USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 4. 2024 o dovolání obviněného J. P., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Horní Slavkov, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 11. 2023 č. j. 6 To 273/2023-1016, v trestní věci vedené Okresním soudem v Opavě pod sp. zn. 39 T 46/2022, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. P. odmítá.
1. Ve věci obviněného J. P. (dále též jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) byl rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 27. 6. 2023 č. j. 39 T 46/2022-940 podle § 45 odst. 1 tr. zákoníku zrušen výrok o vině a trestu z rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 4. 5. 2023 sp. zn. 2 To 82/2022, který nabyl právní moci téhož dne a současně jím byl obviněný J. P. uznán vinným zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 tr. zákoníku (pod bodem 1), a dílem dokonaným (pod body 2 a 3) a dále přečiny porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1 a 2 tr. zákoníku a poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku (pod body 2 a 3). Těchto trestných činů se obviněný dopustil následujícím jednáním:
1. dne 16. 6. 2021 v době kolem 10:50 hodin v obci XY, okres Olomouc, po předchozím přelezení oplocení vnikl na pozemek domu č. p. XY, kde následně přes uzavřené, ale neuzamčené dveře vstoupil do garáže, odkud dále vstoupil do rodinného domu, kde byl v obývacím pokoji přistižen Z. L., kterému nastříkal pepřový sprej do obličeje a z důvodu přistižení z místa utekl, bez škody na zdraví a majetku,
2. dne 16. 6. 2021 v rozmezí doby od 06:15 hodin do 17:45 hodin v obci XY, okres Olomouc, po předchozím překonání oplocení vnikl na pozemek rodinného domu č. XY, kde po vypáčení terasových dveří vnikl do zimní zahrady výše uvedeného domu, kde následně vypáčil druhé terasové dveře, kterými vstoupil do domu, kde vše prohledal a z místnosti šatny odcizil náušnice ze žlutého kovu s modrými kamínky, které byly uložené v papírové krabičce, a z přízemí domu svazek klíčů, kdy tímto svým jednáním způsobil poškozené M. R. škodu odcizením ve výši nejméně 1 200 Kč a škodu poškozením ve výši nejméně 10 392 Kč, kdy uvedené závazky z vyplacené škody vznikly pojišťovně K. P., a. s., ve výši 11 592 Kč,
3. dne 3. 8. 2021 v přesně nezjištěné době od 08.30 do 10.55 hodin v XY na ulici XY, v úmyslu obohatit se, po předchozím vyháčkování sklepního okna, vnikl do rodinného domu majitelky P. K., který dlouhodobě užívají k bydlení rodiče jmenované, poškození manželé E. a J. H., následně po vyháčkování sklepního okna vnikl do sklepních prostor, po vypáčení uzamčených vnitřních dveří vedoucích ze sklepa v oblasti pantů, vnikl do obytných prostor domu, kde v kuchyni v prvním patře domu ze zásuvky v kuchyňské lince odcizil dva klíče od trezoru v celkové hodnotě nejméně 200 Kč, které zde byly zabaleny v papírovém ubrousku a uschovány pod příborníkem, v ložnici v prvním patře domu následně za použití nářadí se pokusil otevřít kovový trezor černé barvy, který byl umístěn ve vestavěné šatní skříni a pevně uchycen do zdi, následně pak za užití odcizených klíčů tento trezor otevřel a z tohoto odcizil zde uložené investiční zlato v celkové hodnotě nejméně 568.712 Kč majitelky P.
K., a to 1 ks investičního zlata o ryzosti 999,9/1000 o hmotnosti 10 g výrobního čísla XY značky Valcambi Suisse, 1 ks investičního zlata o ryzosti 999,9/1000 o hmotnosti 50 g výrobního čísla XY značky Valcambi Suisse, 1 ks investičního zlata o ryzosti 999,9/1000 o hmotnosti 100 g výrobního čísla XY značky Valcambi Suisse, 1 ks investičního zlata o ryzosti 999,9/1000 o hmotnosti 250 g výrobního čísla XY značky Valcambi Suisse a 1 ks investičního zlata o ryzosti 999,9/1000 o hmotnosti 10 g výrobního čísla XY značky Valcambi Suisse, a dále odcizil 1 ks diamantu číslo XY, 1,50 Carat o rozměrech 7,14-7,20 x 4,58mm v hodnotě nejméně 659.900 Kč, 1 ks diamantu číslo XY, 1,50 Carat o rozměrech 7,28-7,32 x 4,57mm v hodnotě nejméně 659.900 Kč, 1 ks diamantu číslo XY, 2,01 Carat, o rozměrech 8,06–8,13 x 4,93mm v hodnotě nejméně 820.500 Kč, 48 ks zlatých mincí v celkové hodnotě nejméně 1.440.000 Kč, 1 ks zlatého investičního slitku značky Argon Heraeus, výrobního čísla XY, o ryzosti 999,9/1000 v hodnotě nejméně 41.500 Kč, 1 ks zlatého investičního slitku značky Argor Heraeus, výrobního čísla XY o ryzosti 999,9/1000 v hodnotě nejméně 41.500 Kč, 1 ks zlatého investičního slitku značky Argor Heraeus výrobního čísla XY o ryzosti 999,9/1000 v hodnotě nejméně 41.500 Kč, 1 ks zlatého investičního slitku značky Argor Heraeus výrobního čísla XY o ryzosti 999,9/1000 v hodnotě nejméně 41.500 Kč, 1 ks investičního zlata značky Valcambi Suisse o hmotnosti 10 g výrobního čísla XY o ryzosti 999,9/1000 v hodnotě nejméně 14.728 Kč, 1 ks investičního zlata značky Valcambi Suisse výrobního čísla XY o ryzosti 999,9/1000 o hmotnosti 10 g v hodnotě nejméně 14.728 Kč, 1 ks investičního zlata značky Valcambi Suisse výrobního čísla XY o hmotnosti 10 g o ryzosti 999,9/1000 v hodnotě nejméně 14.728 Kč, 1 ks investičního zlata značky Valcambi Suisse o hmotnosti 10 g výrobního čísla XY o ryzosti 999,9/1000 v hodnotě nejméně 14.728 Kč, dále pak odcizil 2 ks stříbrných pamětních mincí Jan Palach v celkové hodnotě nejméně 2.000 Kč a 2 ks stříbrných mincí Jan Zajíc v celkové hodnotě nejméně 2.000 Kč, finanční hotovost 300 EUR v přepočtu dle kurzu ČNB ze dne 3.
