnou, neboť se tak stěžovatelce vytvořil procesní prostor pro nové projednání jejího opravného prostředku (odvolání). Vzhledem k tomu Ústavní soud návrh na zrušení výroku II v záhlaví uvedeného usnesení soudu prvního stupně podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.
16. Řečené tedy vede k závěru, shodnému s tím, jenž byl vysloven v předchozích řízeních, že Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích napadenými usneseními právo stěžovatelky na spravedlivý proces, garantované čl. 36 odst. 1 Listiny, skutečně porušil. Proto Ústavní soud podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnosti zčásti vyhověl a podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu napadená usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích zrušil.
17. V návrhu, aby jí byla přiznána náhrada nákladů řízení o ústavní stížnosti, Ústavní soud stěžovatelce nevyhověl, neboť podmínky formulované ustanovením § 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu splněnými neshledal, jelikož o tímto ustanovením předjímaný "odůvodněný případ" nejde. Dotčení stěžovatelčiných základních práv zásahem orgánu veřejné moci, konstatované nálezem Ústavního soudu, totiž bez dalšího přiznání nákladů nezakládá; "okolností odůvodňující vedle vyslovení dotčení v základních právech a svobodách nárok na náhradu nákladů řízení před Ústavním soudem je zejména nerespektování již vykonatelného nálezu Ústavního soudu obecným soudem, případně taková podoba protiústavnosti zásahu orgánu veřejné moci, která není založena toliko rozdílným náhledem na interpretaci ústavního a jednoduchého práva mezi Ústavním soudem a soudem obecným" [srov. nález sp. zn. III. ÚS 677/07 ze dne 1. 11. 2007 (N 179/47 SbNU 371)].