Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Danielou Zemanovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. S., zastoupeného JUDr. Vratislavem Vlčkem, advokátem, se sídlem Běluňská 258/68, Praha 9, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. listopadu 2023, č. j. 67 To 360/2023-260, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví uvedené usnesení Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") s tím, že jím došlo k porušení jeho ústavních práv vyplývajících z čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
2. Napadeným usnesením městský soud zrušil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 17. 10. 2023, č. j. 2 PP 36/2023-252, kterým byl stěžovatel podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody, a sám nově rozhodl, že se stěžovatelova žádost o podmíněné propuštění zamítá. Podle městského soudu nebyla doposud ve stěžovatelově případě splněna podmínka prognózy vedení řádného života.
3. Stěžovatel namítá, že městský soud rozhodl v rozporu se závěry ustálené judikatury Ústavního soudu a smyslem institutu podmíněného propuštění. Z napadeného rozhodnutí nelze podle stěžovatele dovodit, za jakých podmínek by měl být v budoucnu podmíněně propuštěn. Ačkoliv stěžovatel splnil soudy dříve doporučené podmínky, nebyl přesto nyní propuštěn.
4. Soudkyně zpravodajka postupem podle § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu zaslala ústavní stížnost k vyjádření městskému soudu.
5. Městský soud ve svém obsáhlém vyjádření uvedl, že při svém rozhodování přihlédl k obsáhlé judikatuře Ústavního soudu a napadené rozhodnutí splňuje všechny požadavky, které na něj tato judikatura klade.
6. Na toto vyjádření reagoval stěžovatel replikou, v níž především uvedl, že již byl z výkonu trestu odnětí svobody dne 6. 8. 2024 propuštěn. Ve zbytku však setrval na své argumentaci.
7. Informaci o stěžovatelově propuštění si Ústavní soud ověřil u Vězeňské služby České republiky, která mu sdělila, že stěžovatel byl dne 6. 8. 2024 podmíněně propuštěn na základě rozhodnutí městského soudu.
8. S ohledem na popsaný procesní vývoj musel Ústavní soud přezkoumat, zda jsou nadále splněny zákonné podmínky pro věcné projednání ústavní stížnosti, přičemž shledal, že ústavní stížnost, jinak tyto požadavky splňující, je nepřípustná.
9. Z ustálené judikatury Ústavního soudu vyplývá požadavek, že ústavní stížnost může zásadně směřovat pouze proti aktuálnímu a trvajícímu negativnímu zásahu do ústavních práv stěžovatelů. Jinak řečeno, aby bylo ústavní stížnosti možné vyhovět, musí přetrvávat tvrzené negativní účinky napadených rozhodnutí (případně tzv. jiného zásahu) podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu [srov. z judikatury Ústavního soudu nález ze dne 22. 5. 1997 sp. zn. III. ÚS 287/96
(N 62/8 SbNU 119), usnesení ze dne 11. 4. 2001 sp. zn. I. ÚS 690/2000 , usnesení ze dne 28. 5. 2009 sp. zn. IV. ÚS 569/09 a usnesení ze dne 15. 8. 2013 sp. zn. III. ÚS 1220/13 ; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná z: http://nalus.usoud.cz/]. Výjimku z této zásady může představovat zejména aplikace § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, podle nějž Ústavní soud neodmítne ústavní stížnost, přesahuje-li svým významem podstatně vlastní zájmy stěžovatele. To však v dané věci splněno není (stěžovatel to ani nenamítá).
10. Další výjimku dovodil ve své judikatuře opakovaně Ústavní soud s ohledem na ochranu osobní svobody podle čl. 8 Listiny a čl. 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Ve stanovisku pléna sp. zn. Pl.ÚS-st. 25/08 ze dne 6. 5. 2008 (ST 25/49 SbNU 673) dospěl k závěru, že "O aktuální zásah do základních práv ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, se jedná vždy tehdy, jestliže se tento zásah - a tedy i případné následné vyhovující rozhodnutí Ústavního soudu - může projevovat v právní sféře stěžovatele.
Proto ochrana základního práva na osobní svobodu, které je zakotveno v čl. 8 Listiny základních práv a svobod a ze kterého vyplývá, že nikdo nesmí být vzat do vazby, leč z důvodů a na dobu stanovenou zákonem a na základě rozhodnutí soudu (čl. 8 odst. 5 Listiny základních práv a svobod), vyžaduje, aby nezákonné rozhodnutí o vazbě bylo vždy zrušeno, a to i v těch případech, kdy již vazba v době rozhodování Ústavního soudu netrvá". Důvodem je zejména právo na odškodnění za nezákonné omezení osobní svobody, přímo zakotvené v čl.
5 odst. 4 Úmluvy. Podobné závěry se uplatní rovněž při ústavním přezkumu odsouzení k trestu odnětí svobody.
11. Ani o takový případ však v dané věci nejde. Zamítnutí žádosti o podmíněné propuštění není v žádném rozhodnutí Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva bráno jako porušení čl. 8 Listiny (resp. čl. 5 Úmluvy) a nespadá tedy do oblasti případného odškodnění za nezákonné omezení osobní svobody. Ústavní soud ve své judikatuře ustáleně dospívá k závěru, že neexistuje subjektivní právo na podmíněné propuštění, pouze právo na řádné a spravedlivé projednání žádosti o podmíněné propuštění [viz např. nález ze dne 1. 12. 2005 sp. zn. II. ÚS 715/04
(N 219/39 SbNU 323)] spadající pod aplikaci čl. 36 odst. 1 Listiny. Ostatně i petit ústavní stížnosti se dovolává právě takových práv. Je-li tedy zamítnuta žádost o podmíněné propuštění, může tím podle Ústavního soudu dojít k porušení procesních práv stěžovatele, ne však k porušení ochrany osobní svobody (omezené odsuzujícím rozsudkem, nikoliv zamítnutím jeho žádosti).
12. Lze tedy uzavřít, že byl-li stěžovatel již z výkonu trestu propuštěn, tvrzený zásah do jeho práv, spočívající v zamítnutí žádosti o podmíněné propuštění, již nadále netrvá a Ústavní soud již nemůže tuto ústavní stížnost věcně projednat, neboť nejsou zároveň splněny podmínky pro takový výjimečný postup (obdobně usnesení ze dne 22. 11. 2022, sp. zn. IV. ÚS 1547/22 ).
13. Z výše uvedených důvodů proto Ústavní soud, aniž by se zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k důvodnosti ústavní stížnosti, musel předložený návrh odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 28. srpna 2024
Daniela Zemanová v. r. soudkyně zpravodajka