Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně a soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatele P. N., zastoupeného Mgr. Tomášem Čermákem, advokátem, sídlem Na Sadech 2033/21, České Budějovice, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 3 To 221/2025-12 ze dne 28. května 2025, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníka řízení, a Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel se domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí; tvrdí, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Policejní orgán zahájil 26. září 2024 trestní stíhání otce stěžovatele (obviněný) a dalších osob pro závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy. Usnesením z 27. září 2024 po předchozím souhlasu státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích rozhodl podle § 79a odst. 1 trestního řádu o zajištění osobního motorového vozidla včetně příslušenství - klíče, technického průkazu a osvědčení o registraci vozidla z důvodu, že obviněný měl používat toto vozidlo k jízdám za účelem sjednání obchodu s drogami, nebo jím dokonce drogu převážel (usnesení o zajištění vozidla). Otec stěžovatele, v té době jako podezřelý, vozidlo včetně příslušenství vydal policejnímu orgánu jako věc, která může sloužit pro důkazní účely, již 25. září 2024.
3. Dne 19. března 2025 podal stěžovatel žádost o vydání vozidla. Uvedl, že je jeho vlastníkem a žádá o jeho vydání, neboť jeho další zajištění již není pro důkazní účely potřebné. Dne 12. května 2025 stěžovatel podal opětovnou žádost o vydání vozidla a o zrušení zajištění.
4. Policejní orgán po obdržení první žádosti vydal 26. března 2025 opravné usnesení, kterým opravil usnesení o zajištění ohledně označení vlastníka a provozovatele vozidla tak, že namísto rodného čísla obviněného uvedl rodné číslo stěžovatele, který nese stejné jméno a příjmení jako obviněný otec. Usnesení o zajištění vozidla a opravné usnesení stěžovateli doručil 7. dubna 2025. Stěžovatel (ani obviněný) proti nim nepodal opravný prostředek.
5. Následně policejní orgán usnesením z 12. května 2025 podle § 79f odst. 1 až 3 trestního řádu po předchozím souhlasu státní zástupkyně z 9. května 2025 zamítl žádost stěžovatele o zrušení zajištění věci. Uvedl, že tak činí ze stejných důvodů, pro které vozidlo zajistil, tedy že obviněný využíval vozidlo jako nástroj trestné činnosti. Provedenými důkazy bylo přitom jednoznačně prokázáno, že právě obviněný byl jediným uživatelem vozidla, protože stěžovatel, vlastník vozidla, nikdy nedisponoval řidičským oprávněním.
6. Stěžovatel proti tomuto usnesení podal 14. května 2025 stížnost, v níž odkázal na důvody uvedené v žádosti o vrácení (vydání) vozidla z 19. března 2025 a z žádosti o zrušení zajištění a vydání vozidla z 12. května 2025. Policejní orgán podle něj v napadeném usnesení neuvedl konkrétní důkazy, které by svědčily o tom, že by mělo být předmětné vozidlo použito ke sjednávání obchodu s metamfetaminem, nebo že by bylo užito k přepravě pervitinu. Ze spisového materiálu ani nevyplývá, že by se ve vozidle konaly schůzky či domlouvaly obchody s pervitinem, ani žádné takové výstupy nejsou dokumentovány z prostorových odposlechů. Důvody pro zajištění nejsou dány tím spíše, že vozidlo vlastní stěžovatel, nikoliv obviněný, přičemž předchozí souhlas státní zástupkyně se zajištěním se týkal zajištění vozidla, jehož vlastníkem a provozovatelem měl být obviněný, nikoliv stěžovatel. Policejní orgán poté pouze opravil rodná čísla v usnesení o zajištění opravným usnesením. Materiálně tedy směřovalo rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení vůči jiné osobě. Postup orgánů činných v trestním řízení proto označuje stěžovatel za účelový, mající za cíl zkomplikovat finanční situaci obviněného a členů jeho rodiny.
