Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 18. července 2013 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jana Filipa a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti MVDr. Radka Příhody, právně zastoupeného JUDr. Martinem Svobodou, Ph.D., advokátem se sídlem Koliště 7, 602 00 Brno, proti usnesení Policie ČR, Krajského ředitelství policie kraje Vysočina, Územní odbor Jihlava, Oddělení obecné kriminality Jihlava ze dne 24. 5. 2011 č. j. KRPJ-1650-51/TČ-2011-160771 a proti usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Jihlavě ze dne 14. června 2011 č. j. ZT 61/2011-38, za účasti 1) Policie ČR, Krajského ředitelství policie kraje Vysočina, Územní odbor Jihlava, Oddělení obecné kriminality Jihlava a 2) Okresního státního zastupitelství v Jihlavě, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní soud podotýká, že rukou psaná stěžovatelova podání, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 21. 6. 2011, dne 13. 7. 2011, dne 30. 9. 2011 a dne 25. 7. 2012, byla vyhotovena bez zastoupení advokáta, jsou zčásti zmatená a neobsahují ústavněprávní argumentaci, a proto k nim nebylo možno přihlížet. Ústavní soud vzal v úvahu toliko zdůvodnění, vypracované advokátem Mgr. Petrem Melicharem, které bylo Ústavnímu soudu doručeno dne 19. 9. 2011.
Usnesením policejního orgánu, uvedeným v záhlaví tohoto usnesení, bylo podle § 160 odst. 1, 5 trestního řádu zahájeno stíhání stěžovatele jako obviněného ze spáchání pokračujícího zvlášť závažného zločinu nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku. Trestný čin spočíval po skutkové stránce v tom (stručně řečeno), že stěžovatel měl v roce 2011 vyrobit nejméně 102,43 g drogy pervitin (metamfetamin), který dne 2. 3. 2011 v Jihlavě nabídl ke koupi Ladislavu Barákovi. Proti usnesení policejního orgánu podal stěžovatel stížnost, kterou však státní zástupkyně v záhlaví označeným usnesením podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu jako nedůvodnou zamítla.
Napadená rozhodnutí jsou prý nedostatečně odůvodněna, což dle názoru stěžovatele svědčí o libovůli v rozhodování.
Ústavní soud je podle článku 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústavy") soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího článku 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
V řízení o individuální ústavní stížnosti Ústavní soud rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu návrhy "zjevně neopodstatněné", čímž se v zájmu efektivity a hospodárnosti dává Ústavnímu soudu příležitost posoudit přijatelnost návrhu ještě předtím, než si otevře prostor pro jeho věcné posouzení. Předpokladem zde je objektivně založená způsobilost rozhodnout o "nepřijatelnosti" již na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a argumentace, jež je proti nim uplatněna v ústavní stížnosti, jestliže prima facie nedosahuje ústavněprávní roviny, tj. nemůže-li se, již ke své povaze a obsahu, dotknout ústavně zaručených práv a svobod.
Ústavní soud v minulosti opakovaně označil svou ingerenci do přípravného řízení trestního za nežádoucí, ne-li zcela nepřípustnou (srov. usnesení ve věci sp. zn. III. ÚS 554/03 ze dne 5. 2. 2004, č. 4, sv. 32 Sbírky nálezů a usnesení, str. 467). Pokud jde o ústavní stížnosti, které spočívají v polemice s důvodností trestního stíhání nebo v dílčích procesních či skutkových námitkách proti postupu policejního orgánu či státního zástupce, připadá zásah Ústavního soudu v úvahu jen tehdy, jde-li ze strany orgánů činných v trestním řízení o zjevnou svévoli a hrozí-li stěžovateli neodvratná újma.
Dalších garancí se obviněnému dostává v rámci práva na spravedlivý proces podle článku 36 až 40 Listiny; ústavněprávní přezkum tu je však namístě zpravidla jen tehdy, pokud případné závažné nedostatky nemohou být napraveny v soudním stadiu trestního řízení [viz např. nález sp. zn. III. ÚS 3221/09 , srov. důvody k předběžnému projednání obžaloby podle § 186 písm. e) tr. řádu].
