Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Zemánka, soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatele M. K. (roz. B.), zastoupeného Mgr. Filipem Toulem, advokátem sídlem Lannova tř. 16/13, České Budějovice, proti usnesení Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích ze dne 28. května 2018 č. j. KZV 15/2018-168 a proti usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, ze dne 17. května 2018 č. j. KRPC-58170-35/TČ-2018-020070, za účasti Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
2. Usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, ze dne 17. 5. 2018 č. j. KRPC-58170-35/TČ-2018-020070 bylo podle § 160 odst. 1 trestního řádu zahájeno trestní stíhání dvanácti osob včetně stěžovatele, a to pro zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 4 písm. b), písm. c) trestního zákoníku.
3. Stížnost stěžovatele proti tomuto usnesení policejního orgánu byla zamítnuta podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu coby nedůvodná usnesením Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích ze dne 28. 5. 2018 č. j. KZV 15/2018-168.
sp. zn. III. ÚS 62/95
ze dne 30. 11. 1995 (N 78/4 SbNU 243); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou v elektronické podobě dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Z ustálené judikatury Ústavního soudu pak vyplývá, že zasahování do rozhodování orgánů činných v trestním řízení v přípravném řízení Ústavní soud považuje, s výjimkou situací mimořádných, za všeobecně nepřípustné, případně nežádoucí (srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 316/99
ze dne 6. 9. 1999, usnesení
sp. zn. I. ÚS 486/01
ze dne 11. 12. 2001, usnesení
sp. zn. IV. ÚS 262/03
ze dne 30. 6. 2003 a další). Možnost ingerence Ústavního soudu do přípravného řízení je pojímána restriktivně, s omezením jen na ta vybočení z hranic podústavního práva, jež jsou povahy extrémní (viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 4016/13
ze dne 30. 1. 2014, usnesení
sp. zn. III. ÚS 583/14
ze dne 21. 5. 2014, usnesení
sp. zn. I. ÚS 3550/14
ze dne 19. 11. 2014, usnesení
sp. zn. III. ÚS 47/15
ze dne 19. 2. 2015 a mnohá další). Zdrženlivost v zásazích proti usnesení o zahájení trestního stíhání Ústavní soud prolomil jen ve zcela mimořádných situacích, pro něž je charakteristická existence zjevné libovůle v rozhodování [srovnej nález sp. zn. III. ÚS 511/02
ze dne 3. 7. 2003 (N 105/30 SbNU 471)]; i zde však Ústavní soud setrval na stanovisku, že mu nepřísluší jakkoli přezkoumávat po věcné stránce rozhodnutí o zahájení trestního stíhání ve smyslu jeho opodstatněnosti, neboť jde o otázku náležející výlučně do pravomoci orgánů činných v trestním řízení.
7. Smyslem usnesení o zahájení trestního stíhání není vyřešit všechny sporné otázky skutkové a právní, které se jím otevírají a ani jím není předjímán výsledek řízení ve věci samé, když na počátku trestního stíhání již z logiky věci není možné dosáhnout naprosté jistoty o spáchání trestného činu. Důvodnost obvinění obsaženého v usnesení o zahájení trestního stíhání je předmětem celého trestního řízení, což se týká i právního posouzení stíhaného skutku. K zahájení trestního stíhání přitom postačí vyšší stupeň pravděpodobnosti (resp. odůvodněné přesvědčení o jejím naplnění) nasvědčující tomu, že se obviněná osoba trestné činnosti dopustila.
Z usnesení policejního orgánu se pak s ohledem na důkazní situaci v době rozhodování podává skutek především v jeho základních obrysech. Odtud se také odvíjí adekvátní úroveň obsahové preciznosti rozhodnutí, a to nejen policejního orgánu, ale i na něj navazujícího rozhodnutí státního zástupce. Není proto možné po orgánech činných v trestním řízení požadovat, aby již v usnesení o zahájení trestního stíhání a v navazujícím rozhodnutí státního zástupce o stížnosti obviněného byl obsažen zcela vyčerpávající popis trestné činnosti.
Ta nemusí (a ani nemůže) být v tomto stadiu prokázána natolik spolehlivě a ve skutkové větě popsána obsahově natolik přesně, jako je tomu např. u podané obžaloby (obdobně např. usnesení sp. zn. I. ÚS 2477/13
ze dne 18. 11. 2013, usnesení
sp. zn. III. ÚS 2652/14
ze dne 16. 6. 2015, usnesení
sp. zn. IV. ÚS 1986/15
ze dne 22. 9. 2015 a řada dalších).
9. Z usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, ze dne 17. 5. 2018 č. j. KRPC-58170-35/TČ-2018-020070 vyplývá, že zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 4 písm. b), písm. c) trestního zákoníku, se obviněné osoby měly dopustit zjednodušeně řečeno tím, že v době přesně nezjištěné nejméně od počátku března 2017 do doby svého zadržení se nejméně ve čtyřiceti případech podílely na nelegálním vývozu a prodeji marihuany a pervitinu odběratelům v Rakousku. V popisu skutku je dále specifikována role jednotlivých obviněných na činnosti celé skupiny, přičemž k osobě stěžovatele je zde uvedeno, že měl z Polska obstarávat prekurzory pro výrobu pervitinu hlavnímu organizátorovi skupiny a další osobě s vědomím, že pervitin je určen pro odběratele v Rakousku.
