Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka, soudce Jana Svatoně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové o ústavní stížnosti J. L., zastoupeného JUDr. Hanou Koudelovou, advokátkou, se sídlem Národní tř. 71, Hodonín, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. října 2024, č. j. 18 Co 15/2024-1680, ve znění opravného usnesení ze dne 7. listopadu 2024, č. j. 18 Co 15/2024-1686, a rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 26. září 2023, č. j. 0 P 215/2011-1543, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Hodoníně, jako účastníků řízení, a G. Š. a nezletilého T. L., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. V roce 2012 schválil okresní soud dohodu rodičů, na základě které byl nezletilý (nyní ve věku 14 let) svěřen do péče matky a stěžovatel byl oprávněn se s ním stýkat. V roce 2016 obecné soudy upravily styk stěžovatele s nezletilým tak, že byl stěžovatel oprávněn se s nezletilým stýkat od pátku v lichém týdnu do pondělí v sudém týdnu a od středy do čtvrtka v sudém týdnu. V roce 2019 svěřily obecné soudy nezletilého do střídavé péče rodičů s intervalem střídání po týdnu. V roce 2022 podala matka návrh na svěření nezletilého do své výlučné péče bez upravení styku nezletilého se stěžovatelem. Stěžovatel s návrhem matky nesouhlasil a navrhl svěřit nezletilého do své výlučné péče. Předběžným opatřením ze dne 19. 12. 2022 předal okresní soud nezletilého do péče matky. Předběžným opatřením ze dne 13. 4. 2023 upravil okresní soud styk nezletilého se stěžovatelem tak, že byl stěžovatel oprávněn telefonicky kontaktovat nezletilého každé úterý a pátek.
2. Napadeným rozsudkem svěřil okresní soud nezletilého do péče matky, upravil styk stěžovatele s nezletilým tak, že stěžovatel je oprávněn kontaktovat nezletilého telefonicky každé úterý a pátek od 19:00 hod. do 19:30 hod. a jednou týdně písemnou formou, a upravil výživné. Rozhodnutí o péči a styku odůvodnil tím, že oproti roku 2019, kdy měl nezletilý k oběma rodičům kladný citový vztah, nyní chce být pouze v péči matky (v této je již od roku 2022) a kontakt se stěžovatelem odmítá, což racionálně zdůvodňuje strachem ze stěžovatele a tíživou psychickou situací. V jeho zájmu je situaci stabilizovat a respektovat jeho přání. Protože je ale alespoň určitý kontakt se stěžovatelem pro nezletilého vhodný, upravil okresní soud styk distanční formou.
3. K odvolání stěžovatele krajský soud rozsudek okresního soudu v úpravě péče potvrdil a změnil rozsah styku nezletilého se stěžovatelem tak, že bude probíhat pouze jednou týdně písemnou formou. Zjistil, že postoj nezletilého se nezměnil a ten nadále jakýkoliv kontakt se stěžovatelem, včetně asistovaného styku, odmítá. Tento postoj nezletilého vznikl teprve poté, kdy byl nezletilý v roce 2019 svěřen do střídavé péče rodičů, při které měli oba rodiče možnost na něj adekvátně působit. Nic nenasvědčuje tomu, že by byl nezletilý ovlivněn matkou či někým jiným. Stěžovatel naproti tomu odmítá odbornou pomoc a vytváří na nezletilého nepřiměřený tlak. K obnovení jeho vztahu s nezletilým je potřeba čas. S ohledem na tyto okolnosti se krajský soud ztotožnil s názorem okresního soudu, že je vhodné nezletilého svěřit do výlučné péče matky. Rozsah distančního styku omezil, neboť je nutné ještě více upřednostnit zdravý vývoj nezletilého.
