Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o návrhu stěžovatelky CG HOLDING, s. r. o., IČ 24657344, se sídlem Praha 2, Anny Letenské 7/34, zastoupené JUDr. Petrem Hromkem, Ph.D., advokátem advokátní kanceláře Čech • Hromek • Pleskač, se sídlem Praha 2 - Vinohrady, Vinohradská 30, na povolení obnovy řízení vedeného u Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 3697/11 , takto:
Návrh se odmítá.
Dne 3. 6. 2013 obdržel Ústavní soud podání, jež bylo označeno jako "návrh na povolení obnovy řízení ukončeného pravomocným usnesením Ústavního soudu č. j. III. ÚS 3697/11 ze dne 21. 6. 2012". Stěžovatelka se v něm - s odkazem na ustanovení § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, a § 228 a násl. občanského soudního řádu - domáhala toho, aby Ústavní soud povolil obnovu řízení ve výše uvedené věci s tím, že Ústavní soud dne 18. 12. 2012 sp. zn. I. ÚS 3296/12 vydal nález, v němž vyslovil jiný (závazný) právní názor na problematiku vrácení soudního poplatku; ten má podle stěžovatelky představovat tzv. novotu, protože byl vydán až po vydání shora označeného usnesení.
Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti [§ 42 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], přičemž dospěl k závěru, že jde o nepřípustný návrh.
Podle § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu usnesení o odmítnutí návrhu obsahuje poučení, že odvolání není přípustné. Byť je výslovně zmiňován pouze jediný opravný prostředek - odvolání, uvedené ustanovení je třeba vykládat tak, že je nepřípustný jakýkoliv další vnitrostátní prostředek (viz již např. usnesení ze dne 16. 12. 1998 sp. zn. II. ÚS 458/98 nebo usnesení ze dne 21. 6. 2006 sp. zn. II. ÚS 222/06 , dostupné na http://nalus.usoud.cz), nestanoví-li tedy zákon jinak; jde-li o obnovu řízení, tu zákon o Ústavním soudu připouští pouze v řízení o ústavní žalobě (§ 105 a násl.) a ve věci, v níž mezinárodní soud shledal, že zásahem orgánu veřejné moci bylo v rozporu s mezinárodní smlouvou porušeno lidské právo nebo základní svoboda (§ 119 a násl.).
Vzhledem k tomu Ústavní soud daný návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl. Jen pro informaci možno stěžovatelku upozornit na usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 10. 2000 sp. zn. IV. ÚS 410/2000
(U 37/20 SbNU 341), dle něhož okolnost, že odůvodnění nálezu Ústavního soudu zahrnuje posouzení právní otázky, kterou odvolací soud posoudil v jiné věci dříve jinak, nečiní z nálezu rozhodnutí, jež by bylo důvodem obnovy řízení podle § 228 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 11. července 2013
Jan Filip v. r. soudce Ústavního soudu