8. 2021 25,485 Kč/EURO v celkové hodnotě 7.645,50 Kč, finanční hotovost 470 USD v přepočtu dle kurzu ČNB ze dne 3. 8. 2021 21,441 Kč/USD v celkové hodnotě 10.077,27 Kč, finanční hotovost ve výši 128.000 Kč, certifikáty k investičnímu zlatu a pamětním mincím, závěti sepsané manžely H., vše ve vlastnictví manželů H., a dále v ložnici ze zásuvky komody ze šperkovnice odcizil 5 ks zlatých prstenů v celkové hodnotě nejméně 17.500 Kč a 1 pár zlatých náušnic v hodnotě nejméně 2.500 Kč, z nočního stolku odcizil hotovost ve výši 1.400 Kč, následně v chodbě za vstupními dveřmi v přízemí domu odcizil náhradní klíč ke vstupním dveřím v hodnotě nejméně 65 Kč, za pomoci něhož z domu odešel, čímž poškozeným J.
H. a E. H. způsobil odcizením škodu v celkové výši nejméně 3.976.599,77 Kč a poškozením skříně a trezoru v ložnici další škodu v celkové výši nejméně 6.000 Kč, a majitelce rodinného domu, poškozené P. K.
způsobil odcizením škodu v celkové výši nejméně 568.712 Kč a poškozením sklepních dveří a zárubní další škodu nejméně ve výši 2.300 Kč, a tohoto jednání se obviněný J. P. dopustil, přestože byl rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 15. 9. 2015 sp. zn. 1 T 34/2015, jenž nabyl právní moci dne 5. 1. 2016, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 5. 1. 2016 sp. zn. 13 To 451/2015 byl odsouzen mimo jiné pro zločin krádeže podle § 205 odstavec 1 písmeno b) odstavec 2, odstavec 4 písmeno c) trestního zákoníku, pro přečin porušování domovní svobody podle § 178 odstavec 1, odstavec 2 trestního zákoníku a pro přečin poškození cizí věci podle § 228 odstavec 1 trestního zákoníku mimo jiné k nepodmíněnému trestu k odnětí svobody v trvání 5 roků, z jehož výkonu byl usnesením Okresního soudu v Trutnově ze dne 1.
7. 2020 sp. zn. 3 PP 65/2020 podmíněně propuštěn, se stanovením zkušební doby v trvání 7 roků, za současného uložení dohledu, kdy zkušební doba byla stanovena do 1. 7. 2027.
2. Za shora uvedená jednání byl obviněný podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku ve spojení s § 45 tr. zákoníku odsouzen ke společnému trestu odnětí svobody v trvání 6 (šesti) let a 6 (šesti) měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozeným K. P., a. s., částku 10.392 Kč, G. Č. P., a. s., částku 124 629 Kč, E. H. a J. H. částku 3 867 970 Kč a P. K. částku 561 012 Kč. Poškození K. P., a. s., E. a J. H. a P. K. byli podle § 229 odst. 2 tr. ř. se zbytky svých nároků odkázání do řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Proti shora uvedenému rozsudku okresního soudu podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 29. 11. 2023 č. j. 6 To 273/2023-1016 tak, že napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o trestu. Podle § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému uložil podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku a § 45 odst. 1 a 2 tr. zákoníku úhrnný společný trest odnětí svobody v trvání 5 (pěti) let, pro jehož výkon jej zařadil podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn.
4. Uvedený rozsudek odvolacího soudu následně napadl obviněný dovoláním. Má za to, že jsou naplněny následující dovolací důvody – za prvé dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť ve věci rozhodl vyloučený orgán; za druhé důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., neboť byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného u hlavního líčení nebo veřejného zasedání; zatřetí jsou rozhodná skutková zjištění určující pro naplnění znaků trestného činu ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, což koresponduje s § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.; začtvrté pak rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, tedy dovolací důvod § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.; zapáté pak dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. ve spojení se všemi shora uvedenými, neboť bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku, ačkoliv byl v řízení dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) § 265b odst. 1 tr. ř.
