Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelky BANAT OIL, s. r. o., Majdalenky 844/7, Brno, zastoupené Mgr. Bc. Lumírem Šindelářem, advokátem, se sídlem Jiráskova 495, Rajhrad, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. března 2024, č. j. 33 Cdo 2603/2023-332, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. května 2022, č. j. 74 Co 120/2021-271 a rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 3. září 2020, č. j. 29 C 153/2018-152, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně a Okresního soudu Brno-venkov, jako účastníků řízení, a obchodní korporace ROHAL INVEST, s. r. o., Podruhova 2648/5, Brno, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy a § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu, se stěžovatelka domáhá, aby byla zrušena v záhlaví označená rozhodnutí s tvrzením, že jimi byly porušeny čl. 2 odst. 3, čl. 90 a čl. 96 odst. 1 Ústavy a s čl. 2 odst. 2, čl. 36, 37 a 38 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Okresní soud Brno-venkov ("okresní soud") zamítl žalobu, jíž se stěžovatelka domáhala určení, že vlastníkem v žalobě specifikovaných pozemků je společnost KMD-LPG, s. r. o., v likvidaci, dále jen "společnost KMD-LPG", (výrok I). Dále výrokem II zastavil řízení o návrhu stěžovatelky na určení, že vlastnické právo k předmětným pozemkům nenáleží společnosti ROHAL INVEST, s. r. o, dále jen "společnost ROHAL INVEST" (vedlejší účastnici) a rozhodl o nákladech řízení (výroky III a IV). Okresní soud dospěl k závěru, že na určení vlastnictví není naléhavý právní zájem. Zároveň dodal, že nad rámec výše uvedeného bylo provedeno další dokazování listinami dle návrhů účastníků a soud je přesvědčen, že i kdyby naléhavý právní zájem byl dán, žalobce neprokázal, že jím napadané a zpochybňované kupní smlouvy jsou neplatné.
3. Stěžovatelka napadla výroky I., III., a IV odvoláním. Krajský soud v Brně ("krajský soud") rozsudek okresního soudu v rozsahu napadeném odvoláním potvrdil. Na rozdíl od okresního soudu dospěl k závěru, že naléhavý právní zájem za určení vlastnictví dán je. Po zopakování a doplnění důkazů však uzavřel, že vlastníkem pozemků je vedlejší účastnice (ROHAL INVEST), nikoli společnost KMD-LPG, a zamítnutí návrhu okresním soudem tak bylo věcně správné.
4. Společnost KMD-LPG byla po ukončení likvidace ke dni 29. 8. 2022 vymazána z obchodního rejstříku a přestala právně existovat. Z daného důvodu není též v řízení před Ústavním soudem označována jako vedlejší účastnice řízení.
5. Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným usnesením zastavil řízení o dovolání stěžovatelky (datované 1. 8. 2022) pro neodstranitelnou podmínku řízení, neboť společnost KMD-LPG, v jejíž prospěch mělo být určeno vlastnické právo, ztratila způsobilost být účastnicí dovolacího řízení.
6. Stěžovatelka tvrdí porušení svých ústavně zaručených práv tím, že okresní i krajský soud neprovedly všechny jí navržené důkazy. Stěžovatelka se snažila prokázat, že smlouva o převodu nemovitostí, kterou společnost KMD-LPG v roce 2009 převedla pozemky na konkrétní fyzickou osobu (dle stěžovatelky "bílého koně"), je absolutně neplatná. Stejně jako následná smlouva, kterou tato fyzická osoba převedla pozemky na vedlejší účastnici. Stěžovatelka opakuje, že měla za společností KMD-LPG pohledávku zajištěnou zástavním právem k dotčeným pozemkům.
7. Stěžovatelka opakuje argumentaci přednesenou již odvolacímu soudu, tedy že převodní smlouvy z roku 2009 jsou absolutně neplatné pro nepřiměřeně nízkou kupní cenu, resp. pro absenci vážné vůle prodávajícího i kupujícího, že reálná cena pozemků byla vyšší a stěžovatelka měla sama zájem pozemky za vyšší cenu odkoupit, že jednání tehdejšího jednatele a likvidátora společnosti KMD-LPG při prodeji pozemků bylo nezákonné.
8. Stěžovatelka dále spatřuje porušení práva na soudní ochranu v tom, že dovolací soud se věcí nezabýval, neboť řízení zastavil pro neodstranitelnou překážku řízení ve smyslu § 104 odst. 1 o. s. ř. Tvrdí, že měl postupovat podle § 243f o. s. ř., podle něhož je pro rozhodnutí dovolacího soudu rozhodující stav v době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Společnost KMD-LPG měla právní osobnost jak v době vydání rozhodnutí odvolacího soudu, tak v době podání dovolání. Ztráta právní osobnosti jen jednoho z účastníků dovolacího řízení není důvodem pro zastavení dovolacího řízení.
9. Stěžovatelka argumentuje též zamítavým usnesením krajského soudu jako rejstříkového soudu ze dne 14. 4. 2023, č. j. (18) 60 Cm 20/2022-23, podle něhož je zrušení výmazu společnosti KMD-LPG z obchodního rejstříku předčasné, neboť probíhá dovolací řízení.
10. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
11. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy soudů (čl. 91 Ústavy) a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Výklad jiných než ústavních předpisů jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně na přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení nebo v rozhodnutí jej završujícím nebyla porušena ústavní práva účastníka řízení a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy. Samotná námitka věcné nesprávnosti rozhodnutí či nesprávnosti výkladu podústavního práva nemůže bez dalšího představovat porušení ústavně zaručených práv.
12. Ústavní soud nejprve posoudil, zda Nejvyšší soud nepochybil tím, že řízení zastavil. V opačném případě by byla na místě kasace jeho usnesení a odmítnutí ústavní stížnosti směřující proti předcházejícím rozhodnutím pro nepřípustnost (subsidiarita ústavní stížnosti).
13. Nejvyšší soud však ústavní práva stěžovatelky neporušil, neboť postupoval v intencích občanského soudního řádu. Podle čl. 36 odst. 1 Listiny se každý může svých práv domáhat "stanoveným postupem", přičemž součástí tohoto postupu jsou též zákonem vymezené podmínky řízení. Podle § 103 o. s. ř. soud kdykoli za řízení přihlíží k tomu, zda jsou splněny podmínky řízení, přičemž z úřední povinnosti zkoumá mj. způsobilost být účastníkem řízení. Jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví (§ 104 odst. 1 o. s. ř.). Společnost KMD-LPG, která měla být dle návrhu stěžovatelky určena jako vlastník předmětných nemovitostí, jako právnická osoba zanikla dne 29. 8. 2022. Uvedl-li Nejvyšší soud, že v dovolacím řízení nelze přezkoumat výrok, jímž bylo určeno, že vlastníkem nemovitých věcí není již neexistující právnická osoba, je nutno mu přisvědčit. Závěr, že daná společnost ztratila způsobilost být účastnicí dovolacího řízení (§ 107 o. s. ř.), a že je nutno dovolací řízení pro neodstranitelnou překážku řízení zastavit (§ 104 odst. 1 ve spojení s § 243b o. s. ř.), proto nelze považovat za porušení ústavních práv stěžovatelky. Ostatně z argumentace stěžovatelky není zřejmé, jaký význam by pro podanou určovací žalobu mělo požadované kasační rozhodnutí Nejvyššího soudu, neboť určit vlastnictví neexistujícího subjektu z povahy věci není možné.
14. I přes ztrátu právní osobnosti společnosti KMD-LPG, přezkoumal Ústavní soud z hlediska tvrzeného porušení ústavních práv stěžovatelky i napadené rozhodnutí okresního a krajského soudu. Stěžovatelka primárně zpochybňuje skutkový závěr, že převodní smlouvy z roku 2009 jsou platné. Požaduje odlišné hodnocení provedených důkazů a vytýká soudům, že některé důkazy neprovedly.
15. K námitkám, které napadají skutkové a právní závěry obecných soudů, respektive odlišně hodnotí provedené důkazy, je nutno uvést, že takového přezkumu se nelze v řízení o ústavní stížnosti úspěšně domáhat. Pouze obecný soud hodnotí důkazy podle svého volného uvážení v rámci procesních pravidel, zásada volného hodnocení důkazů vyplývá z principu nezávislosti soudů (čl. 81 a čl. 82 odst. 1 Ústavy). Respektuje-li obecný soud při svém rozhodnutí podmínky předvídané ústavním pořádkem a uvede, o které důkazy svá skutková zjištění opřel, jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, není v pravomoci Ústavního soudu toto hodnocení posuzovat. Porušení práva na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny je tak možno namítat pouze v případě extrémních excesů při hodnocení důkazů. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je dán tehdy, když hodnocení důkazů a k tomu přijaté skutkové závěry jsou výrazem zjevného faktického omylu či logického excesu (vnitřního rozporu), resp. jestliže skutková zjištění soudů vůbec nemají obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, anebo jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna (srov. např. usnesení ze dne 11. 6. 2024,
sp. zn. III. ÚS 1265/24
či usnesení ze dne 22. 2. 2022,
sp. zn. I. ÚS 686/21
). Uvedené vady však napadené rozsudky neobsahují, a soudy své závěry o neplatnosti převodních smluv zdůvodňují dostatečně (srov. zejm. body 20 až 26 rozsudku okresního soudu, resp. body 30 až 38 rozsudku krajského soudu).
16. Pouze pro úplnost Ústavní soud dodává, že argumentace zamítavým rozhodnutím rejstříkového soudu ze dne 14. 4. 2023, č. j. (18) 60 Cm 20/2022-23, týkajícím se návrhu na zrušení výmazu společnosti KMD-LPG s.r.o., v likvidaci, z obchodního rejstříku, nemůže na věci nic změnit. Dané usnesení totiž právně neexistuje, neboť bylo zrušeno rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 6. 2023, č. j. 8 Cmo 119/2023-35, a dané rejstříkové řízení bylo zastaveno.
17. Ústavní soud uzavírá, že po zhodnocení argumentace obsažené v ústavní stížnosti a obsahu napadených rozhodnutí nemůže přisvědčit stěžovatelce, že by napadená rozhodnutí porušila její ústavně zaručená práva.
18. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. prosince 2024
Daniela Zemanová v. r.
předsedkyně senátu