10. Dle odůvodnění tohoto usnesení policejního orgánu bylo provedeným šetřením a prověřováním zjištěno, že trestná činnost celé skupiny je prováděna dlouhodobě, konspirativně a každý člen skupiny má svou předem určenou roli. Byla zmonitorována činnost jednotlivých osob od shánění dodavatelů, obstarávání surovin, výroby marihuany a pervitinu, balení a přípravy drog k převozu, až po finanční zajištění, shánění odběratelů, komunikaci s nimi a následný vývoz a konečný prodej drog. Zjištěny byly také varny a pěstírny drog, místa jejich skladování i přípravy k převozu a prodeji, jakož i místa, odkud byly zajišťovány a nakupovány prekurzory.
V uvedeném období měl být přitom rakouským státním příslušníkům dle odůvodnění usnesení prodán pervitin nejméně za 152 000 EUR a marihuana nejméně za 600 000 EUR. Jak z usnesení dále vyplývá, trestná činnost obviněných je prokazována operativním šetřením, úkony dle § 88 trestního řádu (odposlech a záznam telekomunikačního provozu) či § 158d odst. 2, odst. 3 trestního řádu (sledování osob a věcí) a provedenými domovními prohlídkami a prohlídkami jiných prostor a pozemků. Dle usnesení byla také zajištěna řada věcí a stop souvisejících s trestnou činností, které budou dále předloženy k příslušným kriminalistickým expertízám.
11. Stěžovateli je třeba přisvědčit v tom, že bezprostředně vůči němu je odůvodnění usnesení velmi stručné.
Odůvodnění je koncipováno tak, že primárně popisuje činnost celé skupiny a vůči jednotlivým obviněným zvlášť již tak podrobné není. Nicméně navzdory tomu lze konstatovat, že z obsahu usnesení o zahájení trestního stíhání zřetelně plyne, jakého jednání se měl stěžovatel dopustit a z jaké trestné činnosti je obviněn. V odůvodnění usnesení jsou pak podrobně rozvedeny a popsány skutečnosti, na základě kterých se trestní stíhání jednotlivých obviněných, a tedy i stěžovatele, jeví jako důvodné, včetně úkonů, ze kterých policejní orgán při svém rozhodování vycházel. Ústavní soud přitom nezjistil, že by usnesení trpělo takovými vadami, které by si žádaly jeho zrušení.
12. V usnesení Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích ze dne 28. 5. 2018 č. j. KZV 15/2018-168 pak státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství konstatovala, že usnesení policejního orgánu obsahuje všechny zákonem vyžadované náležitosti, není pochyb o tom, kdo usnesení vydává a proti komu směřuje, a je z něj patrné, jaké trestné činnosti se měl stěžovatel dopustit. Uvedla, že popis skutku ve výroku je reálný a vyplývá z důkazů, které se dosud podařilo obstarat, odůvodnění stojí na konkrétních údajích, reflektuje podstatné skutečnosti a odráží důkazní situaci v době jeho vydání.
Zabývala se také jednotlivými okolnostmi podmiňujícími použití vyšší trestní sazby a závěrem shrnula, že existuje důvodné podezření, že usnesení se opírá o podklady natolik průkazné, že lze s vysokou pravděpodobností uzavřít, že se stěžovatel závažné trestné činnosti dopustil. Pro úplnost lze doplnit, že stěžovatel se obrátil s podnětem k výkonu dohledu i na Vrchní státní zastupitelství v Praze, to však neshledalo v činnosti Krajského státního zastupitelství porušení zákonného postupu a ani žádné jiné pochybení, které by bylo třeba napravovat opatřením, a proto byl podnět stěžovatele jako nedůvodný odložen.
Způsob, jakým bylo rozhodnuto o stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání, považuje za adekvátní také Ústavní soud - státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství napadené usnesení policejního orgánu řádně přezkoumala, v potřebném rozsahu se vyjádřila k námitkám stěžovatele a dostatečně vysvětlila, proč stížnost proti usnesení policejního orgánu zamítla.
13. Ústavní soud tedy nedospěl k závěru, že by ústavní stížností napadená usnesení vykazovala znaky svévole či zjevné libovůle nebo že by byla zatížena jinou ústavněprávně relevantní vadou. Usnesení dostojí požadavkům, které jsou na rozhodnutí v dané fázi řízení obecně kladeny a za této situace Ústavnímu soudu nepřísluší dosavadní zjištění a právní názor orgánů činných v trestním řízení jakkoliv přehodnocovat. Posouzení skutečností odůvodňujících trestní stíhání, stejně tak jako právní kvalifikace jednání, bude přitom i nadále úlohou orgánů činných v trestním řízení a následně bude také předmětem přezkumu obecných soudů. Své námitky tak stěžovatel může uplatnit také v dalším průběhu trestního řízení v rámci své obhajoby a orgány činné v trestním řízení na ně budou muset patřičně reagovat.
14. Ústavní stížnost proto byla odmítnuta podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněná, a to mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 23. října 2018
Jiří Zemánek v. r.
předseda senátu