5. Dovolatel v rámci svého mimořádného opravného prostředku stručně zrekapituloval dosavadní průběh řízení a uplatněné dovolací důvody, přičemž má za to, že tyto se vztahují i k dřívějšímu pravomocnému rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 4. 5. 2023 sp. zn. 2 To 82/2022 a jemu předcházejícímu řízení u Okresního soudu v Olomouci vedenému pod sp. zn. 6 T 153/2021. Meritorní rozhodnutí v této věci totiž bylo zrušeno uložením společného trestu. Své konkrétní námitky pak strukturoval podle uplatněných dovolacích důvodů, přičemž z kontextu tohoto mimořádného opravného prostředku i jeho následného doplnění je patrno, že tak činil výlučně ve vztahu k předcházejícímu pravomocnému rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ve věci vedené Okresním soudem v Olomouci pod sp. zn. 6 T 153/2021.
K důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř., uvedl, že v trestní věci vedené Okresním soudem v Olomouci pod sp. zn. 6 T 153/2021 byla porušena zásada, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Soudkyně Mgr. Martina Kratochvílová byla totiž dosazena pro vyřízení trestní věci obviněného ad hoc, ačkoliv je jinak vedena v registru justičních činitelů jako soudkyně působící na civilním úseku. Obviněný nedohledal a ani odvolací soud nedoložil relevantní rozhodnutí, na jehož základě byla soudkyně civilního úseku pověřena rozhodováním jeho trestní věci.
Soud druhého stupně se zaměřil pouze na to, do kdy byly jmenované soudkyni přidělovány trestní kauzy. Obviněný byl tedy zkrácen na svém základním právu a tím bylo řízení zatíženo vadou jako celek a je proto celé nezákonné. V rámci dalšího z reklamovaných dovolacích důvodů /§ 265b odst. 1 písm. d) tr. ř./ zpochybnil dodržení pravidel pro přítomnost obviněného u hlavního líčení, neboť v řízení před okresním soudem nebyl z důvodů požití psychofarmak při smyslech, a tedy ani schopen vnímat jeho průběh.
Zdůraznil, že jej sama soudkyně musela budit na lavici a následně mu bylo dovoleno spát. Soudu vyčetl, že vzal v potaz toliko zprávu praktické lékařky Vazební věznice Olomouc a zcela opominul zprávu FN Olomouc, podle které není schopen účasti u hlavního líčení. K tzv. skutkovému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl, že nemohl navrhovat důkazy pro svoji obhajobu, neboť nebyl seznámen s obsahem spisu podle § 166 odst. 1 tr. ř. při skončení vyšetřování. I přes ujištění, že se jedná o vadu odstranitelnou v řízení před soudem, k tomuto nedošlo, neboť i přes opakované žádosti nebyly přehrány všechny videozáznamy ve spise.
Soud alibisticky požádal státního zástupce, aby předložil sestříhanou verzi videozáznamů, které chce k důkazu přehrát, tuto následně provedl a návrh obviněného na přehrání všech obrazových záznamů nepřipustil. Stejně tak nebyly provedeny záznamy na CD nosiči, které měly obsahovat GPS souřadnice prokazující, že se vozidlo obviněného v místech trestného činu vyskytovalo. Dále poukázal na rozpory ve svědeckých výpovědích. Konkrétně svědkyně R. se po údajném vykradení jejího domu nesháněla po náušnicích a tyto nebyla schopna ani popsat.
U vloupání k této svědkyni nesedí ani modus operandi, jelikož na místě zůstalo nepřeberné množství žlutého kovu, ale obviněný je popisován jako primární zájemce o zlato. Stejně tak svědek L. poznal obviněného podle postavy a hlasu, když ten ovšem v jeho přítomnosti ležel a mlčel. Podle tohoto důkazu nesedí ani popis vlasů a porostu tváře s tím, jak vypadal obviněný při hlavním líčení. Dovolací důvod nesprávného právního posouzení pak obviněný shledal naplněn v tom, že skutkový stav, z něhož vychází právní kvalifikace není zjištěn objektivně.
U skutku 1) nebyl prokázán krádežný motiv, skutek 2) je kompletní fabulací, když neexistuje důkaz, že by jej spáchal dovolatel. K poslednímu z dovolacích důvodů § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. konstatoval, že všechny shora uvedené vady existovaly již v řízení před soudem prvního stupně. S ohledem na vše shora uvedené proto navrhl, aby Nejvyšší soud ve smyslu § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil celý rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 11. 2023 č. j. 6 To 273/2023-1016 a celý rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 27.
6. 2023 č. j. 39 T 46/2022-940 a dále aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Opavě, aby předmětnou věc znovu projednal a rozhodl.
6. Následně v zákonné lhůtě své podání doplnil o námitky vztahující se ke skutku 3 (pro nějž bylo vedeno dokazování v řízení před Okresním osudem v Opavě pod sp. zn. 39 T 46/2022). Své výhrady podřadil pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a m) tr. ř. /konstatoval i písm. h) téhož, avšak k tomuto neuvedl vůbec žádnou argumentaci/. K prvně uvedenému důvodu dovolaní zdůraznil, že skutková zjištění jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech – pdf otisku knihy jízd poskytnuté provozovatelem sledování vozidel. Policista N., který poskytnutá data analyzoval, při svém výslechu uvedl, že tento důkaz obdržel ve formátu pdf. Svědek O., provozovatel služby sledování vozidel, však uvedl, že policii poskytl vlastní přístup k datům o pohybu vozidel, neboť jím užívaný program neumí exportovat data do pdf, tyto lze do tohoto formátu vytisknout, to ovšem svědek neučinil. Musel to být tedy právě policejní orgán, kdo tak učinil. Provozovatel služby ovšem nemůže odpovídat za obsah takto provedeného otisku, neboť data bylo možné pozměnit, jelikož šlo o hypertextové odkazy souřadnic. Nelze tedy věřit tomu, že data analyzovaná vyslýchaným policejním příslušníkem byla objektivní. Na této lži ovšem soud postavil skutkové závěry v odsuzujícím rozsudku. Závěrem doplnění dovolání pak dovolatel zrekapituloval, že k naplnění dovolacího důvodu došlo již v řízení před soudem prvého stupně, a přesto bylo jeho odvolání zamítnuto /§ 265b odst. 1 písm. m) tr. ř./. Úplně v samotném závěru pak zopakoval svůj konečný návrh shodný s návrhem z předchozího podání.
