Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
III. ÚS 206/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ministerstva financí ČR., zastoupeného JUDr. J.P., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 1. 1997, sp. zn. 5 Cmo 7/97, mimo ústní jednání dne 12. 3. 1998 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Podáním, označeným jako ústavní stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 1. 1997 (sp. zn. 5 Cmo 7/97), domáhá se stěžovatel zrušení napadeného rozhodnutí s odůvodněním, že tímto rozhodnutím bylo odmítnuto jeho odvolání proti usnesení Okresního soudu Brno-venkov ze dne 9. 1. 1995, čj. Rg. AXXIX 472/5 Firm 291/95-66, jímž byla do obchodního rejstříku na návrh ministra průmyslu a obchodu zapsána změna vymazaného zápisu podniku S. s důsledky, směřujícími vůči tehdejšímu Ministerstvu pro správu národního majetku a jeho privatizaci, jehož je Ministerstvo financí dle zák. č. 135/1996 Sb. právním nástupcem. Ústavní stížnost stěžovatel odůvodnil tím, že Vrchní soud v Olomouci, který rozhodoval o jeho odvolání proti označenému rozhodnutí Okresního soudu Brno 1
III. ÚS 206/97 venkov ze dne 27. 11. 1995 tím, že stěžovatelem podané odvolání odmítl, jej zkrátil na jeho právech "účastníka řízení před obecnými soudy". S ohledem na povahu ústavní stížnosti Ústavní soud vážil, zda stěžovatel je osobou oprávněnou k podání ústavní stížnosti.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy [§ 72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb.]. Účastníkem řízení o ústavní stížnosti je pak stěžovatel a státní orgán nebo i jiný orgán veřejné správy, proti jehož zásahu ústavní stížnost směřuje.
Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v citovaném ustanovení § 72 odst. 1 písm. a), taxativním způsobem vymezuje rozsah oprávněných osob k podání ústavní stížnosti. Takovouto osobou je pouze fyzická nebo právnická osoba, která byla účastníkem řízení před orgánem veřejné moci, jehož rozhodnutí napadá. Stěžovatelem (účastníkem v řízení před Ústavním soudem) tedy nemůže být proto osoba, která nebyla účastníkem řízení před orgánem veřejné moci, a to ani tehdy, jestliže se sama za účastníka řízení považuje a případně se rozhodnutím orgánů veřejné moci cítí dotčena na svých právech (zájmech).
Stěžovatel (Ministerstvo financí ČR), byt' ve své ústavní stížnosti tvrdí, že v původním řízení před Vrchním soudem v Olomouci měl být jeho účastníkem a že s ním však s jako takovým nebylo jednáno; toto tvrzení je však pro posouzení jeho aktivní legitimace před Ústavním soudem zcela nerozhodné. Ústavní stížnost je proto podána osobou zjevně neoprávněnou; nezbylo proto, než ve smyslu § 43 odst. 1 písm. d) zák. č. 182/1993 Sb. rozhodnout, jak z výroku tohoto usnesení je patrno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.). V Brně dne 12. 3. 1998
JUDr. Vlastimil Ševčík soudce Ústavního soudu ČR