Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Přibáně, soudce Josefa Baxy (soudce zpravodaje) a soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové o ústavní stížnosti stěžovatele J. P., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Horní Slavkov, zastoupeného JUDr. Denisem Mitrovićem, advokátem, sídlem Mírové náměstí 274, Týniště nad Orlicí, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2024 č. j. 4 Tdo 261/2024-1061, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. listopadu 2023 č. j. 6 To 273/2023-1016 a rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 27. června 2023 č. j. 39 T 46/2022-940, za účasti Nevyššího soudu, Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Opavě, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Krajského státního zastupitelství v Ostravě a Okresního státního zastupitelství v Opavě, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jeho práv zakotvených v čl. 8 odst. 2, čl. 38 a čl. 40 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že stěžovatel se opakovaně vloupal do cizích domů, kde ukradl věci různé hodnoty. Pro dva skutky byl odsouzen rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ? pobočky v Olomouci ze dne 4. 5. 2023 sp. zn. 2 To 82/2022, kterému předcházelo řízení u Okresního soudu v Olomouci vedené pod sp. zn. 6 T 153/2021. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ? pobočky v Olomouci ale Okresní soud v Opavě (dále jen "okresní soud") v nyní posuzované věci zrušil podle § 45 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. Jednání stěžovatele totiž posoudil jako tři dílčí útoky pokračujícího trestného činu, neboť všechny tři dílčí útoky (tři vloupání do domů) byly vedeny jednotným záměrem, naplňovaly ve svém souhrnu skutkové podstaty stejných trestných činů, byly spojeny podobným způsobem provedení a blízkou časovou souvislostí. Všech tří dílčích útoků se navíc stěžovatel dopustil před sdělením obvinění pro kterýkoli z nich.
3. Napadeným rozsudkem tak okresní soud odsoudil stěžovatele ke společnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 6 let a 6 měsíců pro zločin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. c) trestního zákoníku, dílem ve stadiu pokusu a dílem dokonaného, dále pro přečin porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 a 2 trestního zákoníku a přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 2 a 3 trestního zákoníku. Pro výkon trestu okresní soud stěžovatele zařadil do věznice s ostrahou. Okresní soud stěžovateli rovněž uložil povinnost nahradit škodu poškozeným. Z podnětu odvolání stěžovatele Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") zrušil výrok o trestu a nově stěžovatele odsoudil k úhrnnému společnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 5 let ve věznici s ostrahou. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek okresního soudu nezměněn. Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud odmítl.
4. Stěžovatel namítá, že byl odsouzen na základě nezákonně získaného resp. nepřezkoumatelného důkazu. Jediný důkaz, který stěžovatele usvědčoval z přítomnosti na místě činu, byly souřadnice GPS z vozidla, které měl stěžovatel pronajaté. Důkaz měl podobu analýzy GPS záznamů, který byl následně doplněn výpovědí policejního analytika. Jeho výpověď ale byla v rozporu s výpovědí zástupce společnosti, která souřadnicemi GPS disponovala. Ten uvedl, že program požívaný společností neumí generovat výstupy ve formátu PDF a PDF si musí vytisknout koncový uživatel. Policejní analytik ale uvedl, že data obdržel v souboru PDF. Je tak pochybné, co vlastně zkoumal. Nejvyšší soud nadto místo hodnocení nesprávnosti provedeného důkazu v posuzované věci hodnotil neprovedení důkazu GPS souřadnicemi v řízení vedeném pod sp. zn. 6 T 153/2021. Stěžovatel rovněž namítá, že v řízení vedeném pod sp. zn. 6 T 153/2021 byl odňat svému zákonnému soudci.
5. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady projednání ústavní stížnosti. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.
6. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu obecných soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Řízení o ústavní stížnosti není pokračováním trestního řízení, nýbrž samostatným specializovaným řízením, jehož předmětem je v posuzované věci přezkum napadených soudních rozhodnutí toliko v rovině porušení základních práv či svobod zaručených ústavním pořádkem. Ústavnímu soudu tak nepřísluší přehodnocovat skutkové a právní závěry trestních soudů a neposuzuje proto v zásadě ani jejich stanoviska a výklady ke konkrétním ustanovením zákonů, nejde-li o otázky ústavněprávního významu. Ústavní soud posuzuje, zda řízení jako celek bylo řádně vedené a přihlíží k závažnosti případných pochybení v postupu soudů a k jejich dopadu na celkový výsledek řízení, přičemž až velmi vážné vady vyvolávají potřebu vyvodit ústavněprávní důsledky.
7. Existují tři druhy pochybení v průběhu dokazování před obecnými soudy, které nabývají takové intenzity, že je nezbytný kasační zásah Ústavního soudu. První skupinu vad, v nichž Ústavní soud hodnotí ústavní souladnost důkazního řízení, tvoří situace, kdy důkaz, resp. informace v něm obsažená, není získán co do jednotlivých dílčích komponentů procesu dokazování procesně přípustným způsobem, a tudíž musí být soudem vyloučen z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci. Druhou skupinu vad při dokazování tvoří tzv. opomenuté důkazy, tedy důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud bez náležitého odůvodnění nezabýval a které téměř vždy založí nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, ale současně též jeho neústavnost.
