Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové a soudkyně Daniely Zemanové o ústavních stížnostech stěžovatelky S. M., zastoupené JUDr. Denisem Mitrovićem, advokátem, sídlem Mírové náměstí 274, Týniště nad Orlicí, proti ad 1) rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 25 Co 27/2025-158 ze dne 22. května 2025 a rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou č. j. 0 Nc 1595/2024-74, 4 P a Nc 83/2024, 4 P a Nc 248/2024 ze dne 14. října 2024 a proti ad 2) rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č. j.
25 Co 65/2025-226 ze dne 22. května 2025 a rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou č. j. 0 P 126/2020-158, 4 P a Nc 146/2024, 4 P a Nc 300/2024 ze dne 3. prosince 2024, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou, jako účastníků řízení, a 1. R. K., nezletilých 2. T. K. a 3. N. K., a 4. J. K. a 5. nezletilého D. K., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnosti se odmítají.
1. Stěžovatelka je matkou tří synů (nezletilí vedlejší účastníci). Otcem dvou z nich (2. a 3. vedlejší účastník) je 1. vedlejší účastník a otcem třetího (5. vedlejší účastník) je 4. vedlejší účastník. V záhlaví uvedená rozhodnutí napadla samostatnými ústavními stížnostmi, jejichž obsah se v mnohém shoduje. Ústavní soud je usnesením ze dne 3. září 2025 spojil ke společnému projednání.
2. Stěžovatelka se domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí. Tvrdí, že jimi soudy porušily její základní práva zaručená v čl. 10 odst. 2 a čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.
3. Všechny tři syny měla v péči matka. Oba otcové, každý ve vztahu k svým synům, podali návrh na změnu/úpravu péče o nezletilé z totožných důvodů - neschopnost matky řádně pečovat o děti kvůli její závislosti na návykových látkách (pervitinu), jakož i proto, že matka nepracuje, byla vystěhována z bytu a neměla v domácnosti potraviny. Od konce června 2024 o nejstaršího syna pečuje jeho otec, od července 2024 o prostředního a nejmladšího syna pečuje jejich otec.
4. Ve vztahu ke stížnosti v záhlaví označené ad 1) Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou svěřil napadeným rozsudkem prostředního a nejmladšího syna do péče jejich otce (výrok I). Matce stanovil vyživovací povinnost od 1. září 2024 ve výši 2 000 Kč měsíčně pro nejmladšího syna a 2 500 Kč měsíčně pro prostředního syna a vyčíslil dluh na výživném, jenž je matka povinna uhradit ve splátkách (výrok II a III). Upravil styk matky s prostředním a nejmladším synem každý sudý kalendářní víkend od pátku 15.30 hodin do neděle 18.00 hodin a každou lichou středu od 15.30 do 18.00 hodin (výrok IV). Rozhodl o nákladech řízení (výrok V).
5. Okresní soud vzal na základě znaleckého posudku za prokázané, že matka je aktivní dlouhodobou uživatelkou pervitinu, což ji vylučuje z dlouhodobé péče o děti. Předškolní zařízení lépe hodnotila spolupráci s otcem než s matkou. Bydlení otce měl soud za vyhovující, naopak bydlení matky (vystěhování, stěhování z bytu s vysokým nájmem) za nestabilní. Soud vzal také v potaz vyjádření prostředního syna, který ač má matku rád, má strach vzhledem k nedostatku jídla, oblečení, peněz, jakož i vzhledem k přítomnosti cizích lidí v bytě matky, křiku matky a nutnosti pečovat o mladšího bratra. Zachoval matce právo na styk s dětmi, neboť i opatrovník se stykem souhlasil. Matce doporučil spolupráci s odbornými zařízeními a udržení zaměstnání, čímž by prokázala zájem o péči o děti.
6. Krajský soud v Hradci Králové napadeným rozsudkem k odvolání matky rozsudek okresního soudu ve výrocích I a IV potvrdil (výrok I). Ve výrocích II a III rozsudek okresního soudu zrušil a vrátil k dalšímu řízení (výrok II).
7. Krajský soud shledal, že okresní soud postupoval správně, a to vzhledem k životním poměrům otce, který zajistil jak prostředky na živobytí a bydlení dětí, tak dbal na udržení pouta dětí s matkou a spolupracoval s mateřskou babičkou. Dodal, že matka selhala v péči o děti a uvedla je do stavu materiální a citové nouze. Závislost matky na pervitinu prokázal jak znalecký posudek, tak výpověď mateřské babičky a otce. Jelikož okresní soud rozhodl o výživném pro všechny syny nerovnoměrně, a nikoli v souladu se skutkovým stavem (o nejstarším v souběžně probíhajícím řízení), vrátil ve věci výživného věc okresnímu soudu.