7. K podanému dovolání zaslal své vyjádření státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství – § 265h odst. 2 tr. ř. (dále jen „státní zástupce“). Po stručné rekapitulaci dosavadního průběhu řízení a dovolací argumentace obviněného se nejprve zabýval přípustností tohoto dovolání. Dospěl
k závěru, že dovolání je přípustné i v té části, ve které dovolatel vytýká vady vztahující se ke skutkům 1) a 2) z předcházejícího, nyní již neexistujícího rozhodnutí Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 6 T 153/2021 a Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci sp. zn. 2 To 82/2022. Zároveň jsou ovšem námitky obviněného doslovným opakováním obhajoby uplatněné v předcházejících stadiích řízení, s níž se soudy řádně vypořádaly. V této souvislosti připomněl usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5.
2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, podle kterého lze takové dovolání označit zpravidla za zjevně neopodstatněné. V další části se pak věnoval konkrétním dovolacím námitkám obviněného. Námitku, podle které ve věci rozhodoval vyloučený orgán, označil za stojící mimo rámec zvoleného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř., k němuž připomněl i obecná východiska. Zároveň konstatoval, že ani obviněný žádný z důvodů svědčících, byť jen náznakem, pro možné vyloučení rozhodující soudkyně, nezmínil.
Stejně tak nebyl podle názoru státního zástupce naplněn ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Připomněl průběh hlavního líčení a závěry vedoucí lékařky Vazební věznice v Olomouci, podle které byl schopen účasti na hlavním líčení za předpokladu, že bude sedět, což mu bylo umožněno. K jeho žádosti samosoudkyně povolila, aby se hlavního líčení účastnil vleže a následně po konzultaci s lékařkou i užití léků, které neměly ovlivnit jeho pozornost. Samosoudkyně se v průběhu výslechu obviněného opakovaně dotazovala, zda je vzhůru, čemuž přisvědčil, radil se s obhájcem, reagoval na provedené důkazy, kladl otázky a vyjadřoval se, a to zcela srozumitelně a poměrně obsáhle.
Námitky podřazené pod tímto dovolacím důvodem tedy státní zástupce označil za zjevně účelové. Co se týče výhrad vůči skutkovým zjištěním, tyto lze podle státního zástupce s jistou mírou tolerance pod zvolený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit, ovšem nelze jim přiznat opodstatnění. Konstatoval, že Okresní soud v Olomouci /skutek 1) a 2)/ i Okresní soud v Opavě /skutek 3)/ v provedených řízeních realizovaly komplexní a bezvadné dokazování a navazující formování skutkových závěrů.
Svým povinnostem pak dostály i odvolací soudy, které se s odvolacími námitkami řádně vypořádaly. Připomněl, že dokazování není bezbřehé a není ani určováno přáními a požadavky některé ze stran řízení, ale výlučně potřebou objasnit skutkový stav v míře nezbytné k náležitému a spravedlivému rozhodnutí věci. To soudy v nyní posuzovaném případě učinily, když žádný důkazní návrh neopomenuly, řádně se všemi zabývaly a neprovedení náležitě zdůvodnily. Co se týče námitek vůči tomu, že nebyla přehrána všechna videa, státní zástupce poukázal na skutečnost, že nebyl důvod provádět důkazy ve vztahu k veškerým trestným činům obsaženým v tomto videomateriálu, neboť většina skutků (dílčích útoků) byla vyloučena k samostatnému řízení.
S postupem soudu se tedy plně ztotožnil. Stejně tak neshledal ani vadu rozporu podstatných skutkových zjištění určujících pro naplnění znaků trestného činu s obsahem provedených důkazů, neboť soudy svá rozhodnutí přesvědčivě odůvodnily i ve vztahu k tomu, proč neuvěřily zavádějícím a lživým vyjádřením obviněného. Dále akcentoval, že svědek Z. L. obviněného označil za pachatele jak v rámci rekognice v přípravném řízení, tak i v rámci agnoskace u hlavního líčení a sám dovolatel uvedl ve vazebním zasedání dne 12.
8. 2021, že do domu L. vstoupil. Jeho obhajoba, že tam byl poslán panem P. byla vyvrácena vyjádřením svědků otce a syna L., což podporuje i to, že vyčkával okamžiku, kdy bude moci do domu vstoupit nepozorovaně. Zároveň byly věci v domě zpřeházené, což svědčí o prohledávání. Veškeré provedené důkazy tedy tvoří ucelený řetězec spolehlivě stvrzující závěr o vině dovolatele. Za neopodstatněnou pak označil i výtku k procesní použitelnosti důkazu prokazující pohyb vozidla obviněného, k čemuž odkázal na odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 27.
