Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o návrhu obchodní společnosti CG HOLDING, s. r. o., se sídlem Anny Letenské 7/34, 120 00 Praha 2, zastoupené JUDr. Petrem Hromkem, Ph.D., advokátem, AK se sídlem Vinohradská 30, 120 00 Praha 2, na povolení obnovy řízení vedeného u Ústavního soudu pod sp. zn. IV. ÚS 1890/12 , takto:
Návrh se odmítá.
Návrhem ze dne 3. 6. 2013 a téhož dne doručeného Ústavnímu soudu se navrhovatelka domáhala povolení obnovy řízení vedeného pod sp. zn. IV. ÚS 1890/12 , ve kterém byla její ústavní stížnost odmítnuta usnesením ze dne 8. 6. 2012 č. j. IV. ÚS 1890/12-63
. Navrhovatelka uvedla, že v předmětném řízení brojila proti postupu Městského soudu v Praze, který jí odpíral vrátit uhrazené soudní poplatky v plné výši. Po vydání nálezu sp. zn. I. ÚS 3296/12 ze dne 18. 12. 2012, ve kterém se Ústavní soud vyložil, jak je třeba interpretovat přechodné ustanovení čl. II. bodu 1 věty první zákona č. 218/2011 Sb., kterým se mění zákon o soudních poplatcích a další související zákony, měla za to, že by nosné rozhodovací důvody nálezu měly být respektovány i v její věci.
Předmětný nález navrhovatelka označila za způsobilý důvod pro povolení obnovy řízení a v obnoveném řízení pro vydání nálezu, jímž bude její ústavní stížnosti vyhověno. Z vlastní databáze usnesení Ústavní soud zjistil, že usnesením ze dne 8. 6. 2012 č. j. IV. ÚS 1890/12-63 odmítl ústavní stížnost navrhovatelky podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. d) a e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), neboť šlo o návrh, k jehož projednání nebyl Ústavní soud příslušný, a současně šlo o návrh nepřípustný.
I v nyní projednávaném případě jde o návrh, který není přípustný. Ústavní soud dal již dříve najevo, že základem pro obnovu řízení před Ústavním soudem je zákonná úprava, která provádí typy řízení před Ústavním soudem obecně formulované v čl. 87 Ústavy. Postup Ústavního soudu a práva a povinnosti účastníků řízení jsou přesně vymezeny zákonem o Ústavním soudu, který připouští obnovu řízení pouze ve dvou typech řízení - v řízení o ústavní žalobě proti prezidentu republiky (srov. § 105 a násl.) a v řízení o opatřeních nezbytných k provedení rozhodnutí mezinárodního soudu (srov. § 119 a násl.). Zákonem o Ústavním soudu je Ústavní soud vázán, a proto proti usnesení o odmítnutí ústavní stížnosti navrhovatelky považuje za nepřípustný jakýkoliv další vnitrostátní prostředek.
Oporu přípustnosti obnovy řízení před Ústavním soudem nelze spatřovat ani v ustanovení § 63 zákona o Ústavním soudu, neboť přiměřená aplikace občanského soudního řádu je myslitelná jen tehdy, pokud zákon o Ústavním soudu "nestanoví jinak" a povaha činnosti Ústavního soudu použití procesního předpisu platného pro obecné soudy vyžaduje ve vztahu k vlastním druhům řízení; přiměřeným však není takové použití obecných procesních norem, kdy měl být vytvořen nový - zákonu o Ústavním soudu neznámý - institut [srov. usnesení sp. zn. I. ÚS 288/2000 ze dne 23. 1. 2001 (U 4/21 SbNU 471)].
K argumentaci stěžovatelky důvody pro povolení obnovy řízení vedeného pod sp. zn. IV.ÚS 1890/12
Ústavní soud upozorňuje na usnesení dne 2. 10. 2000 sp. zn. IV. ÚS 410/2000
(U 37/20 SbNU 341), ve kterém dal dostatečně najevo, že posouzení právní otázky odlišně od obecného (odvolacího) soudu nečiní z nálezu rozhodnutí, jež by mohlo být důvodem obnovy řízení; nepřehlédnutelnou je též skutečnost, že v řízení vedeném pod sp. zn. IV. ÚS 1890/12 nebylo rozhodnuto ve věci samé.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud návrh odmítl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 18. července 2013
Milada Tomková, v. r. soudce zpravodaj