Ústavní soud Usnesení ústavní

III.ÚS 213/2000

ze dne 2000-10-10
ECLI:CZ:US:2000:3.US.213.2000

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

III. ÚS 213/2000

Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 10. října 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti O. Ch., zastoupeného JUDr. I. H., advokátkou, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. ledna 2000, sp. zn. 1 Cao 188/99, a Krajského soudu v Brně ze dne 15. července 1999, sp. zn. 31 Ca 334/97, t a k t o : Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel, který se ústavní stížností domáhal zrušení rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. ledna 2000, sp. zn. 1 Cao 188/99, a Krajského soudu v Brně ze dne 15. července 1999, sp. zn. 31 Ca 334/97, vyslovil přesvědčení, že soudy porušily jeho právo, zaručené čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, když bylo jednáno v jeho nepřítomnosti a tak mu nebylo umožněno vyjadřovat se ke všem prováděným důkazům.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy [§ 72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. 31 C 334/97 bylo zjištěno, že jmenovaný soud stěžovatele řádně k jednání, nařízenému na 15. července 1999, předvolal. Ten však se k jednání nedostavil, když svou neúčast písemně omluvil, o odročení však nepožádal. Proto soud, který ve věci jednal a rozhodl, postupoval v souladu s § 101 odst. 2 občanského soudního řádu. Vrchní soud v Olomouci, jako soud II. stupně, předvolal stěžovatele k jednání odvolacího soudu na 11. ledna 2000, doručení obeslání bylo řádně vykázáno 30. prosince 1999, navrhovatel se k jednání nedostavil. S ohledem na výše uvedené porušení práv stěžovatele shledáno nebylo, a proto byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 10. října 2000