Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 19. února 2009 v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci návrhu navrhovatelů 1. Ing. M. M. a 2. Mgr. D. M., ze dne 2. ledna 2009, takto: Řízení se zastavuje.
Podáním ze dne 2. ledna 2009 navrhovatelé brojili proti postupu České správy sociálního zabezpečení, jenž měl spočívat v blokaci jejich důchodů; současně navrhli, aby Ústavní soud uložil "MSSZ" blokaci důchodů zrušit a deponované prostředky jim vrátit. Ústavní soud svými přípisy ze dne 9. 2. 2009 č. j. III. ÚS 24/09-4 a č. j. III. ÚS 24/09-5 navrhovatele vyzval k odstranění vad jejich návrhu, které spočívaly (především) v absenci právního zastoupení v řízení před Ústavním soudem, resp. nepředložení plné moci advokáta (§ 30 odst. 1 a § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Poté navrhovatelé zaslali Ústavnímu soudu dopisy ze dne 11. 2. 2009, v nichž uvedli, že "ruší svá podání" (důvodem měla být nemožnost "zaplatit" advokáta, resp. to, že blokovaná částka byla uvolněna). Tato podání posoudil Ústavní soud z hlediska jejich obsahu jako zpětvzetí zmíněného návrhu.
Pokud jde o vlastní návrh na zahájení řízení, ten z hlediska jeho obsahu Ústavní soud posoudil jako ústavní stížnost ve smyslu § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu; jiná možnost kvalifikace zde totiž zjevně v úvahu nepřipadá (srov. ostatní řízení podle části druhé hlavy druhé zákona o Ústavním soudu). Podle § 77 zákona o Ústavním soudu může stěžovatel vzít návrh zpět jen do okamžiku, než se Ústavní soud odebere k závěrečné poradě; v takovém případě Ústavní soud řízení zastaví. Vzhledem k tomu, že podmínky uvedeného ustanovení byly naplněny, Ústavní soud řízení zastavil.
K tomu nutno doplnit, že i v případě, že by nebylo možno kvalifikovat daný návrh jako ústavní stížnost, musel by Ústavní soud dospět ke stejnému závěru. Zákon o Ústavním soudu totiž pro takový případ žádnou úpravu neobsahuje, a proto je třeba postupovat podle jeho ustanovení § 63 ve spojení s ustanovením § 96 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu, v němž se uvádí, že žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela; je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Souhlasu (případných) účastníků řízení se zpětvzetím v posuzované věci nebylo třeba, neboť ke zpětvzetí došlo dříve, než začalo první jednání (viz § 96 odst. 3 a 4 občanského soudního řádu).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 19. února 2009
Jan Musil předseda senátu Ústavního soudu