4. Stěžovatel podává proti shora označeným rozhodnutím ústavní stížnost, neboť podle něj porušují jeho základní práva podle čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4, čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
5. Namítá, že jeho kontakt s nezletilým je nastaven příliš úzce. Na nezletilého nemůže jakkoliv výchovně působit. Obecné soudy neposkytly ochranu zájmu na zachování rodinných vazeb mezi nezletilým a rodinou stěžovatele. Ke zpřetrhání vazeb došlo mimo jiné i prodlužováním předběžného opatření o výlučné péči matky. Není uvěřitelné, aby nezletilý, který je spokojené dítě a nejeví známky traumatu, mohl prožívat při styku se stěžovatelem psychickou nepohodu. Okresní soud vycházel ze znaleckého posudku, který trpí nedostatky.
Měl nechat vypracovat revizní znalecký posudek. To neučinil, aniž by svůj závěr řádně zdůvodnil. Dále okresní soud neodůvodnil, proč měl za to, že se nezletilý dne 6. 12. 2022 vyjádřil pod nátlakem a v jiných dnech se vyjádřil svobodně. Nezabýval se ani možnou manipulací matky a tím, proč nezletilý stěžovatele lživě obvinil ze spáchání trestného činu a má k němu odmítavý postoj. Závěr, že se nezletilý dostal do tíživé psychické situace, okresní soud ničím nepodložil. Jeho odůvodnění je v celém rozsahu velmi obecné a nezohledňuje tvrzení stěžovatele.
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, jenž byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání - až na níže uvedenou výjimku - příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
7. Stěžovatel ústavní stížností napadá též výroky II, III a V rozsudku okresního soudu, které však krajský soud napadeným rozsudkem zrušil v celém rozsahu a nahradil jej vlastním rozhodnutím. K rozhodování o ústavnosti rozsudku městského soudu není Ústavní soud příslušný (není povolán rušit, co již bylo zrušeno).
8. Ústavní soud připomíná, že k přezkumu rodinněprávních věcí přistupuje velmi zdrženlivě a do rozhodnutí obecných soudů zasahuje pouze v extrémních případech. Rozhodování v této citlivé oblasti je doménou obecných soudů, které - se znalostí dlouhodobého vývoje rodinné situace a v bezprostředním kontaktu s účastníky řízení a orgánem sociálně právní ochrany dětí - mohou nejlépe poznat a posoudit skutkové okolnosti věci a učinit rozhodnutí, které bude odrážet zájmy rodičů, ale zejména nezletilých dětí.
9. Být spolu znamená pro rodiče i dítě jeden ze základních prvků rodinného života (nález sp. zn. I. ÚS 153/16
, bod 16). Právem obou rodičů je o dítě pečovat a podílet se na jeho výchově zásadně ve stejném rozsahu, s čímž koresponduje právo samotného dítěte na péči obou rodičů. Je-li rozhodnutím soudu dítě svěřeno do péče jednoho z rodičů, pak by mu mělo být umožněno stýkat se s druhým rodičem v takové míře, aby byl postulát rovné rodičovské péče co nejvíce naplněn. Takové uspořádání je zpravidla vždy v nejlepším zájmu dítěte, přičemž odchylky od tohoto principu musí být odůvodněny ochranou nějakého jiného, dostatečně silného legitimního zájmu, přičemž konkrétní skutečnosti, o něž se tento zájem opírá, musí být v daném řízení prokázány (usnesení sp. zn. I. ÚS 955/15-2
, bod 19). Při hledání nejlepšího zájmu dítěte musí obecné soudy rovněž zohlednit přání samotného dítěte s přihlédnutím k jeho rozumové a emocionální vyspělosti. Přání ovšem nemohou bez dalšího převzít, ale musí jej vyhodnotit i s ohledem na další okolnosti dané věci (nález sp. zn. I. ÚS 2482/13
, bod 23)
10. Ústavní soud s ohledem na výše uvedené závěry předesílá, že situaci, kdy se nezletilý stýká s otcem pouze formou písemného styku, je nutno hodnotit jako negativní a nepříznivou pro otce i syna. Soudy přihlédly k tomu, že nezletilý je ve věku, kdy jeho přání nelze násilně měnit soudním rozhodnutím, resp. jeho následným výkonem (nález sp. zn. II. ÚS 3489/15
, bod 30; bod 50 rozsudku okresního soudu). Srozumitelně vyložily, z jakých důvodů svěřily nezletilého do péče matky a upravily pouze distanční styk nezletilého se stěžovatelem. Ústavní soud neshledal jejich argumentaci, že vzhledem ke konzistentnímu a racionálně zdůvodněnému odmítavému postoji nezletilého vůči stěžovateli a potřebě zachovat jeho zdravý psychický vývoj je v nejlepším zájmu nezletilého, aby bylo jeho přání respektováno, tedy aby byl svěřen do péče matky a se stěžovatelem měl upraven pouze distanční kontakt, svévolnou či z jiného důvodu neústavní.
