Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti Tomáše Menčíka, advokáta, se sídlem K Starým valům 442/10, Plzeň, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 9. dubna 2024, č. j. 7 To 79/2024-351, za účasti Krajského soudu v Plzni, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy a § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu, se stěžovatel domáhá, aby bylo zrušeno v záhlaví označené rozhodnutí s tvrzením, že jím byly porušeny čl. 11 odst. 1, čl. 26 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Napadeným usnesením Krajského soudu v Plzni ("krajský soud") byla zamítnuta stížnost stěžovatele směřující proti usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 26. 2. 2024, č. j. 2 T 92/2023-330 (ve znění opravného usnesení ze dne 17. 5. 2024, č. j. 2 T 92/2023-358), kterým bylo rozhodnuto o odměně stěžovatele jakožto ustanoveného obhájce v trestní věci. Stěžovatel vyúčtoval soudu odměnu ve výši 33 215 Kč. Okresní soud mu přiznal odměnu ve výši 31 460 Kč a co do částky 1 755 Kč návrh zamítl.
3. Stěžovatel tvrdí, že mu nebyla přiznána odměna za jeden úkon právní služby (nahlížení do spisu dne 13. 6. 2023) spočívající v prostudování spisu. Nesouhlasí s důvody uvedenými okresním soudem, že již přiznal úkon prostudování spisu při skončení vyšetřování dne 9. 8. 2023 a že prostudování spisu dne 13. 6. 2023 je nutné považovat za součást úkonu právní služby dne 26. 5. 2023, tj. převzetí a přípravy obhajoby včetně první porady s klientem. Zdůrazňuje význam nahlížení do spisu pro účely řádného vedení obhajoby a odkazuje na nález
sp. zn. III. ÚS 2289/21
.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
4. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je sám advokátem a splňuje tak požadavek na zastoupení účastníků v řízení před Ústavním soudem (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 8. 10. 2015, sp. zn. Pl. ÚS-st. 42/15). Ústavní stížnost je přípustná, neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
5. Ústavní soud úvodem připomíná, že se k problematice nákladů řízení staví rezervovaně a podrobuje ji pouze omezenému ústavněprávnímu přezkumu. Z hlediska kritérií spravedlivého procesu totiž nelze klást rovnítko mezi řízení vedoucí k rozhodnutí ve věci samé a rozhodování o nákladech, neboť "spor" o náklady řízení zpravidla nedosahuje intenzity opodstatňující závěr o porušení ústavně zaručených práv stěžovatele. Otázka náhrady nákladů řízení může nabýt ústavněprávní dimenzi pouze v případě extrémního vykročení z pravidel upravujících toto řízení, což nastává např. v důsledku interpretace a aplikace příslušných ustanovení zákona, v nichž by byl obsažen prvek svévole, dojde-li k extrémnímu rozporu s principy spravedlnosti, či k porušení jiného základního práva (srov. např. nález ze dne 12. 5. 2004,
sp. zn. I. ÚS 653/03
, nebo nález ze dne 28. 4. 2020,
sp. zn. IV. ÚS 3017/19
).
6. Ještě vyšší zdrženlivost je namístě v případě bagatelních částek. Pro ingerenci do činnosti obecných soudů zde musí být obzvláště silné důvody. V posuzované věci nedosahuje sporná částka (1 755 Kč) ani základní hranice bagatelnosti. Tato částka je navíc nižší než hodnota celého sporného nepřiznaného úkonu, neboť okresní soud sice neuznal jeden úkon právní služby v podobě nahlížení do spisu, jiný úkon právní služby posoudil oproti návrhu stěžovatele (vykazující 0,5 úkonu) jako úkon celý.
7. Jakkoli Ústavní soud výjimečně připouští, že i spor o bagatelní částku může mít určitý ústavní přesah, v nyní posuzované věci tomu tak není. Stěžovatel dovozuje ústavní rozměr věci odkazem na nález
sp. zn. III. ÚS 2289/21
. Z něj však neplyne automatický závěr o neústavnosti každého postupu, při němž obecné soudy nepovažují nahlížení do spisu za samostatný úkon (srov. k tomu např. usnesení ze dne 17. 6. 2024,
sp. zn. I. ÚS 2471/23
, či usnesení ze dne 10. 4. 2024,
sp. zn. IV. ÚS 656/24
).
8. Ústavní soud v nálezu
sp. zn. III. ÚS 2289/21
dovodil, že není možné nepřiznat náhradu nákladů (odměnu) za úkon spočívající v nahlížení do spisu s paušálním zdůvodněním, že není uveden v advokátním tarifu. Zároveň vyžaduje, aby soudy zhodnotily účelnost takového úkonu v kontextu konkrétních okolností daného řízení a dostatečně odůvodnily své úvahy. Soudy tak mají povinnost zkoumat účelnost konkrétního nahlédnutí do spisu ve vztahu k průběhu a okolnostem každého trestního řízení.
9. V usnesení ze dne 15. 11. 2022,
sp. zn. II. ÚS 2415/22
, Ústavní soud akceptoval, že odehrává-li se nahlížení do spisu v přiměřené časové souvislosti s převzetím věci, nelze výklad, že nahlížení do spisu představuje součást seznamování se s věcí, považovat za neústavní. Podobně Ústavní soud akceptoval výklad, že nahlížení do spisu po převzetí obhajoby není nutno vždy považovat za samostatný úkon (
sp. zn. IV. ÚS 656/24
). Situace stěžovatele je tak obdobná uvedeným případům. Jak prvostupňový, tak stížnostní soud své závěry zdůvodnily. Ústavní soud proto neshledává prostor ke kasačnímu zásahu.
10. Ústavní soud tak uzavírá, že k porušení ústavně zaručených práv stěžovatele v posuzované věci nedošlo.
11. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. prosince 2024
Daniela Zemanová v. r.
předsedkyně senátu