Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
III. ÚS 194/03
Ústavní soud rozhodl dne 9. října 2003 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Evy Zarembové, ve věci navrhovatele N. B., zastoupeného JUDr. J. K., advokátkou, o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. prosince 2002 sp. zn. 28 Ca 390/2000, t a k t o : Návrh se o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í
Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení výše označeného rozsudku Městského soudu v Praze, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí příslušného pozemkového úřadu ze dne 17. října 2000 č. j. OPÚ/1895/92-DS/11, když nebyl uznán vlastníkem nemovitostí zapsaných v knihovní vložce č. 43, Zemské desky opavské, v katastrálním území Raduň. Uvedl, že se rozhodnutím soudu cítí dotčen v právech, jež jsou zaručena čl. 1, čl. 10 odst. 1, čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod, poněvadž nebyl uznán osobou oprávněnou dle zák. č. 229/1991 Sb., i když poukázal na své postavení dědice předcházejícího vlastníka nemovitostí i jako osoby splňující podmínku příslušného státního občanství.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného rozsudku Městského soudu v Praze zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud přezkoumal rozhodnutí Okresního úřadu Opava, okresního pozemkového úřadu, ze dne 17. října 2000 č. j. OPÚ/1895/92-DS/11, jakož i řízení, které mu předcházelo, a opodstatněně dospěl ke zjištění, že opravný prostředek není důvodný. Je třeba konstatovat, že vyslovený právní názor, dle něhož stěžovatel není oprávněnou osobou dle § 4 odst. 1 zákona o půdě, jestliže jeho předchůdce nebyl oprávněným ve smyslu restitučních zákonů, je v souladu i s právním názorem Ústavního soudu vysloveným v rozhodnutí ve věci sp. zn. III. ÚS 458/99 a
I. ÚS 34/96 , a proto s ohledem na zjištění, že zemřelý zůstavitel by podmínky pro uspokojení nároku dle zák. č. 229/1991 Sb. nesplnil, příslušný pozemkový úřad i soud důvodně tvrzenému nároku stěžovatele uplatněnému po smrti tohoto zůstavitele nevyhověl. Pro výše uvedené byl návrh shledán zjevně neopodstatněným a dle § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 9. října 2003