11. Stěžovatel se ve své ústavní stížnosti snaží odmítavý postoj nezletilého a jeho špatný psychický stav zpochybnit tím, že nezletilý je podle něj ovlivněn matkou a psychicky je v pořádku. K tomu je třeba zdůraznit, že skutková zjištění obecných soudů zpravidla ústavněprávnímu přezkumu nepodléhají (nález sp. zn. I. ÚS 2864/09
). Jinak tomu není ani v této věci, extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými závěry Ústavní soud neshledal. Obecné soudy důkladně podložily své závěry provedenými důkazy. Názor nezletilého byl v řízení neměnný, s výjimkou jeho vyjádření učiněného pod nátlakem (bod 27 rozsudku okresního soudu). Pokud sám nezletilý nechtěl, aby k jeho vyjádření ze dne 6. 12. 2022 soudy přihlédly a dále již své přání neměnil, je tímto dostatečně odůvodněn závěr o konzistentnosti jeho názoru. Důvod, proč nezletilý stěžovatele odmítá, obecné soudy v potřebném rozsahu rovněž zjistily a popsaly v odůvodnění svých rozhodnutí (body 15 a 34 rozsudku okresního soudu, bod 19 rozsudku krajského soudu).
Ačkoliv se v řízeních několik odborníků shodlo na tom, že nezletilý potřebuje stabilitu a není na tom psychicky dobře, stěžovatel tuto skutečnost opět zpochybňuje pouhým poukazem na to, že ve škole je nezletilý psychicky v pořádku. Opak je však pravdou a nezletilý i ve škole vykazuje známky psychické nepohody (bod 15 rozsudku okresního soudu). Tím, že stěžovatel nerespektuje potřeby nezletilého a není ochoten se zapojit do odborné spolupráce na zlepšení vzájemných vztahů (bod 32 rozsudku krajského soudu), zásadně snižuje své rodičovské kompetence.
Tvrzení o manipulaci nezletilého matkou bylo v řízení dostatečně vyvráceno. Matka naopak nezletilého podporuje ke kontaktu se stěžovatelem a sama je ze situace frustrovaná (body 19 a 27 rozsudku krajského soudu). Neprovedení revizního znaleckého posudku obecné soudy dostatečně odůvodnily (bod 40 rozsudku okresního soudu, bod 18 rozsudku krajského soudu). Závěry znaleckého posudku PhDr. Milana Trávníčka korespondují s jinými důkazy provedenými v řízení.
12. Lze shrnout, že styk stěžovatele s nezletilým je skutečně upraven velmi úzce. Tento zásah do práva na rodinný život je však dostatečně odůvodněn nejlepším zájmem nezletilého a konkrétními okolnostmi případu. Ústavní soud poukazuje na to, pokud se podaří dosáhnout zlepšení vzájemných vztahů stěžovatele s nezletilým, bude zcela namístě rozsah jejich styku rozšířit.
13. Ústavní soud proto ústavní stížnost v části napadající výroky II, III a V rozsudku okresního soudu odmítl podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu a ve zbytku jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 6. března 2025
Milan Hulmák v. r.
předseda senátu