7. Státní zástupkyně stížnosti nevyhověla. Uvedla, že obviněný policejnímu orgánu vydal vozidlo s tím, že je užívá pro svou potřebu. Z dosud provedeného vyšetřování přitom vyplynulo, že obviněný měl nakupovat v Polsku metamfetamin, který měl následně v České republice dále distribuovat. K těmto účelům využíval i vozidlo. To bylo zajištěno v souladu s § 79a odst. 1 trestního řádu jako nástroj trestné činnosti a důvody pro zajištění dosud nepominuly. Není tak dán důvod ke zrušení zajištění podle § 79f trestního řádu. Vzhledem k tomu, že podané stížnosti nevyhověla, předložila ji státní zástupkyně krajskému soudu k rozhodnutí podle § 146a odst. 2 trestního řádu.
8. Krajský soud napadeným usnesením stížnost zamítl s odůvodněním, že pro ponechání zajištění vozidla byly splněny zákonem předepsané podmínky, když policejní orgán v souladu s § 79a odst. 1 trestního řádu rozhodl o zajištění vozidla v přípravném řízení po předchozím souhlasu dozorující státní zástupkyně, vozidlo bylo správně identifikováno, a dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán, má všechny znaky trestného činu a jsou zřejmé důvody k podezření, že tento trestný čin spáchal obviněný. Obsah dozorového spisu odůvodňuje závěr, že obviněný (spolu s dalšími osobami) užíval vozidlo, aniž by byl jeho vlastníkem, k obchodu s metamfetaminem na území Polska a České republiky. Důvody, které vedly policejní orgán k zajištění vozidla ve smyslu § 79a trestního řádu jako nástroj trestné činnosti, tak nepominuly.
9. Stěžovatel v ústavní stížnosti poukazuje na judikaturu Ústavního soudu a namítá, že v jeho věci nebyly splněny některé z podmínek pro zajištění věci z judikatury vyplývající. Uvedl, že žádné důkazy nesvědčí o tom, že by vozidlo bylo skutečně užito k trestné činnosti, resp. že by jím byly převáženy drogy. Vozidlo je vlastnictvím stěžovatele, který není za žádný trestný čin ani přestupek stíhán. Krajský soud se řádně nevypořádal s argumentací stěžovatele, když své rozhodnutí pouze stručně odůvodnil a nezohlednil princip proporcionality zásahu do vlastnictví stěžovatele. Stěžovatel vozidlo, které každým dnem ztrácí na své hodnotě, nemůže užívat. Upozorňuje, že policejní orgán nedisponoval předchozím souhlasem státní zástupkyně se zajištěním vozidla, neboť ve vysloveném souhlasu byl jako vlastník vozidla chybně uveden obviněný.
10. Ústavní stížnost je přípustná a jsou splněny i ostatní procesní předpoklady pro řízení před Ústavním soudem.
11. Zásahy Ústavního soudu proti rozhodnutím, jimiž nebylo vyhověno žádosti o vrácení zajištěné věci, připadají do úvahy jen za zcela mimořádných situací, pro něž je charakteristická existence zjevné libovůle v rozhodování. Ústavní soud sice připustil, že i tímto způsobem mohou být zasažena základní práva jednotlivce, k tomu však nedojde, jsou-li splněny příslušné zákonné podmínky, není-li zajištění paušální povahy, je-li délka zajištění přiměřená a je-li dodržena přiměřenost zásahu do vlastnického práva. V těchto mantinelech se orgány činné v trestním řízení v posuzované věci pohybovaly.
