Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem o ústavní stížnosti Milana Maruše, zastoupeného Mgr. Bc. Pavlem Kozelkou, advokátem, sídlem Velké náměstí 7/12, Písek, proti II. výroku usnesení Okresního soudu v Písku ze dne 19. dubna 2018 č. j. 6 C 287/2016-81, za účasti Okresního soudu v Písku, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti ISFIN s. r. o., sídlem Jiřího Srnky 2406, Písek, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatel domáhá zrušení výroku II. v záhlaví uvedeného usnesení z důvodu tvrzeného porušení jeho základních práv podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Napadeným usnesením byl v řízení vedeném u Okresního soudu v Písku (dále jen "okresní soud") pod sp. zn. 6 C 287/2016 zamítnut návrh stěžovatele na spojení věcí vedených u téhož soudu pod sp. zn. 6 C 287/2016, 10 C 31/2017 a 9 C 20/2013. Vyhovění návrhu podle názoru okresního soudu bránila skutečnost, že by takovýto postup nebyl v zájmu hospodárnosti řízení. Na rozdíl od prvně uvedených dvou věcí totiž ve věci vedené pod sp. zn. 9 C 20/2013 již nastala koncentrace řízení a byla provedena většina důkazů.
3. Stěžovatel zdůrazňuje, že se ve všech třech řízeních domáhal osvobození od soudních poplatků, tyto návrhy však byly zamítnuty. Za této situace tak mělo být - s ohledem na totožnost předmětu řízení ve všech právních věcech - vyhověno alespoň jeho návrhům na spojení věcí ke společnému řízení z důvodu ekonomie řízení. Stěžovatel totiž nemá prostředky na svou právní ochranu před soudem, a tudíž mu nelze bránit v právu na přístup k soudu vedením souběžných řízení mezi týmiž účastníky o téže věci.
4. Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu.
5. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Ústavní stížnost tak může zásadně směřovat jen proti rozhodnutím "konečným", tj. rozhodnutím o posledním procesním prostředku, který zákon poskytuje stěžovateli k ochraně jeho práva. Úkolem Ústavního soudu totiž není měnit či napravovat případná, ať již tvrzená či skutečná pochybení obecných soudů v dosud neskončeném řízení, nýbrž je zásadně povolán k posouzení, zda po pravomocném skončení věci obstojí řízení jako celek a jeho výsledek v rovině ústavněprávní.
6. Splnění podmínky "konečného" rozhodnutí lze připustit i v případě nemeritorních rozhodnutí, avšak pouze za předpokladu, že jsou způsobilá bezprostředně a citelně zasáhnout do základních práv stěžovatele a zároveň tvoří samostatnou uzavřenou součást řízení, přestože řízení ve věci samé dosud neskončilo [např. nález ze dne 12. 1. 2005 sp. zn. III. ÚS 441/04 (N 6/36 SbNU 53) nebo stanovisko pléna ze dne 23. 4. 2013 sp. zn. Pl. ÚS-st. 35/13 (ST 35/69 SbNU 859; 124/2013 Sb.)]
7. Ústavní stížnost směřuje proti usnesení okresního soudu, kterým nebylo vyhověno návrhu stěžovatele na spojení věcí ke společnému řízení podle § 112 odst. 1 občanského soudního řádu. Toto rozhodnutí však nelze považovat za rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon poskytuje stěžovateli k ochraně jeho práva. Jde totiž pouze o rozhodnutí procesní povahy. Případné námitky týkající se nehospodárnosti postupu soudu může navíc stěžovatel uplatnit v dalším řízení, a to v souvislosti s rozhodováním o náhradě nákladů řízení [srov. usnesení ze dne 4. 9. 2013 sp. zn. III. ÚS 971/13 , srov. též mutatis mutandis nález ze dne 7. 6. 2011 sp. zn. II. ÚS 2780/10 (N 108/61 SbNU 609) nebo nález ze dne 16. 7. 2015 sp. zn. III. ÚS 236/13 (N 129/78 SbNU 51)].
8. Z těchto důvodů rozhodl Ústavní soud podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu o odmítnutí ústavní stížnosti stěžovatele jako nepřípustné.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 31. července 2018
Radovan Suchánek v.r.
soudce zpravodaj