6. 2023 sp. zn. 39 T 46/2022. Ke skutkovým zjištěním tedy státní zástupce shrnul, že na podkladě provedených a řádně vyhodnocených důkazů byly v souladu se zásadami obecné logiky nepochybně prokázány skutky pospané ve výroku odsuzujícího rozsudku. Co se pak týče tvrzené nesprávné právní kvalifikace skutku, zdůraznil, že pro právní posouzení skutku je třeba z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. vycházet ze skutkových zjištění vymezených ve skutkové větě rozsudku, a nikoliv z alternativní obhajovací verze dovolatele.
Takto ovšem obviněný své námitky nekoncipoval a založil je právě na vlastní představě, jak se skutkový děj odehrál, a proto je pod reklamovaný dovolací důvod podřadit nelze. V návaznosti na shora uvedené pak postrádá opodstatnění i námitka, kterou obviněný vtělil pod druhou alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst.1 písm. m) tr. ř., a to právě s ohledem na závěr, že předchozí rozhodování soudů nebylo zatíženo žádnou z vad namítaných pod dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 písm. b), d), g) a h) tr.
ř. Závěrem tedy uzavřel, že dovolací námitky obviněného pod zvolené dovolací důvody v podstatné části podřadit nelze a ve zbytku jsou zjevně neopodstatněné. Z toho důvodu navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání zamítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně vyjádřil souhlas s rozhodnutím ve věci v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 tr. ř.
8. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňovalo formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř. Jeho přípustnost je dána podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., neboť směřuje proti rozsudku, kterým byl obviněnému při nezměněném výroku o vině uložen trest (viz Šámal, P. a?kol.: Trestní řád II. § 157 až 314s Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s.3143).
9. Nejvyšší soud též posuzoval, zda je oprávněn se zabývat i námitkami dovolatele vůči rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 4. 5. 2023 sp. zn. 2 To 82/2022, respektive rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 6. 5. 2022 sp. zn. 6 T 153/2021. Dovolání obviněného podané v této věci totiž bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2023 sp. zn. 6 Tdo 1078/2023 odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř., jako nepřípustné, neboť v době rozhodování dovolacího senátu napadené rozhodnutí soudu druhého stupně již neexistovalo, jelikož bylo podle § 45 odst. 1 tr. zákoníku zrušeno právě nyní též posuzovaným rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 27. 6. 2023 sp. zn. 39 T 46/2022, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 11. 2023 sp. zn. 6 To 273/2023. Skutkové závěry ohledně dílčích skutků 1) a 2) však byly převzaty do posledně citovaného rozhodnutí Okresního soudu v Opavě a následně aprobovány Krajským soudem v Ostravě, aniž by byly podrobeny jejich přezkumu (zcela v souladu s platným trestním řádem) a posléze i posouzení ze strany Nejvyššího soudu z důvodu již výše uvedeného. Jelikož původně podané dovolání obviněného proti rozhodnutí soudu druhého stupně (Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 4. 5. 2023 sp. zn. 2 To 82/2022) bylo podáno v zákonné lhůtě, Nejvyšší soud konstatoval, že v tomto dovolacím řízení je přípustné posoudit i námitky vůči tomuto nyní již zrušenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci, respektive jemu předcházejícímu rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 6. 5. 2022 sp. zn. 6 T 153/2021.
10. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo zapotřebí i zjistit, zda konkrétní námitky, o které je obviněný opřel, lze podřadit pod dovolací důvody, na které odkázal. Toto zjištění mělo zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 tr. ř.).
11. Zároveň nelze přehlédnout, že námitky obviněného jsou v zásadě shodné s jeho obhajobou v předchozích fázích řízení, včetně odvolací argumentace. Jeví se tedy nutným připomenout, že v situaci, kdy obviněný v rámci dovolání opakuje shodné výhrady, které vznesl již v řízení před soudy nižších stupňů a tyto se s nimi řádně a náležitě vypořádaly, jedná se zpravidla o dovolání neopodstatněné (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002 sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publ. v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. TR NS 17/2002-T 408), na což ostatně již poukázal i státní zástupce ve svém vyjádření. O takovou situaci se v dané věci jedná, neboť jak Okresní soud v Opavě, tak i Krajský soud v Ostravě (respektive Okresní soud v Olomouci a Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci ve vztahu ke skutku 1 a 2) se podstatou všech nyní vznesených dovolacích námitek pečlivě zabývaly v rámci svých rozhodnutí, přičemž své závěry náležitě odůvodnily. Nejvyšší soud přesto uvede ke konkrétním námitkám obsaženým v jednotlivých dovolacích podáních stručný komentář.
12. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. je naplněn v případě, že ve věci rozhodl vyloučený orgán a tato okolnost nebyla dovolateli v původním řízení známa, nebo jím byla před rozhodnutím soudu druhého stupně namítnuta. Taková situace nastane v případě, kdy se na meritorním rozhodování podílela osoba (soudce), která byla ve věci vyloučena z důvodů podle § 30 tr. ř. (pochybnosti o tom, že může nestranně rozhodovat pramenící z jeho poměru k věci nebo osobám). Zároveň je nutné, aby dovolatel uplatnil tuto námitku hned, jak se jí dozví. Pozdější uplatnění takových výhrad až ve fázi dovolání není přípustné (Šámal, P. a?kol.: Trestní řád II. § 157 až 314s Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s.3157).
