Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
III. ÚS 177/01
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele O., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. srpna 2000, sp. zn. 11 Co 458/2000, a rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 12. dubna 1999, sp. zn. 7 C 47/96, mimo ústní jednání dne 26. června 2001 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Formálně vadnou ústavní stížností, jež byla doručena Okresnímu soudu v Novém Jičíně dne 14. března 2001 a tímto soudem postoupena Ústavnímu soudu podáním, jež bylo svěřeno k poštovní přepravě dne 21. března 2001, napadl stěžovatel pravomocný rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. srpna 2000 (11 Co 458/2000-144) a rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 12. dubna 1999 (7 C 47/96-113) a tvrdil, že těmito rozsudky jmenované obecné soudy neposkytly stěžovateli ochranu jeho vlastnických práv, a proto navrhl, aby Ústavní soud svým nálezem rozhodnutí obecných soudů, jak shora jsou označena, zrušil.
Formální vada, která spočívala v tom, že stěžovatel nebyl zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona), byla stěžovateli vytknuta výzvou (č. l. 10), kterou stěžovatel převzal dle doručenky 15. května 2001, a současně mu byla k jejímu odstranění stanovena 15denní lhůta.
V takto stanovené lhůtě stěžovatel plnou moc právního zástupce nepředložil (lhůta marně uplynula dne 30. května 2001), a proto o takto vadně podané ústavní stížnosti bylo pro neodstranění vytknutých vad rozhodnuto odmítavým výrokem [§ 43 odst. 1 písm. a) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona) V Brně dne 26. června 2001