Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka, soudce zpravodaje Jana Svatoně a soudkyně Daniely Zemanové ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Jiřího Krajčíka, t. č. Domov pro seniory X, zastoupeného Zuzanou Candigliotou, advokátkou, sídlem Burešova 615/6, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. dubna 2025 č. j. 28 Cdo 488/2025-430, rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 5. září 2024 č. j. 69 Co 63/2024-347 a rozsudku Okresního soudu v Jeseníku ze dne 21. srpna 2023 č. j. 3 C 127/2020-225, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci a Okresního soudu v Jeseníku, jako účastníků řízení, a příspěvkové organizace Centrum sociálních služeb Y, jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Vykonatelnost výroku II rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 5. září 2024 č. j. 69 Co 63/2024-347 v části, ve které bylo stěžovateli uloženo zaplatit vedlejší účastnici částku 711 863 Kč s příslušenstvím, se odkládá.
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených soudních rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho právo na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a na soudní ochranu a spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy.
2. Současně stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud podle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu odložil vykonatelnost napadeného rozsudku krajského soudu. Důvodem má být, že napadená rozhodnutí soudu prvního stupně a soudu odvolacího jsou exekučním titulem pro exekuční řízení, které je vedeno soudním exekutorem Mgr. Marcelem Kubišem, Exekutorský úřad Šumperk, pod sp. zn. 139 EX 15534/24, a tato exekuce může způsobit jemu a jeho rodině nenapravitelnou újmu. V současné době nemá žádné prostředky na úhradu částky, která byla vedlejší účastnici přiznána, a z důvodu nepříznivého zdravotního stavu (invalidita III.
stupně a závislost na pomoci jiné osoby ve IV. stupni) nemá možnost si je opatřit. Jediným majetkem vyšší hodnoty je spoluvlastnický podíl o velikosti jedné poloviny k rodinnému domu, v němž bydlí jeho blízcí rodinní příslušníci. Exekuce vedená na tento podíl by ohrozila bytovou potřebu rodiny i jeho možnost v případě nutnosti (např. při dalším vypovězení smlouvy o poskytování sociálních služeb) nalézt zázemí a uspokojit svou bytovou potřebu. Provedení exekuce by znamenalo nevratný zásah do jeho majetkových poměrů a v případě úspěchu v řízení před Ústavním soudem by právní poměry nebylo možné uvést do původního stavu, v důsledku čehož by mu byla znemožněna účinná ochrana jeho práv.
Stěžovatel uzavírá, že výkon napadeného rozhodnutí by mu způsobil nepoměrně větší újmu, než jaká by mohla jeho odložením vzniknout jiným osobám, a že toto odložení není ani v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
3. Ústavní soud po úplnost uvádí, že napadeným rozsudkem Okresní soud v Jeseníku (dále jen "okresní soud") uložil stěžovateli (jako žalovanému) zaplatit vedlejší účastnici (jako žalobkyni) ve splátkách částku 671 414,19 Kč s příslušenstvím (výrok I), co do částky 506 476,54 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II) a rozhodl, že se vedlejší účastnici náhrada nákladů řízení nepřiznává (výrok III).
4. V záhlaví označeným rozsudkem Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci (dále jen "krajský soud") odmítl odvolání vedlejší účastnice do výroku I napadeného rozsudku okresního soudu (výrok I), k odvolání stěžovatele změnil rozsudek okresního soudu ve výrocích I a II tak, že stěžovateli uložil zaplatit vedlejší účastnici částku ve výši 711 863 Kč s příslušenstvím a ve zbývající částce 466 027,73 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II), a dále rozhodl, že se vedlejší účastnici náhrada nákladů řízení vůči stěžovateli před soudy obou stupňů nepřiznává (výrok III).
5. Napadeným usnesením Nejvyšší soud odmítl stěžovatelovo dovolání proti citovanému rozsudku krajského soudu a rozhodl, že se vedlejší účastnici právo na náhradu nákladů dovolacího řízení nepřiznává.
6. Ústavní soud vyzval účastníky a vedlejší účastnici, aby se k ústavní stížnosti vyjádřili. K návrhu na odložení vykonatelnosti se vyjádřila pouze vedlejší účastnice, která uvedla, že pohledávka stěžovatele představuje veřejné prostředky, s nimiž hospodaří, a nemá-li je k dispozici, způsobuje to snížení jejich hodnoty. Stěžovatel si byl vědom vzniku i narůstání svého dluhu. Odložením vykonatelnosti by jí vznikla majetková újma, která s ohledem na letité spory o setrvání stěžovatele v jejím zařízení spočívá nejen v neuhrazených nárocích za poskytování stravy, ubytování a péči, ale i v nákladech soudních a souvisejících řízení. Existuje-li majetek, z něhož by mohla být uspokojena, není důvod pro přiznání odkladu vykonatelnosti, zvláště když není pochyb, že ho stěžovatel nebude užívat.
7. Podle § 79 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nemá ústavní stížnost odkladný účinek. Podle § 79 odst. 2 téhož zákona však může Ústavní soud na návrh účastníka řízení odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí nebo uskutečnění oprávnění, přiznaného rozhodnutím třetí osobě, znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.
8. V posuzované věci považuje Ústavní soud podmínky posledně citovaného ustanovení za splněné. Stěžovatel se, jak plyne z ústavní stížnosti, nalézá v obtížné sociální situaci, neboť je s ohledem na svůj špatný zdravotní stav zcela odkázán na celodenní péči jiné osoby, aktuálně Domova pro seniory X, a nemá žádné finanční prostředky, ze kterých by mohl uhradit částku přiznanou vedlejší účastnici napadeným rozhodnutím. Jeho výkonem by tak mohl být postižen jeho jediný majetek, který představuje podíl k rodinnému domu o velikosti jedné poloviny. Vzhledem k tomu, že v něm bydlí jeho blízcí rodinní příslušníci, nelze ani vyloučit, že by se tam stěžovatel v případě nutnosti mohl sám uchýlit.
9. Ústavní soud vychází z toho, že dopady případného zásahu do majetkové pozice mohou být pro stěžovatele citelné a v případě úspěchu v řízení o ústavní stížnosti obtížně zhojitelné, zvláště s ohledem na situaci, ve které se stěžovatel nalézá. Současně má za to, že odložení vykonatelnosti nebrání důležitý veřejný zájem a že se případná újma vzniklá odložením vykonatelnosti třetím osobám - zde v úvahu připadá jen újma vzniklá vedlejší účastnici - jeví jako nepoměrně menší. Dojde sice k prodloužení času, kdy se obecnými soudy přiznaná částka eventuálně dostane do rukou vedlejší účastnice, nicméně se jí dostane kompenzace v podobě úroků z prodlení.
10. Ústavní soud proto danému návrhu vyhověl, vykonatelnost rozsudku krajského soudu však odložil pouze v části výroku II, v níž byla stěžovateli uložena povinnost uhradit vedlejší účastnici částku 711 863 Kč s příslušenstvím; ve zbývající části napadeného rozsudku krajský soud totiž stěžovateli žádnou povinnost, která by mohla být předmětem zmíněného výkonu rozhodnutí, nestanovil. K tomu Ústavní soud doplňuje, že usnesení o odkladu vykonatelnosti může během řízení o ústavní stížnosti zrušit, pominou-li výše uvedené důvody, a že jím jakkoli nepředjímá jeho výsledek.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 13. srpna 2025
Milan Hulmák v. r. předseda senátu