Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
III. ÚS 195/06
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti L. P., zastoupeného JUDr. Emilem Švingerem, advokátem v Písku, Smetanova 78, proti usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 20. 1. 2004, čj. E 300/2002-29, a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2005, čj. 30 Co 514/2004-119, spolu s návrhem na nařízení předběžného opatření, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Podáním ze dne 12. 2. 2006, označeným jako ústavní stížnost a návrh na nařízení předběžného opatření, napadl stěžovatel usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2005, čj. 30 Co 514/2004-119, jakož i jemu předcházející usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 20. 1. 2004, čj. E 300/2002-29, a s tvrzením, že těmito rozhodnutími (a postupem uvedených obecných soudů) bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo na soudní a jinou právní ochranu upravené čl. 36, čl. 37 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod, se domáhal jejich zrušení. Současně navrhl, aby Ústavní soud vydal předběžné opatření, jímž by Okresnímu soudu v Kladně uložil, aby neprováděl další úkony v řízení o výkon rozhodnutí sp. zn. E 300/2002, a to do doby, než Ústavní soud rozhodne o jeho ústavní stížnosti.
Dne 3. 4. 2006 Ústavní soud obdržel přípis od advokáta JUDr. Emila Švingera, v němž sdělil, že zastupuje stěžovatele v dané věci, a s ním i plnou moc ze dne 29. 3. 2006, na jejímž základě byl stěžovatelem zmocněn, aby jej zastupoval v řízení před Ústavním soudem.
Po doručení této plné moci nebylo možno návrh(y) stěžovatele věcně projednat, neboť podle § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být fyzická i právnická osoba jako účastník nebo vedlejší účastník řízení před Ústavním soudem zastoupena advokátem, přičemž povinnost právního zastoupení se týká celého řízení, což znamená, že musí být splněna již v době podání návrhu. Je tedy nutné, aby rovněž návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti byl sepsán a podán advokátem. Z tohoto důvodu Ústavní soud stěžovatele prostřednictvím jeho právního zástupce vyzval, aby ve lhůtě 15 dnů předmětnou vadu odstranil, a to předložením advokátem sepsaného návrhu; současně jej upozornil na to, že pokud dané výzvě nevyhoví, může být jeho podání podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnuto. Tato výzva byla doručena dne 11. 5. 2006.
Podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh odmítne, neodstraní-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě k tomu určené. Podmínky tohoto ustanovení byly naplněny, neboť lhůta k odstranění vad marně uplynula. Z tohoto důvodu Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost dle citovaného ustanovení odmítnout.
Pokud se stěžovatel v ústavní stížnosti domáhá, aby Ústavní soud vydal předběžné opatření podle § 80 zákona o Ústavním soudu, pak - stejně jako tomu je v případě návrhu na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí podle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu - by takový postup byl možný pouze tehdy, jestliže by Ústavní soud ústavní stížnost přijal; předmětný návrh má ve vztahu k ústavní stížnosti akcesorickou povahu a nelze jej od ústavní stížnosti oddělit (viz např. usnesení ze dne 13. 1. 1995, sp. zn. IV. ÚS 209/94 , publ. in: Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 3, usn. č. 2); pokud je ústavní stížnost odmítnuta, sdílí takový návrh osud ústavní stížnosti, a proto jej nebylo třeba zmiňovat ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 30. května 2006