12. Krajský soud srozumitelně a přesvědčivě odůvodnil, že zjištěné skutečnosti nasvědčovaly tomu, že zajištěné vozidlo bylo nástrojem trestné činnosti, a policejní orgán rozhodl o zajištění po předchozím souhlasu státního zástupce se zajištěním konkrétního vozidla. Uvedl, že podezření, že se ve vozidle konaly schůzky ohledně obchodu s pervitinem, nebo že mělo být vozidlo užito k přepravě pervitinu z Polska nebo v rámci České republiky, je dostatečně podloženo důkazy (rozsáhlá fotodokumentace spolu s protokolem o sledování osob a věcí podle § 158d odst. 1, 2 trestního řádu). Pro zajištění věci není ve smyslu § 79a odst. 1 trestního řádu rozhodný vztah osoby, které zajišťovaná věc náleží, k trestné činnosti, k jejímuž spáchání byla tato věc určena nebo užita, rozhodný je pouze vztah mezi zajišťovanou věcí a trestným činem.
13. Z pohledu ústavnosti napadeného usnesení obstojí i závěr krajského soudu k předchozímu souhlasu státní zástupkyně se zajištěním vozidla. Je zřejmé, že souhlas státní zástupkyně směřoval k zajištění konkrétního vozidla, které obviněný policejnímu orgánu vydal ještě před usnesením o zajištění vozidla. Ani stěžovatel netvrdí, že bylo zajištěno jiné vozidlo než to, jehož registrační značka, VIN a osvědčení o registraci byly identifikovány nezpochybnitelným způsobem. Materiálně bylo všem zřejmé, jakého vozidla se zajištění a souhlas se zajištěním týká. Stěžovateli jako vlastníku vozidla i obviněnému byla usnesení o zajištění vozidla i opravné usnesení doručena. Ani jeden z nich jejich správnost nezpochybnil podáním opravného prostředku. To, že státní zástupkyně souhlasí se zajištěním konkrétního vozidla, je zřejmé i z jejího postupu při vyřizování stížnosti stěžovatele, o které krajský soud rozhodl napadeným usnesením.
14. Poukazuje-li stěžovatel na závěry nálezu sp. zn. III. ÚS 927/23 ze dne 22. května 2023 a sp. zn. II. ÚS 642/07 ze dne 30. ledna 2008 (N 25/48 SbNU 291), pomíjí odlišnosti své věci. V prvním odkazovaném nálezu šlo o situaci, kdy stěžovatelka v žádosti o zrušení zajištění přednesla zcela nové skutkové okolnosti, které měly vyvrátit potřebu trvání zajištění a které značně zpochybnily důvodnost trvání zajištění, orgány činné v trestním řízení však namísto posouzení, zda je trvání zajištění stále nezbytné, pouze odkázaly na odůvodnění rozhodnutí o zajištění. V nálezu sp. zn. II. ÚS 642/07 Ústavní soud vytkl orgánům činným v trestním řízení, že peněžní prostředky na bankovních účtech stěžovatelky byly zajištěny před více než šesti lety a v době podání ústavní stížnosti nebylo přípravné řízení dosud skončeno, ani nebylo zřejmé, kdy skončí. Za takové procesní situace, která nemůže jít k tíži stěžovatelky, dospěl Ústavní soud k závěru, že dosavadní délka trestního řízení je nepřiměřeně dlouhá z pohledu opodstatnění zásahu do vlastnického práva stěžovatelky.
15. V posuzované věci stěžovatel neuvedl v žádosti z 19. března 2025 nebo 12. května 2025, ani v následně podané stížnosti, žádné konkrétní skutečnosti, které by vyvracely důvodnost dalšího zajištění vozidla. Tvrzení stěžovatele, že žádné důkazy neosvědčují vztah mezi vozidlem a trestnou činností, jíž se měl dopouštět obviněný, vyvrátil krajský soud s odkazem na důkazní materiál, který byl obsahem spisu. Od zajištění vozidla neuplynul ani rok, zajištění není ani nepřiměřeně dlouhé.
16. Ústavní soud nezjistil porušení ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele, ústavní stížnost proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně 20. srpna 2025
Jan Svatoň v. r. předseda senátu