Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 29. září 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatele J. J., zastoupeného Mgr. Petrem Faltusem, advokátem se sídlem Doudlebská 1046/8, 140 00 Praha 4, o ústavní stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. června 2010 sp. zn. 6 To 248/2010 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 14. května 2010 sp. zn. 1 T 75/2006, takto: Návrh se odmítá.
Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví uvedené usnesení Městského soudu v Praze, jímž byla zamítnuta stížnost do tamtéž uvedeného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4, kterým bylo podle § 330 odst. 1 tr. řádu za použití § 60 odst. 1 tr. zák. rozhodnuto, že stěžovatel vykoná trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců z trestního příkazu tamního soudu ze dne 22. srpna 2006 sp. zn. 1 T 75/2006. Pro tento účel byl stěžovatel podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.
Stěžovatel namítal, že obecné soudy nezjistily v potřebném rozsahu skutkový stav, na základě něhož bylo potřeba posoudit, proč "podle svých sil" nenahradil škodu poškozenému. V této souvislosti poukázal na jednotlivé exekuce vedené na jeho majetek a nebezpečí trestního stíhání z důvodu skutkových podstat zakotvených v § 256a tr. zák., resp. od 1. 1. 2010 § 223 tr. zák. Uzavřel, že obecné soudy svá rozhodnutí nedostatečně odůvodnily a tvrdil, že jimi byl dotčen ve svých ústavně zaručených základních právech, zakotvených v čl. 2 odst. 2, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Proto se domáhal, by Ústavní soud odložil vykonatelnost usnesení Městského soudu v Praze a následně obě v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů nálezem zrušil.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Dle názoru Ústavního soudu rozhodnutí obecných soudů znaky svévole nevykazují. Jsou v přiměřeném rozsahu řádně, tj. takto vzhledem k učiněným závěrům v mezích argumentačního pole vymezeného okolnostmi na straně stěžovatele dostatečně odůvodněna (§ 134 odst. 2 tr. řádu) a z kautel ústavnosti tudíž nevybočují. Z toho důvodu lze konečný úsudek obecných soudů chápat jako ústavně přípustný výraz nezávislého soudního rozhodování (čl. 1 odst. 1, čl. 82 odst. 1, čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR).
Jak se podává z obsahu usnesení obecných soudů, tyto náležitě odůvodnily, proč dospěly ve vztahu ke stěžovateli k závěru o nenaplnění zákonné podmínky "aby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil" (§ 59 odst. 2 tr. zák.); na základě svých zjištění (krom dalšího) uvedly, že na náhradu škody stěžovatel neuhradil jedinou korunu, ani nevstoupil do jednání o splátkách s poškozeným či jiným způsobem nehodlal splnit tuto podmínku stanovenou trestním příkazem, resp. aniž by se vystavoval nebezpečí trestního stíhání (§ 256a tr. zák., resp. § 223 tr. zák., ve znění účinném od 1. 1. 2010), nepokusil se o úhradu škody ani minimální částkou. Tyto rozhodovací důvody stěžovatel, který svou úmyslnou majetkovou trestnou činností [§ 250b odst. 1, odst. 3 tr. zák.] způsobil škodu, v ústavní stížnosti konkrétními protiargumenty nezpochybňuje.
V důsledku uvedeného ostatní námitky stěžovatele ohledně jednotlivých exekucí vedených na jeho majetek nemohly řečený závěr vyvrátit. Proto bylo mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů]. Návrh na odklad výkonu rozhodnutí se tak stal bezpředmětným.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 29. září 2010
Jan Musil předseda senátu Ústavního soudu