13. V nyní posuzované věci má obviněný za to, že soudkyně rozhodující v prvním stupni (u Okresního soudu v Olomouci) Mgr. Martina Kratochvílová byla pro jeho věc dosazena ad hoc, neboť je podle rozvrhu práce vedena jako soudkyně civilního úseku. Předně nelze přehlédnout, že takto formulovaná námitka v pravém smyslu nesplňuje kvalitativní předpoklady dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť není založena na okolnostech vzbuzující pochybnosti o schopnosti jmenované soudkyně nepodjatě rozhodnout pro její poměr k věci nebo účastníkům. Zvolený dovolací důvod tudíž nemohla tato argumentace plnohodnotně naplnit, ale Nejvyšší soud se jí přesto zabýval v rámci dodržení ústavní zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Přitom zjistil, že vznesená námitka není relevantně podložena. Obžaloba státní zástupkyně okresního státního zastupitelství sp. zn. 2 ZT 70/2021 podaná mimo jiné pro skutky označené v tomto rozhodnutí body 1) a 2) napadla místně příslušnému Okresnímu soudu v Olomouci dne 7. 12. 2021. Z rozvrhu práce účinnému ke dni 1. 12. 2021 (dostupné na www.justice.cz) se podává, že v té době soudkyně Mgr. Martina Kratochvílová byla k tomuto datu zařazena na trestním úseku v oddělení 6 T, jehož činností bylo mimo jiné vyřizování trestních věcí v rozsahu 100 % měsíčního nápadu. V této souvislosti lze odkázat na rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 4. 5. 2023 č. j. 2 To 82/2022-2007, který se touto námitkou již zabýval v bodě 25 odůvodnění svého rozhodnutí. Dospěl ke zcela stejnému závěru s doplněním, že nápad trestních věcí byl jmenované soudkyni zastaven k 21. 10. 2022, přičemž byla povinna všechny věci započaté před tímto datem řádně dokončit. Tudíž okolnost, že rozhodla i ve věci obviněného, byla plně v souladu s platným rozvrhem práce. Proto úvahy dovolatele o tom, že jmenovaná soudkyně byla k vyřízení jeho věci účelově ad hoc přidělena, jsou nejenom liché, ale přímo účelově lživé. Tato námitka se tedy naprosto minula s důvody i potřebami dovolacího přezkumu.
14. Další své námitky pak obviněný subsumoval pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Tento postihuje situace, kdy byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Musí se jednat o situace, kdy nebyly splněny podmínky pro konání jednání v nepřítomnosti obviněného, tedy jedná se o postup v rozporu se zákonem a obviněný tak je zkrácen na svém právu, aby byla věc projednána v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem důkazům. Tento dovolací důvod však není naplněn v případě, kdy jsou splněny zákonné podmínky pro konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti (§ 202 odst. 2 a 4 tr. ř.), ani v případě, kdy je obviněný fyzicky přítomen, avšak namítá, že není schopen vnímat jeho průběh (viz Šámal, P. a?kol.: Trestní řád II. § 157–314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 3160 s.).
15. Dovolatel namítal, že sice byl fyzicky hlavnímu líčení přítomen, avšak jeho zdravotní stav mu neumožnil jej plnohodnotně vnímat a reagovat, neboť byl pod vlivem tišících léků. Ani tato námitka tedy není v pravém slova smyslu způsobilá naplnit výše citovaný dovolací důvod, jak je patrno z předcházejícího odstavce. K tomu lze připomenout i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2007 sp. zn. 8 Tdo 327/2007, podle kterého nelze uvedený dovolací důvod spatřovat v námitce, že obviněný sice byl přítomen u veřejného zasedání, ale vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nebyl schopen jej vnímat.
Obviněný namítal toto pochybení již v rámci odvolání, a závěry přijaté odvolacím soudem lze aplikovat i na tento případ. Z protokolu o hlavním líčení ze dne 11. 3. 2022 (č. l. 1485) je patrno, že zdravotní stav obviněného neušel pozornosti rozhodující soudkyně. Ta si vyžádala zprávu ošetřujícího lékaře vazební věznice, umožnila obviněnému sedět, případně ležet s ohledem na tvrzené bolesti. V průběhu hlavního líčení ověřovala, zda je vzhůru. Na požadavek tišících léků soudkyně patřičně zareagovala, když přerušila hlavní líčení, informovala se o účincích těchto léků u ošetřující lékařky a požití léků obviněnému umožnila.
Nejvyšší soud nespatřuje v postupu soudkyně nejmenších pochybení. Obviněný byl přítomen hlavnímu líčení, stejně tak jeho obhájce, který hojně využíval svých zákonných práv. Obviněný se v průběhu tohoto hlavního líčení se svým obhájcem i radil. Zároveň lze odkázat též na bod 32 odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci, v němž odvolací soud zcela trefně poukázal na skutečnost, že se obviněný zcela srozumitelně a lucidně vyjadřoval k výpovědi svědkyně R. Ačkoliv nyní namítl, že si ji pletl s jinou osobou, dokázal zcela přesně reagovat na pracovní zařazení svědkyně a v kontextu s trestním řízením předestřít vlastní verzi o podstrčení šperků.
S ohledem na shora uvedené je zcela zřejmé, že k porušení pravidel o přítomnosti obviněného u hlavního líčení rozhodně nedošlo po formální stránce, ale ani po stránce materiální ve smyslu nemožnosti obviněného vnímat a reagovat. Ani této dovolací námitce proto nebylo možné přiznat jakýkoliv účinek.
16. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, explicitně postihuje situace, kdy rozhodná skutková zjištění soudů, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Daný dovolací důvod tedy cílí na závažné procesní vady, jež v konečném důsledku zakládají neústavnost pravomocného rozhodnutí.
Z dikce tohoto zákonného ustanovení vyplývá, že mezi taková flagrantní pochybení spadají zejména případy opomenutých důkazů, důkazů získaných a posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů, provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu, jež má za následek existenci tzv. extrémního rozporu mezi jejich obsahem na straně jedné a skutkovým stavem věci v soudy dovozované podobě na straně druhé. Předpokladem relevantního uplatnění daného dovolacího důvodu je však zároveň zjištění, že tvrzené vady řízení skutečně měly nebo alespoň mohly mít podstatný význam pro skutkové závěry soudů a tím i pro konečné hmotněprávní posouzení stíhaného jednání.
To současně znamená, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, nebyl do trestního řádu zaveden proto, aby se jím dovolatel zaštiťoval v naději, že neustálým opakováním verze svojí obhajoby dosáhne u Nejvyššího soudu přehodnocení provedených důkazů a změny učiněných skutkových zjištění, když v předchozím řízení k hodnocení těchto důkazů ze strany soudů nižších stupňů došlo za dodržení zásad vyplývajících z ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. a jimi zjištěný skutkový stav respektoval požadavky zakotvené v ustanovení § 2 odst. 5 tr.
ř. V uvedené souvislosti je proto třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud jako soud dovolací se rozhodně od 1. 1. 2022 nestal odvolacím soudem č. 2.
17. Pod tímto dovolacím důvodem vznesl obviněný námitky o procesní nepoužitelnosti důkazu o pohybu vozidla (skutek 3) a o rozporu mezi obsahem důkazů a skutkovými zjištěními ve vztahu k výpovědi svědkyně R. (skutek 2) a svědka L. (skutek 1). Co se týče výhrad k použitelnosti důkazu o pohybu vozidla, tyto již bezezbytku vypořádal odvolací soud způsobem, proti němuž nelze nic namítnout a na jeho závěry lze tudíž odkázat (bod 13 odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Ostravě). Námitky obviněného jsou ryze účelovou dezinterpretací dílčích dílů získávání tohoto důkazu, kterému není možné ani v nejmenším přisvědčit.
Svědek N., jakožto zpracovatel analýzy, měl za úkol rekonstruovat všechna získaná data. Zároveň i výpovědi svědka O. spolu s jím předloženými podklady vyloučila jakoukoliv machinaci se vstupními daty, tudíž tvrzené pochybnosti jsou pouhým zcela zavádějícím a účelovým konstruktem obhajoby, kterému nelze přiznat jakékoliv opodstatnění. K námitkám vůči svědeckým výpovědím lze pak uvést, že ani tyto neshledal Nejvyšší soud opodstatněnými, neboť se jedná o dílčí výtky, které by ani v případě, že by jim bylo možné přisvědčit, nebyly způsobilé narušit ucelený řetězec nepřímých důkazů svědčících o vině dovolatele.
Svědek L. identifikoval obviněného jako muže, kterého přistihl v domě, a to jak v rámci rekognice v přípravném řízení, tak i v rámci své výpovědi před soudem, kde přímo uvedl, že jej viděl u předcházejícího hlavního líčení (blíže též bod 29 odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci). Námitka, že u výslechu svědka obviněný ležel a tím je tato identifikace v rozporu s obsahem důkazu, je tedy zcela lichá. Obdobný závěr je třeba učinit stran výhrad vůči výpovědi svědkyně R. Fakt, že mezi ukradenými předměty neuvedla náušnice, nediskvalifikuje učiněné závěry, neboť svědkyně zcela přesvědčivě a logicky odůvodnila, proč tak učinila (myslela si, že je zapomněla v práci, blíže viz bod 12 in fine odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Olomouci).
Naopak skutečnost, že jsou její, potvrzuje doklad o nákupu náušnic. Tyto pak byly nalezeny při domovní prohlídce u obviněného. Toto zjištění nemůže zvrátit ani okolnost, že si je svědkyně sundala, aby je popsala. Celý konstrukt o podstrčení důkazu se tak opírá fakticky jen o to, že svědkyně je civilní zaměstnankyní policie, což je ovšem okolnost, která sama o sobě není způsobilá zpochybnit věrohodnost jí podaného svědectví. Obhajovací verzi obviněného, že se jednalo o komplot orgánů činných v trestním řízení lze tedy ve světle všech prokázaných skutečností označit za ryze účelovou a manipulativní.