8. Ve vztahu ke stížnosti v záhlaví označené ad 2) okresní soud svěřil napadeným rozsudkem nejstaršího syna do péče otce. Matce stanovil vyživovací povinnost k nejstaršímu synovi ve výši 1 000 Kč a vyměřil dluh na výživném (výrok I). Styk matky s nejstarším synem upravil každý sudý kalendářní víkend od pátku 16.00 hodin do neděle 18.30 hodin (výrok II), čímž změnil předchozí rozsudky téhož soudu ze 7. dubna 2016 a 23. února 2021 (výrok III). Rozhodl o nákladech řízení (výroky IV až VII).
9. Okresní soud zohlednil vyjádření nejstaršího syna, že chce zůstat u otce, s matkou se vídat na víkend zároveň s bratry a synem pána, u něhož matka nyní bydlí. Do péče otce svěřil nejstaršího syna z týchž důvodů jako v řízení o péči o prostředního a nejmladšího syna. Vzhledem k nemožnosti provést znalecké zkoumání u otce pro nedostatek biologického materiálu vyšel z dalších důkazů (dobrovolné testování moči u lékaře, zprávy o pověsti, zprávy zaměstnavatele a pronajímatele bytu aj.) a považoval oproti matce otce za důvěryhodného rodiče a vychovatele se stabilním zázemím pro dítě.
10. Krajský soud napadeným rozsudkem k odvolání matky rozsudek okresního soudu ve výroku I v části týkající se péče a ve výroku II potvrdil (výrok I). V části výroku I rozsudek okresního soudu týkajícího se běžného a dlužného výživného zrušil a vrátil k dalšímu řízení (výrok II). Ve výroku VI jej změnil tak, že matka je povinna uhradit státu náklady řízení (výrok III) a ve výroku VII jej změnil tak, že se státu nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV).
11. I v této věci krajský soud shledal, že okresní soud respektoval zákonná východiska pro svěření nejstaršího syna do péče otce a přání dítěte. Přihlédl ke spolupráci otce s mateřskou babičkou, jakož i jeho snaze o zachování kontaktu s mladšími bratry. Námitku matky k odsouzení otce za přečin ohrožení pod vlivem návykové látky neměl za důvodnou, jelikož šlo o ojedinělé vybočení bez vlivu na řádné plnění rodičovských povinností. K nákladům řízení uzavřel, že otce náhradová povinnost stíhat nemůže jak pro výsledek řízení, tak pro aktivitu otce podrobit se testům náhradní cestou.
12. Argumentace stěžovatelky je v obou stížnostech obdobná. Matka považuje všechna rozhodnutí za nesprávná a nespravedlivá. Okresnímu soudu u obou rozsudků vytýká, že nezadal vypracování znaleckého posudku z oboru pedopsychologie, pouze znalecký posudek z oboru toxikologie k prokázání konzumace drog. Ve vztahu ke stížnosti v záhlaví označené 2) přitom u otce nebylo možné provést zkoumání, zda zneužívá omamné a psychotropní látky. Postup okresního soudu má matka u obou věcí za svévolný, poněvadž objektivně (znaleckým posudkem) nezkoumal výchovné schopnosti obou rodičů za situace, kdy pečujícím rodičem od narození byla právě ona a kdy otcové se o syny nezajímali. Ve vztahu ke stížnosti v záhlaví označené 2) rovněž proto, že otec nejstaršího syna má sklony k páchání trestné činnosti pod vlivem návykových látek. Krajskému soudu vytýká, že pochybení okresního soudu ani v jedné z věcí nereparoval. Konečně matka namítá, že krajský soud mimo jiné změnil výrok o náhradě nákladů řízení a uložil tuto povinnost pouze matce, ač odvolání podala právě ona.
13. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný, až na dále uvedenou výjimku. Ohledně zrušených výroků II a III rozsudku okresního soudu ve věci stížnosti v záhlaví označené 1) (výživné) a ohledně zrušené části výroku I týkajícího se výživného a změněných výroků VI a VII rozsudku okresního soudu ve věci stížnosti v záhlaví označené 2) Ústavní soud příslušný není, neboť nemůže rušit rozhodnutí, které bylo změněno nebo zrušeno.
14. Ústavní stížnosti nejsou přípustné proti rušícím výrokům II obou rozsudků krajského soudu (výživné), neboť v tomto rozsahu dosud řízení neskončilo. Ve zbývající části jsou ústavní stížnosti přípustné.
15. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou osobou, která je řádně zastoupena advokátem.
16. Ústavní soud zastává zdrženlivý postoj k přezkumu rozhodování obecných soudů v rodinně-právních věcech. Rozhodování v této citlivé oblasti je doménou obecných soudů, které se znalostí dlouhodobého vývoje rodinné situace a v bezprostředním kontaktu s účastníky řízení a orgánem sociálně právní ochrany dětí mohou nejlépe poznat a posoudit skutkové okolnosti věci a učinit rozhodnutí, které bude odrážet nejen zájmy rodičů, ale zejména zájem dítěte. Ustálená judikatura Ústavního soudu proto na základě § 907 odst. 2 občanského zákoníku a relevantních mezinárodních smluv vymezila obecná kritéria a další požadavky, které musí obecné soudy z hlediska nutnosti zohlednění nejlepšího zájmu dítěte vzít v úvahu při rozhodování o úpravě výchovných poměrů a jejich naplnění vždy zkoumat a na které lze pro stručnost pouze odkázat (viz např. nálezy sp. zn. I. ÚS 1609/23 ze dne 29. srpna 2023, body 30 až 39, či sp. zn. II. ÚS 1311/24 ze dne 7. srpna 2024, body 19 až 30).
