Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
III. ÚS 192/04
Ústavní soud rozhodl dne 13. května 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila ve věci navrhovatele J. K. zastoupeného JUDr. J. B., advokátkou o ústavní stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. listopadu 2003 č. j. 13 Co 516/2003-66 a Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 13. října 2003 č. j. 18 C 81/2003-56, t a k t o : Návrh se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í
Navrhovatel cestou ústavní stížnosti brojil proti výše označeným rozhodnutím, jimiž mu nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků, které z uplatněné žaloby o zaplacení 566.848,10 EUR činí 711.060,- Kč. Uvedl, že je v současné době jako nezaměstnaný uchazeč o práci evidován u Úřadu práce Brno-venkov, jeho jediným příjmem je poskytované hmotné zabezpečení v nezaměstnanosti, manželka, která pečuje o dítě narozené 26. října 2000, pobírá dávky státní sociální podpory - z těchto důvodů není schopen soudní poplatek uhradit.
Žalobou uplatnil nárok jako fyzická osoba, nikoliv jako jednatel či společník obchodní společnosti, a pokud soudy svá rozhodnutí opřely o údaje, které se vázaly k datu 14. června 1999, šlo o postup nesprávný, když od této doby došlo k mnoha událostem, jež měly podstatný vliv na jeho finanční, zdravotní a sociální situaci. Ta podle jeho přesvědčení odůvodňuje jeho žádost o přiznání osvobození od úhrady soudních poplatků, spojených s podáním žaloby. Dále poukázal na stav a situaci firem, jejichž je společníkem, na to, že tyto prokazují dvouletou nečinnost, nemají majetek, v současné době byly podány návrhy na jejich likvidaci a není proto oprávněn nakládat s vklady zapsanými v obchodním rejstříku.
Ze všech uvedených důvodů považuje usnesení soudů za rozhodnutí, kterými bylo zasaženo do práv, jež jsou zaručena v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Podle § 138 obč. soudního řádu může na návrh předseda senátu přiznat účastníkovi zcela nebo zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. V souladu s tímto ustanovením občanského soudního řádu soudy zjišťovaly, jaké jsou poměry účastníka a na základě obsahu listiny - smlouvy o poskytování služeb přímého bankovnictví, obsahující mj. údaje o příjmu žalobce ve výši 1.170.000,-Kč hrubého za kalendářní rok, jakož i zápisů v obchodním rejstříku o výši základního kapitálu firem, jichž je stěžovatel společníkem, nebylo osvobození od soudních poplatků přiznáno důvodně.
I pokud byl výše uvedený výdělek vykázán k datu 14. 6. 1999, jak tvrdí stěžovatel, nutno souhlasit s obsahem odůvodnění rozhodnutí soudu II. stupně, v němž je příjem hodnocen jako nadprůměrný a v němž byla zohledněna i tvrzená pohledávka žalobce ve výši 3.750.000,-Kč. Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 13. května 2004