Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Danielou Zemanovou o ústavní stížnosti stěžovatelky Marty Szabóové, zastoupené JUDr. Miroslavem Černým, advokátem, sídlem Balbínova 224/3, Praha 2, proti usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 23. května 2023, č. j. 20 D 978/2022-106, za účasti Okresního soudu Praha-západ jako účastníka řízení, a Jiřího Dudy a Miroslava Horela, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Napadeným usnesením Okresní soud Praha-západ (dále jen "okresní soud") v řízení o pozůstalosti po Evě Linhartové, zemřelé dne 7. 9. 2022, určil hodnotu pozůstalosti částkou 22 647 113,12 Kč, schválil dohodu dědiců o rozdělení pozůstalosti, podle níž první vedlejší účastník (pozůstalý synovec) nabývá tam blíže specifikované movité a nemovité věci a práva a povinnosti, stěžovatelka (pozůstalá sestra) a druhý vedlejší účastník (pozůstalý synovec) nenabývají z pozůstalosti ničeho. Zároveň bylo potvrzeno nabytí dědictví prvním vedlejším účastníkem a bylo mu uloženo zaplatit soudní komisařce odměnu.
2. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena její ústavně zaručená práva podle čl. 11 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě. Zároveň navrhuje odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
3. Stěžovatelka rekapituluje, že jak ona, tak druhý vedlejší účastník udělili plnou moc prvnímu vedlejšímu účastníkovi jako obecnému zmocněnci k zastupování v pozůstalostní věci. Obě plné moci byly za stěžovatelčiny účasti ověřeny na Obecním úřadu v J. Stěžovatelka se neseznámila s obsahem plné moci, podle níž byl první vedlejší účastník zmocněn mimo jiné k uzavření dohody o vypořádání dědictví, podle níž by z dědictví neobdržela žádný podíl. Stěžovatelka tvrdí, že ji první vedlejší účastník připravil o její dědický podíl a následně se i za ni vzdal práva na odvolání proti napadenému usnesení okresního soudu.
4. Stěžovatelka si je vědoma, že striktně vzato nevyčerpala všechny opravné prostředky, má však za to, že je namístě použití § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, neboť věc podstatně přesahuje její vlastní zájmy. Stěžovatelka podala rovněž odvolání se žádostí o prominutí zmeškání lhůty pro podání odvolání, dovolání a hodlá podat i žalobu na obnovu řízení a žalobu pro zmatečnost. Ústavní soud by však měl podle jejího mínění zasáhnout již nyní, neboť řízení o uvedených opravných prostředcích bude trvat delší dobu a není jisté, zda budou účinné. Přesah jejího vlastního zájmu je pak dán i tím, že soudní komisaři často postupují stejným způsobem jako v posuzované věci a připouštějí zastoupení účastníka pozůstalostního řízení jiným účastníkem téhož řízení, aniž by zkoumali, zda je takový zástupce vůbec způsobilý k řádnému zastupování pro kolizi zájmů. Soud se měl v její věci zabývat tím, zda jsou splněny podmínky řádného zastoupení či nikoliv.
5. Vzhledem k uvedenému jako i k tomu, že je zde riziko, že první vedlejší účastník nebude s majetkem, který nabyl, nakládat řádně, navrhuje stěžovatelka, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadeného usnesení.
6. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady projednání ústavní stížnosti. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu.
7. Zároveň však Ústavní soud zjistil, že ústavní stížnost je předčasná, a tudíž nepřípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
8. S ohledem na uvedené Ústavní soud dále posuzoval, zda ústavní stížnost svým významem přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky, jak sama navrhuje, což by mohlo odůvodňovat použití výjimky z nepřípustnosti ústavní stížnosti podle § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Dospěl však k závěru, že tomu tak není.
9. Možnost přijetí jinak nepřípustné ústavní stížnosti pro podstatný přesah vlastních zájmů stěžovatele představuje významnou výjimku ze zásady subsidiarity ústavní stížnosti, kterou nelze vykládat rozšiřujícím způsobem (srov. např. nález ze dne 13. 3. 1996, sp. zn. II. ÚS 193/94 ). Její použití přichází v úvahu zejména tehdy, existuje-li silný a významný veřejný zájem na tom, aby ústavní stížnost byla projednána.