17. Znalecké zkoumání výchovných schopností každého z rodičů v řízeních o péči o děti není pravidlem a jinak tomu není ani v souzené věci. Znalecký posudek je nezbytný jen tehdy, závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí (§ 127 odst. 1 o. s. ř.). Posouzení nejlepšího zájmu dítěte a nejvhodnějšího uspořádání péče jsou však právní otázky, jejichž řešení náleží výlučně soudu. Ostatně z ničeho neplyne, že by se matka domáhala vypracování znaleckého posudku z oboru pedopsychologie již v řízení před obecnými soudy a nikoli až v řízení o ústavních stížnostech. V takovém případě je (by byla) námitka, že okresní soud nezjistil skutkový stav i skrze zadání vypracování znaleckého posudku i materiálně, nepřípustná.
18. Jde-li o objektivní posouzení výchovných schopností obou rodičů (nikoli pouze znaleckým posudkem), opatřily si jak okresní, tak krajský soud dostatečné množství důkazů. Z nich vyvodily odpovídající skutkové i právní závěry se zohledněním nejlepšího zájmu synů a Ústavní soud na nich nespatřuje nic neústavního. Opřely se mimo jiné i o výpověď pronajímatele matčina bytu, výpověď mateřské babičky, zprávy školských a předškolních zařízení či Policie České republiky (zejména body 6 až 20 rozsudku okresního soudu ve věci nejstaršího syna, body 8, 12 a 13 rozsudku okresního soudu ve věci mladších synů). Oba obecné soudy posuzovaly kritéria svěření každého ze synů do péče rodičů pečlivě. Zhodnotily schopnosti otců i matky řádně pečovat o řádný vývoj dětí a zajistit jim základní potřeby, zohlednily pouto dětí ke každému z rodičů a udržení tohoto pouta - zde k matce - ze strany otců po převzetí dětí do jejich péče a přihlédly v neposlední řadě k přání nejstaršího a prostředního ze synů (body 28 a 29 rozsudku okresního soudu ve věci mladších synů a body 18 a 19 rozsudku krajského soudu; body 30 a 31 rozsudku okresního soudu ve věci nejstaršího syna a body 24 až 26 rozsudku krajského soudu). Krajský soud rovněž dostatečně vypořádal námitku matky k páchání trestné činnosti otcem nejstaršího syna pod vlivem návykových látek.
19. Všechna napadená rozhodnutí jsou srozumitelná, soudržná, podrobně a logicky odůvodněná. Ústavní soud proto nespatřuje žádný důvod pro jejich kasaci. Naopak se Ústavní soud připojuje k apelu okresního soudu, aby matka další kroky a energii směřovala ke stabilizaci svého života. Děti matku mají rády, čas s ní trávit chtějí, ale dosavadní přístup matky bránil tomu, aby jejich kontakt s matkou a péče matky byly intenzivnější.
20. Ani námitka týkající se náhrady nákladů státu (znalečného) není důvodná. Znalecký posudek objasňoval skutkové okolnosti rozhodné pro posouzení užívání návykových látek oběma rodiči, přičemž znalecký posudek vyvrátil tvrzení matky, že ona návykové látky neužívá. Okresní soud následně svěřil nejstaršího ze synů do péče jeho otce. Ústavní soud nadto konstantně ve svých rozhodnutích uvádí, že samotný spor o náhradu nákladů řízení obvykle nedosahuje intenzity zakládající porušení základních práv a svobod (k obecným východiskům srov. stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24 ze dne 5. března 2025, bod 23, a na něj navazující nálezovou judikaturu, např. sp. zn. I. ÚS 2552/24 ze dne 8. dubna 2025, sp. zn. I. ÚS 2/25 ze dne 12. června 2025 či sp. zn. II. ÚS 1761/25 ze dne 23. července 2025). Matka netvrdí žádné mimořádné okolnosti, ani přesah vlastních zájmů, které by mohly nasvědčovat extrémnímu výkladu. Výrok o nákladech na vypracování znaleckého posudku je řádně odůvodněn a z ústavněprávního hlediska obstojí.
21. Ústavní soud z výše uvedených důvodů ústavní stížnosti odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků zčásti jako návrhy zjevně neopodstatněné [podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu], zčásti pro svou nepříslušnost [§ 43 odst. 1 písm. d) téhož zákona] a zčásti jako návrhy nepřípustné [§ 43 odst. 1 písm. e) téhož zákona].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně 10. září 2025
Jan Svatoň v. r. předseda senátu