Třetí skupinu vad důkazního řízení, významných z ústavněprávního hlediska, tvoří situace, kdy z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, resp. případy, kdy v soudním rozhodování jsou učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s vykonanými důkazy (např. nález ze dne18. 11. 2004 sp. zn. III. ÚS 177/04 ).
8. Dodržení práva na zákonného soudce představuje neopominutelnou podmínku řádného výkonu soudní moci. Účastníkům řízení vytváří záruku, že k rozhodnutí jejich věcí jsou povoláváni soudci, resp. soudy, podle předem daných pravidel (např. nález ze dne 1. 12. 2015 sp. zn. II. ÚS 2766/14 , bod 17). Zákonným soudcem je soudce (senát), který je určen rozvrhem práce soudu (např. nález ze dne 2. 6. 2011 sp. zn. II. ÚS 3213/10 ).
9. Ústavní stížnost stěžovatele je založena na dvou okruzích námitek: zpochybnění zákonnosti důkazu GPS souřadnicemi a porušení práva na zákonného soudce. S oběma okruhy námitek se už dostatečně vypořádaly obecné soudy.
10. Co se týče GPS souřadnic, krajský soud v reakci na obdobnou námitku stěžovatele v odvolání v napadeném rozsudku vysvětlil, proč není pochyb o tom, jaké údaje policejní analytik (svědek N.) analyzoval. Elektronickou knihu jízd vozidla (GPS souřadnice vozidla) a mapové podklady k souřadnicím GPS vozidla, na výzvu okresního soudu svědek N. doložil do spisového materiálu na CD (část souborů je uložena ve formátu PDF), část byla též vytištěna. Svědek N. byl vyslechnut jako svědek při hlavním líčení.
Pokud při výpovědi o způsobu získání dokumentů k analýze neuváděl zcela přesné informace, je to vysvětlitelné jeho pracovním zařazením a časovým odstupem. Pro samotnou analýzu nebyl původ údajů relevantní. Podstatné je, že šlo o údaje ze systému ROYFIS sloužícího k GPS sledování vozidel, který používala společnost, která stěžovateli pronajala vozidlo. Zástupce společnosti, která vyvinula systém ROYFIS (svědek O.), měl údaje z tohoto systému k dispozici i při hlavním líčení, kdy jej okresní soud vyslechl jako svědka.
Část údajů soud vytiskl, založil do spisového materiálu a spolu s dalšími podklady provedl k důkazu. Krajský soud dále uvedl, že údaje o souřadnicích GPS vozidla, které soudu poskytli svědkové N. a O. ze stejného období, korespondují. Rovněž poukázal na to, že neexistuje žádný logický důvod, pro který by svědek N. upravoval vstupní údaje pro analýzu v neprospěch stěžovatele. Krajský soud uzavřel, že všechny podklady, které sloužily pro analýzu policejního orgánu, byly získány zákonným způsobem. Při přípravě jednání se s nimi podrobně seznámil a rovněž je vyhodnotil a dospěl ke shodným závěrům jako svědek N.
v policejní analýze. O autenticitě záznamu z GPS vozidla a správnosti analýz policejního orgánu tak pochybnosti neměl.
11. Nejvyšší soud se námitkou stěžovatele rovněž zabýval, a to v bodě 17 napadeného usnesení. Konstatoval, že svědek N., jakožto zpracovatel analýzy, měl za úkol rekonstruovat všechna získaná data. Zároveň i výpověď svědka O. spolu s jím předloženými podklady vyloučila jakoukoli machinaci se vstupními daty. Tvrzené pochybnosti jsou pouhým zcela zavádějícím a účelovým konstruktem obhajoby.
12. Ústavní soud konstatuje, že stěžovatel se v ústavní stížnosti se závěry obecných soudů žádným způsobem nevypořádává a pouze opakuje svůj náhled na věc bez ústavněprávně relevantní argumentace. Námitky stěžovatele ohledně využití důkazu GPS souřadnicemi obecné soudy vypořádaly dostatečně a způsobem, který nevykazuje ústavněprávně relevantní deficity.
13. Co se týče porušení práva na zákonného soudce, s touto námitkou se dostatečně vypořádal Nejvyšší soud v napadeném usnesení. Vysvětlil, že obžaloba napadla místně příslušnému Okresnímu soudu v Olomouci dne 7. 12. 2021. Z rozvrhu práce účinnému ke dni 1. 12. 2021 vyplývá, že v té době soudkyně Mgr. Martina Kratochvílová byla zařazena na trestním úseku na oddělení 6 T, jehož činností bylo rozhodování trestních věcí v rozsahu 100 % měsíčního nápadu. Stěžovatel v ústavní stížnosti toto odůvodnění Nejvyššího soudu nezpochybnil. Vyjadřuje se toliko k odůvodnění zrušeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě ? pobočky v Olomouci ze dne 4. 5. 2023 sp. zn. 2 To 82/2022. Ústavní soud tak konstatuje, že k porušení práva na zákonného soudce nedošlo, neboť ve věci rozhodovala soudkyně určená podle rozvrhu práce.
14. Ústavní soud s ohledem na výše uvedené uzavírá, že napadenými rozhodnutími nebyla porušena základní práva stěžovatele, a proto jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 28. května 2025
Jiří Přibáň v. r. předseda senátu