Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
III. ÚS 178/98-11 ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 20. října 1998 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci ústavní stížnosti S., zastoupeného advokátem JUDr. J.Š., proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. prosince 1997, sp. zn. 2 Cdon 1213/97, t a k t o : Návrh se odmítá.
Návrhem, předaným k doručení Ústavnímu soudu 15. dubna 1998, se stěžovatel domáhal přezkoumání rozhodnutí Nejvyššího soudu, kterým bylo odmítnuto dovolání, směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. září 1996, sp. zn. 13 Co 312/96. Uvedl, že se cítí dotčen na právech, zakotvených v čl. 36 odst. 1 a v čl. 11 odst. 1, 4 Listiny základních práv a svobod, když nebyl vzat zřetel na jeho námitky, týkající se překážky zahájeného řízení o téže věci. Navrhl, aby Ústavní soud označené rozhodnutí Nejvyššího soudu zrušil.
Z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 23 C 63/95, který si Ústavní soud vyžádal, bylo zjištěno, že v řízení, zahájeném na návrh stěžovatele - o vyklizení nemovitosti, podal žalovaný, tj. S., vzájemný návrh, jímž se domáhá určení neplatnosti smlouvy o převodu vlastnictví k nemovitostem ze dne 13. července 1994 a o určení vlastnictví k domu čp. 126 se stavební parcelou č. 789 a k domu čp. 154 se stavební parcelou č. 788, jak je zapsáno na listu vlastnictví č. 193 pro katastrální území N., u katastrálního úřadu P.
Současně byl žalovaným podán návrh na vydání předběžného opatření, kterým by bylo žalobci zakázáno s označenými nemovitostmi nakládat. Obvodní soud pro Prahu 1 svým usnesením č. j. 23 C 63/95-30, ze dne 29. dubna 1996, zakázal žalobci, S., aby ode dne doručení předběžného opatření převáděl a jakkoli zatěžoval označené nemovitosti. Rozhodnutí bylo Městským soudem v Praze dne 25. září 1996 usnesením č. j. 13 Co 312/96-47 potvrzeno, přičemž soud se vypořádal se všemi námitkami, III ÚS 178/98-12 vznesenými v odvolání, včetně námitky litispendence, stejně jako Nejvyšší soud, který rozhodl o dovolání.
Z obsahu jeho usnesení ze dne 9. prosince 1997, č. j. 2 Cdon 1213/97-68, napadeného ústavní stížností, nebyl shledán zásah do práv stěžovatele, jichž se v návrhu dovolává, když opodstatněnost odmítnutí dovolání je odůvodněna způsobem, se kterým se Ústavní soud ztotožňuje.
Podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. S ohledem na uvedená zjištění a citovaná právní ustanovení byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 20. října 1998
JUDr. Vladimír Jurka předseda senátu
2