Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 17. prosince 2009 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy ve věci ústavní stížnosti M. M., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Šťastným, advokátem AK Ritter - Šťastný se sídlem Riegrova 12, Olomouc, proti výroku pod bodem II. usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 17. července 2008 č. j. 69 Co 81/2008-249, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní soud také (opakovaně) v souvislosti s posuzováním a rozhodováním obecných soudů v otázce náhrad nákladů řízení konstatuje, že rozhodování je v zásadě jen v kompetenci obecných soudů, jak vyplývá z ústavně zaručeného principu nezávislého soudního rozhodování. Ústavní soud není oprávněn v detailech přezkoumávat jednotlivá rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení, proto v takových případech postupuje nanejvýš zdrženlivě. Otázka náhrady nákladů řízení by mohla nabýt ústavně právní dimenzi jen v případě extrémního vybočení z pravidel upravujících tuto část řízení. Takové překročení mezí procesních pravidel může nastat v důsledku interpretace a aplikace příslušných ustanovení zákona, v nichž by byl obsažen prvek libovůle.
Ústavní soud obvykle v souvislosti s rozhodováním obecných soudů v této otázce mimo jiné také poznamenává, že rozhodování o nákladech řízení nesmí být jen mechanické, ale musí mít oporu v komplexním zhodnocení celého případu, včetně obsahu připojeného spisového materiálu. Tedy jinak řečeno, rozhodnutí o náhradě nákladů řízení musí vycházet jak ze správné aplikace a interpretace příslušných ustanovení zákona, v daném případě zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), tak i z vyhodnocení všech okolností případu známých soudu v době rozhodování (srov. nález Ústavního soudu
sp. zn. I. ÚS 257/05
a
sp. zn. IV. ÚS 1/04
).
Na projednávanou věc aplikoval odvolací soud ustanovení § 224 odst. 1 a ustanovení § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř., neboť správně vyšel ze zjištění, že odvolací řízení muselo být zastaveno, aniž ve věci bylo jednáno poté, co žalovaná vzala své odvolání zpět.
Ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř. řeší způsob rozhodování o náhradě nákladů řízení v civilních sporech v situaci, v níž dojde k zastavení řízení. Citované ustanovení o. s. ř. spolu s dalšími upravujícími rozhodování o náhradě nákladů řízení je teorií i praxí vykládáno ryze procesně (srov. Bureš, J. a kol.: Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha. C. H. BECK, 2006, str. 662). Ustanovení § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř. zcela zapadá do podústavní úpravy rozhodování o náhradě nákladů řízení, která jako celek je ústavně souladná.
Z výše uvedeného důvodu Ústavní soud ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů odmítl pro její zjevnou neopodstatněnost.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. prosince 2009
Jan Musil v. r.
předseda senátu Ústavního soudu