Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Milanem Hulmákem o ústavní stížnosti stěžovatelů F. F., J. B., J. M. a nezl. J. M., Š. F. a nezl. K. F., všech zastoupených JUDr. Petrem Pavlíkem, advokátem sídlem Křižíkova 159/56, Praha 8, proti části výroku I, výroku II rozsudku Městského soudu ze dne 29. dubna 2025 č. j. 35 Co 137/2025-463 a proti výrokům VII až XXI a XXIII rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 28. ledna 2025 č. j. 27 C 110/2023-410, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 8, jako účastníků řízení, a Fakultní nemocnice Bulovka, sídlem Budínova 67/2, Praha 8, a obchodní korporace Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, sídlem Pobřežní 665/21, Praha 8, jako vedlejších účastnic řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelé se podanou ústavní stížností domáhají zrušení v záhlaví označených částí rozhodnutí s tvrzením, že jimi soudy porušily jejich základní práva garantovaná čl. 11 odst. 1 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 Úmluvy o ochraně základních práv a svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě.
2. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 (dále jen "obvodní soud"), jímž byly zamítnuty jednotlivé nároky stěžovatelů vůči nemocnici na zaplacení náhrady nemajetkové újmy pozůstalých po zemřelé pacientce. Zároveň soudy rozhodly o nákladech řízení.
3. Předmětem ústavní stížnosti jsou však pouze výroky o nákladech v řízení, které v této souvislosti městský soud a obvodní soud učinil. Obvodní soud uložil jednotlivým stěžovatelům zaplatit náklady řízení nemocnici (výroky VII až XII), pojišťovně (výroky XIII až XVIII) a státu (výroky XIX až XXII a XXIII). Městský soud rozhodnutí o nákladech řízení potvrdil, změnil výroky o náhradě nákladů nemocnici (výroky VII až XII), když výši snížil (tj. napadená část výroku I rozhodnutí městského soudu) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II).
4. Zásah do ústavně zaručených práv stěžovatelé spatřují v nezohlednění jejich majetkových poměrů, skutečnosti, že nemocnice je státní příspěvková organizace, a v přiznání nákladů řízení v rozsahu přesahujícím požadavek nemocnice.
5. Dříve než se Ústavní soud zabýval opodstatněností ústavní stížnosti, zkoumal, zda jsou k jejímu projednání dány podmínky stanovené zákonem o Ústavním soudu. Z ústavní stížnosti zjistil, že stěžovatelé podali proti napadenému rozsudku městského soudu souběžně dovolání. Ústavní stížnost je podávána pro případ, že by dovolání ve věci samé bylo odmítnuto, když samotné dovolání proti nákladovým výrokům přípustné není [§ 238 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu]. Úřední činností Ústavní soud zjistil, že dovolací řízení stále probíhá.
6. Řízení o Ústavní stížnosti je založeno na zásadě subsidiarity, která má dvě stránky: formální a materiální. Nestačí jen formálně vyčerpat všechny dostupné opravné prostředky, které stěžovatelům právní předpis přiznává (tzv. formální stránka). Věc musí být pro orgány veřejné moci definitivně uzavřena a již neexistují žádné zákonné procesní prostředky, jak napravit protiústavnost (tzv. materiální stránka). Zásadně v tomto okamžiku může Ústavní soud "vstoupit do hry" a případně zasáhnout na ochranu základních práv a svobod stěžovatelů [stanovisko pléna ze dne 7. 3. 2023 sp. zn. Pl. ÚS-st. 58/23, body 23 až 25]. Probíhá-li proto v řešené věci stále dovolací řízení, je zásadně vyloučeno, aby Ústavní soud ústavní stížnost projednal, neboť by tím nepřípustně - v rozporu s principem právní jistoty, jakož i zásadou minimalizace ingerence Ústavního soudu - zasahoval do rozhodování obecných soudů (usnesení ze dne 11. 8. 2022 sp. zn. I. ÚS 1770/22 , ze dne 25. 7. 2023 sp. zn. I. ÚS 817/23 ).
7. Ústavní soud zároveň nepřehlédl, že se stěžovatelé domáhají zrušení i výroků rozsudku obvodního soudu, které byly městským soudem změněny. K projednání takového návrhu není v této části Ústavní soud příslušný, když nemůže rušit, co již bylo před tím změněno jiným rozhodnutím (usnesení ze dne 2. 7. 2025 sp. zn. IV. ÚS 1544/25 , ze dne 16. 4. 2025 sp. zn. II. ÚS 1554/24 ).
8. Jen pro úplnost Ústavní soud uvádí, že odmítnutí stávající ústavní stížnosti pro její "předčasnost" stěžovatele nepoškozuje na jejich právu na přístup k soudu, protože podle výsledku dovolacího řízení budou mít po jeho ukončení možnost podat novou ústavní stížnost, a to tak, aby případně zohledňovala i průběh a výsledky dovolacího řízení. Tato ústavní stížnost pak (v případě splnění ostatních podmínek řízení) bude věcně projednatelná Ústavním soudem, a to i v případě, bude-li jí napaden výhradně nákladový výrok. Není totiž přijatelné, aby Ústavní soud (zjednodušeně řečeno) prvotní ústavní stížnost odmítl jako "předčasnou" a následnou jako "opožděnou".
9. Z uvedených důvodů Ústavní soud soudcem zpravodajem ústavní stížnost odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a podle § 43 odst. 1 písm. d) zčásti i jako návrh, k jehož projednání není příslušný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně 30. července 2025
Milan Hulmák v. r. soudce zpravodaj