18. S jistou dávkou tolerance by pod tento dovolací důvod bylo možné zařadit i výtky ohledně neseznámení obviněného se spisem podle § 166 tr. ř. a neprovedení důkazu přehráním všech obrazových záznamů. Na tomto místě je však nutné zdůraznit, že žádná z těchto výhrad není opodstatněná. Ze spisu (č. l. 1298) vyplývá, že dne 9. 11. 2021 byl o možnosti prostudovat spis vyrozuměn obviněný i obhájce. Obviněný se k tomuto úkonu dostavil, spis prostudoval a vznesl návrhy na doplnění dokazování, se kterými se policejní orgán vypořádal tak, že je označil za nadbytečné. Obhájce se pak z účasti na tomto úkonu omluvil. Námitka tedy nejen že není důvodná, ale je zcela smyšlená. Stejně tak námitka neprovedení všech kamerových záznamů postrádá nejen opodstatnění, ale i konkretizaci, neboť není patrno jakých „všech obrazových záznamů“ se obviněný dovolává. Zároveň i soud prvního stupně vysvětlil, že přehrál plný obrazový záznam z obce XY a ostatní se vztahují k jiným dílčím skutkům vyčleněným k samostatnému projednání a rozhodnutí (bod 14 odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Olomouci). To potvrdil i soud odvolací (bod 24 odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci) a ani Nejvyšší soud neshledává v takovémto postupu jakékoliv pochybení. Co se pak týče tvrzeného CD, které měly obsahovat GPS souřadnice, Nejvyšší soud nezjistil, že by obviněný návrh na provedení takového důkazu vůbec vznesl. Pokud je tím pak myšleno vyhodnocení dat z navigace obviněného, tak tyto byly vyhodnoceny odborem analytiky a kybernetické kriminality a provedeny jako listinný důkaz podle § 213 tr. ř. v rámci hlavního líčení dne 3. 1. 2022. Obviněný pak na přečtení této listiny netrval. Blíže lze odkázat na bod 34 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu.
19. Současně nelze přehlédnout, že obviněnému byla plně zachována veškerá jeho obhajovací práva, neboť byl se spisem seznámen. V rámci hlavního líčení, kterému byl přítomen on i jeho obhájce, byly provedeny všechny rozhodné důkazy ve prospěch i v neprospěch obviněného (§ 2 odst.5 tr. ř.) za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti (§ 2 odst. 11, 12 tr. ř.). Tyto pak byly náležitě pečlivě hodnoceny jednotlivě i ve vzájemných souvislostech (§ 2 odst. 6 tr. ř.) tak, že skutkovým zjištěním z nich vzešlým nelze nic podstatného vytknout. Soudy svá rozhodnutí zcela přesvědčivě odůvodnily, včetně uvedení úvah a myšlenkových procesů, které k danému výsledku vedly, a které nikterak neodporují formální logice, ale naopak vzájemně plně korespondují. Obviněný i jeho obhájce hojně využívali svých práv, mimo jiné navrhovat důkazy, klást otázky svědkům a vyjadřovat se k takto provedeným důkazům. Na postupu orgánů činných v trestním řízení tedy nebylo možné shledat žádných pochybení. Tudíž jakékoli námitky obviněného v uvedených ohledech nemohly ze své podstaty prolomit limity dovolacího přezkumu.
20. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že předmětný dovolací důvod je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. S poukazem na něj se naopak nelze domáhat přezkumu skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je zde při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. To znamená, že dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
21. V rámci tohoto dovolacího důvodu obviněný konstatoval, že skutkový stav není objektivní a tím je dána i nesprávnost právního posouzení. Ke skutku 1) uvedl, že nebyl prokázán krádežný motiv a popis skutku 2) označil za čistou fabulaci, který se sice mohl stát, ale neexistuje důkaz, že by jej spáchal obviněný. Takto formulované námitky ovšem vůbec nenaplňují uvedený dovolací důvod, ale jsou prostým opakováním nesouhlasu obviněného se skutkovými závěry soudu prvního stupně. V této souvislosti lze odkázat na bod 18 tohoto rozhodnutí, neboť Nejvyšší soud neshledal v procesu utváření skutkových zjištění jakýchkoli pochybení. Co se pak týče námitky neprokázání krádežného motivu, tímto se zabýval již Okresní soud v Olomouci jako soud nalézací v bodě 12 odůvodnění svého rozhodnutí, kde uvedl všechny argumenty svědčící pro závěr o tom, že obviněný prohledával dům za účelem odcizení věcí (pootevřené šuplíky, cinkání skleniček), když jej svědek L. přistihl (bod 12 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a bod 29 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Námitky subsumované pod nesprávné právní posouzení tedy zvolenému dovolacímu důvodu dílem neodpovídají, dílem odpovídají jinému dovolacímu důvodu /§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř./, avšak bez jakéhokoliv opodstatnění. Jako takové je tudíž Nejvyšší soud neakceptoval.
22. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, který obviněný též uplatnil, tak ten dopadá na případy, kdy došlo buď k zamítnutí anebo k odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, anebo byl řádný opravný prostředek zamítnut, ačkoliv již předcházející řízení bylo zatíženo některou z vad předpokládaných v ustanoveních § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř.
23. Dovolatel je přesvědčen, že veškeré vady namítané v nyní podaném mimořádném opravném prostředku byly dány v obou případech již v řízení před soudy prvého stupně, ale jeho odvolání bylo přesto zamítnuto. V návaznosti na shora uvedené odmítnutí všech předchozích námitek obviněného vztahujících se k ostatním uplatněným dovolacím důvodům, jakož i na skutečnost, že dovolání bylo podáno proti rozsudkům soudů druhého stupně, tedy rozhodnutím ve věci samé, a nikoli proti jejich zamítavým usnesením, nelze přiznat ani takovéto výhradě jakoukoli potřebnou relevanci.
24. Na základě všech výše uvedených úvah a závěrů pak Nejvyšší soud podané dovolání obviněného J. P. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť jím vznesené námitky posoudil dílem jako míjející se s uplatněnými dovolacími důvody a dílem jako zjevně neopodstatněné (v části dokonce mystifikační). Toto své rozhodnutí Nejvyšší soud vyhlásil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 30. 4. 2024
JUDr. František Hrabec předseda senátu