Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
III. ÚS 25/04
Ústavní soud rozhodl dne 26. května 2004 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy a soudců JUDr. Jana Musila a JUDr. Miloslava Výborného mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci návrhu Zastupitelstva obce H. Ž. zastoupeného JUDr. Z. K. advokátem na zrušení zákona č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů, zákona č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosů některých daní územním samosprávným celkům a některým státním fondům, a zákona č. 284/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, takto: Návrh se odmítá.
V podání, doručeném Ústavnímu soudu dne 15. 1. 2004 a označeném jako komunální ústavní stížnost podle § 72 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), zastupitelstvo výše uvedené obce tvrdilo, že zákonem č. 320/2002 Sb. je zřetelným způsobem porušeno ustanovení čl. 8 Ústavy ČR, protože tento zákon přenesl výkon státní správy zcela na samosprávu, čímž bylo docíleno pravého opaku, než jak je zakotvuje uvedené ustanovení.
Vzhledem k absenci právního zastoupení (§ 30 odst. 1, § 31 zákona) byl navrhovatel Ústavním soudem vyzván k odstranění této vady podání, což posléze učinil. V návrhu sepsaném právním zástupcem se pak uvádí, že samosprávná působnost obce je zaručena zejména čl. 8 Ústavy ČR, kdy toto ustanovení upravuje princip výstavby státu, jímž je stát vázán a musí jej respektovat ve své zákonodárné činnosti; územní samosprávu je nutno přitom považovat za jednu z podstatných náležitostí demokratického právního státu ve smyslu čl.
9 odst. 2 Ústavy ČR a nutným předpokladem k naplnění principu územní samosprávy je dle navrhovatele především vytvoření kvalitních samosprávných orgánů a vytvoření vlastního finančního a majetkového zdroje. Dále se v návrhu uvádí, že samospráva je samostatnou větví nezávislou na státní správě a jí nepodřízenou, vykonávanou subjekty od státu odlišnými, a to vlastním jménem, na vlastní odpovědnost a vlastními prostředky. Existence samosprávy je podle názoru navrhovatele podmíněna přenecháním veřejné moci.
V rozporu s těmito principy jsou některé právní předpisy vydávané příslušnými ministerstvy, neboť výrazně zasahují do samosprávy obcí a přímo je nutí, aby se chovaly tak, jak chce příslušný orgán státní správy, kdy jako nástroj slouží finanční prostředky. Zejména má jít o zákony uvedené v záhlaví tohoto rozhodnutí, prostřednictvím nichž má stát svými orgány výrazně zasahovat do samosprávného postavení obcí. Vzhledem k tomu zastupitelstvo uvedené obce navrhuje, aby Ústavní soud tyto zákony, příp. jejich ustanovení, jimiž má být porušován čl.
8 Ústavy ČR, zrušil.
Ústavní soud je povinen zabývat se nejprve tím, zda jsou splněny formální předpoklady pro to, aby podaný návrh bylo možno meritorně projednat (§ 42 odst. 1 zákona). Vycházel přitom z toho, že podaný návrh je sice označen jako (komunální) ústavní stížnost podle § 72 odst. 1 písm. b) zákona, z jeho obsahu je však zřejmé, že se nejedná o ústavní stížnost směřující proti rozhodnutí či "jinému zásahu státu", o níž by Ústavní soud mohl rozhodnout způsobem uvedeným v § 82 odst. 4 zákona, nýbrž že se jedná o návrh směřující přímo proti zákonům nebo jejich jednotlivým ustanovením, přičemž řízení o takovém návrhu je upraveno v hlavě druhé, oddíle prvním zákona.
Ustanovení § 64 zákona pak taxativně vymezuje, kdo je návrh na zrušení zákona nebo jiných právních předpisů oprávněn podat, obec, resp. její zastupitelstvo zde však uvedeno není. Vzhledem k této skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení návrh podle § 43 odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. b) zákona odmítnout jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona). V Brně dne 26. května 2004