10. O tom, že ústavní stížnost svým významem podstatně přesahuje stěžovatelovy vlastní zájmy, lze uvažovat pouze na základě určitých vnějších okolností, které by odůvodňovaly požadavek, aby se Ústavní soud k určité právní otázce vyjádřil co nejdříve a zamezil tak ve velkém množství případů jejímu nesprávnému nebo rozdílnému řešení ze strany orgánů veřejné moci, jakož i případnému s tím spojenému porušení základních práv a svobod dotčených osob. O podstatný přesah naopak nepůjde v situacích ojedinělé, nahodilé povahy, tedy v případech, kdy předmět ústavní stížnosti nevykazuje znaky obecnosti, opakovatelnosti a neomezenosti konkrétním případem (srov. usnesení ze dne 3. 10. 2023, sp. zn. IV. ÚS 2523/23 , a další tam odkazovaná rozhodnutí).
11. Namítá-li stěžovatelka, že řízení před obecnými soudy by jinak trvalo delší dobu, nepředstavuje tato skutečnost sama o sobě důvod, proč by měla ústavní stížnost přesahovat její vlastní zájmy. Ústavní soud z vyžádaného spisu okresního soudu sp. zn. 20 D 978/2022 ověřil, že stěžovatelka krátce před podáním ústavní stížnosti podala (mimo jiné) odvolání, spojené s žádostí o prominutí zmeškání lhůty pro podání odvolání, v němž vznesla totožné námitky, které uplatňuje i v nynějším řízení. Připustil-li by proto Ústavní soud v nastalé situaci možnost podat ústavní stížnost, fakticky by svým rozhodováním nahradil řízení o opravných prostředcích, které stěžovatelka využila, a o nichž nebylo doposud rozhodnuto.
12. Stěžovatelka podstatný přesah vlastních zájmů dále odůvodňuje tvrzením, že je nutno zamezit nesprávnému postupu soudních komisařů, kteří často v rozporu s § 27 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, opomínají zkoumat možnou kolizi zájmů zástupce a zastupovaného. Předně je nutno uvést, že stěžovatelka tuto svou námitku nedoprovází žádnou další pro posouzení věci relevantní argumentací, jež by mohla svědčit o tom, že je na jejím základě skutečně dán výjimečný předpoklad přijetí ústavní stížnosti (k typovým podmínkám pro připuštění výjimky z nepřípustnosti ústavní stížnosti viz usnesení ze dne 12. 4. 2022, sp. zn. IV. ÚS 895/22 ).
13. V této souvislosti je rovněž nutno poukázat na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, z níž vyplývá, že soud nemá povinnost zjišťovat, zda není dán rozpor v zájmech zástupce a zastoupeného za situace, kdy jeden dědic navrhne k vypořádání dědictví i v zastoupení druhého dědice dohodu, která se svými důsledky pro zastoupeného dědice blíží odmítnutí dědictví, vyplývá-li zároveň z plné moci, že zastoupený nestanovil zástupci hranice, ve kterých a jak má zástupce při uzavírání dědické dohody jednat (stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2000, sp. zn. Cpjn 38/98), a současně zastoupený deklaroval, že je srozuměn i s takovou dohodou, podle které by z dědictví nic nenabyl (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2008, sp. zn. 21 Cdo 2439/2007), jak tomu bylo právě i v posuzované věci.
14. S ohledem na uvedené proto nelze uzavřít, že by samotný postup okresního soudu, který se podle stěžovatelky nezabýval možnou kolizí zájmů mezi ní a prvním vedlejším účastníkem, byl bez dalšího nesprávný a že by již z tohoto důvodu, pro předejití vzniku velkého množství obdobných - nesprávně řešených - případů (srov. bod 10 výše), bylo nezbytné připustit ústavní stížnost již nyní k jejímu (věcnému) přezkumu.
15. Ze všech zde popsaných důvodů Ústavní soud odmítl ústavní stížnost jako nepřípustnou podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Vzhledem k výroku tohoto usnesení již samostatně nerozhodoval o návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí okresního soudu.
16. Pro úplnost Ústavní soud dodává, že odmítnutí ústavní stížnosti stěžovatelku nepoškozuje, neboť jí zůstává zachována možnost obrátit se na Ústavní soud poté, kdy bude rozhodnuto o jí podaných opravných prostředcích, bude-li i nadále přesvědčena, že jí tvrzená pochybení okresního soudu nebyla napravena.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 9. listopadu 2023
Daniela Zemanová v. r. soudkyně zpravodajka