Ve věci stěžovatele je ze samotného napadeného rozhodnutí zřejmé, že výtky vůči postupu policejního orgánu a státního zástupce nejsou důvodné. Napadené usnesení policejního orgánu bylo vydáno a odůvodněno v mezích ústavnosti ve smyslu judikatury Ústavního soudu (srov. zejména nálezy ve věci sp. zn. III. ÚS 511/02 a
III. ÚS 554/03 , případně i sp. zn. I. ÚS 369/05 a další) a je náležitě odůvodněno. Pro zahájení trestního stíhání nelze požadovat stejnou míru přesnosti popisu skutku jako pro podání obžaloby či pro odsuzující rozsudek soudu; usnesení policejního orgánu je vydáváno pouze na základě důvodného podezření (srov. dikci § 160 odst. 1 věta první tr. řádu), které má být v průběhu vyšetřování buď potvrzeno anebo vyvráceno. Nejde o praktickou jistotu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. řádu, ale pouze o vyšší stupeň pravděpodobnosti, že se určitá osoba dopustila skutku, který vykazuje znaky trestného činu. V projednávané věci byly dle zjištění Ústavního soudu popsány ty okolnosti stíhaného skutku, které jsou rozhodné pro jeho posouzení z hlediska všech znaků skutkové podstaty trestného činu nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku.
Státní zástupkyně v napadeném rozhodnutí vyčerpávajícím způsobem přezkoumala usnesení policejního orgánu ve světle námitek, které byly uplatněny ve stížnosti obviněného, a proto Ústavní soud může na odůvodnění napadeného rozhodnutí v podrobnostech odkázat.
Ke stěžovatelově námitce, že znaky "větší rozsah", "větší rozsah vůči dítěti", "větší rozsah vůči dítěti mladšímu než patnáct let", "značný rozsah" a "velký rozsah", vyjadřujících množství omamné a psychotropní látky potřebné k naplnění kvalifikovaných skutkových podstat trestného činu podle § 283 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku, byly v době vydání napadených rozhodnutí kvantifikovány v interním předpisu, který vydalo Nejvyšší státní zastupitelství, lze uvést:
Je skutečností, že orientační hodnoty množství drog, naplňující tyto znaky, byly dříve obsaženy v pokynu obecné povahy Nejvyššího státního zástupce č. 6/2000, později č. 2/2006 a č. 1/2008. Teprve v roce 2009 bylo vydáno na základě zmocnění, obsaženého v § 189 odst. 2 trestního zákoníku, nařízení vlády č. 467/2009 Sb., stanovící "množství větší než malé".
Ve faktu, že orgány činné v trestním řízení přihlédnou při interpretaci trestního zákona k orientačnímu stanovení množství drogy, obsaženému v podzákonném předpise, nelze spatřovat protiústavní postup. Podle ustanovení článku 95 Ústavy "soudce je při rozhodování vázán zákonem" a "je oprávněn posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem". Interní pokyn Nejvyššího státního zástupce nebyl nadán zákonnou silou a soudu nic nebrání v tom, aby se od jeho obsahu odchýlil. Nelze tedy v existenci takové interpretační pomůcky, která neaspiruje na to, aby stanovila zákonné znaky trestného činu, spatřovat ani porušení zásady "nullum crimen sine lege", zakotvené v článku 39 Listiny.
Je přirozené, že při interpretaci některých vágních termínů, obsažených v zákonném textu, se soudy neobejdou bez sjednocujících výkladových pomůcek, obsažených jednak v judikatuře, jednak v podzákonných předpisech různých odborných orgánů a veřejných autorit a v nauce. Obecně uznávaná metoda systematického výkladu právních norem k takovému postupu přímo nabádá. Při nezbytném respektování obsahu a smyslu zákona nelze proti tomuto interpretačního postupu ničeho namítat, naopak je třeba ocenit, že takový postup brání libovůli v rozhodování, zaručuje předvídatelnost a jednotu aplikace práva.
Pro úplnost Ústavní soud poznamenává, že enormní množství drogy, zajištěné u obviněného (102,43 g pervitinu), nepochybně dosahuje limitní hodnoty množství, potřebného pro naplnění zákonných pojmových znaků.
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud projednávanou ústavní stížnost vyhodnotil jako návrh zjevně neopodstatněný, který podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 18. července 2013
Vladimír Kůrka v. r. předseda senátu Ústavního soudu