Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelky PRAGON, s. r. o., se sídlem Imrychova 883/9, Praha 4, zastoupené Mgr. Michalem Kadlecem, advokátem, se sídlem Rumunská 21/29, Praha 2, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. července 2024, č. j. 9 As 124/2024-63, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. února 2024, č. j. 17 A 32/2022-143, za účasti Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka podala zásahovou žalobu proti Ministerstvu zdravotnictví. Za nezákonný zásah považovala vymazání či zneviditelnění výrobku Coriolus versicolor v Registru rozhodnutí hlavního hygienika (tzv. databáze RoHy).
2. Obecné soudy stěžovatelce nevyhověly. Žaloba byla podle nich podána až po uplynutí dvouleté objektivní lhůty (viz § 84 odst. 1 soudního řádu správního). Namítaný zásah je podle soudů jednorázovým faktickým zásahem s trvajícími účinky. Objektivní lhůta k podání zásahové žaloby již proto začala běžet - a to od okamžiku, kdy došlo k výmazu či zneviditelnění výrobku v databázi. Zatímco k tomuto úkonu došlo dne 30. 11. 2013, stěžovatelka podala žalobu 2. 9. 2021, tedy až o necelých osm let později. Městský soud proto její žalobu odmítl a Nejvyšší správní soud její kasační stížnost zamítl. Stěžovatelka podala proti oběma rozhodnutím ústavní stížnost.
3. Stěžovatelka tvrdí, že napadená rozhodnutí porušila její práva a svobody zaručené: * Ústavou České republiky (čl. 2 odst. 2 až 4, čl. 4, čl. 9 odst. 2 až 3, čl. 10 a čl. 95), * Listinou základních práv a svobod (čl. 2 odst. 2 až 3, čl. 4, čl. 11, čl. 36 odst. 1 až 2 a čl. 38 odst. 2), * Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (čl. 6 odst. 1, čl. 8, čl. 13 až 14 a čl. 53) a Dodatkovým protokolem k Úmluvě (čl. 1), * Mezinárodním paktem o občanských a politických právech (čl. 14 a 26), * Smlouvou o fungování Evropské unie [čl. 3 odst. 1 písm. b) a e), čl. 26, čl. 28 a čl. 36 až 37], * Listinou základních práv Evropské unie (čl. 17, čl. 20 až 21, čl. 41 a čl. 47) a * Všeobecnou deklarací lidských práv (čl. 2, čl. 7 až 8, čl. 17 a čl. 29 odst. 1 až 3).
4. Stěžovatelka považuje napadená rozhodnutí za protiústavní z těchto důvodů: (a) Napadená rozhodnutí odporují judikatuře Ústavního soudu, Nejvyššího správního soudu i Evropského soudu pro lidská práva. (b) Soudy nezohlednily, že ve věci jde o trvající zásah se stupňujícími se účinky a že dokud zásah trvá, nezačíná běžet lhůta k podání zásahové žaloby. (c) Nejvyšší správní soud neumožnil stěžovatelce reagovat na závěr, že zásah není trvající. (d) Soudy na případ aplikovaly rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As 155/2015-160, který byl zrušen nálezem Ústavního soudu sp. zn. II ÚS 635/18. (e) Napadená rozhodnutí jsou nepřezkoumatelná, protože soudy nevypořádaly všechny její námitky. (f) Městský soud odmítl žalobu v neveřejném zasedání. (g) Městský soud ignoroval, že zásahovou žalobu jako osoby zúčastněné na řízení spolupodepsaly spolky "HABEAS CORPUS" a Unie příznivců Tradiční čínské medicíny. (h) Napadená rozhodnutí maří výkon rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví, kterým bylo odsouhlaseno uvádění Coriolus versicolor do oběhu, čímž je udržován rozpor údajů v databázi RoHy se stavem vyplývajícím z napadených rozhodnutí. (i) Odkaz na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As 107/2014-53 týkající se běhu lhůt zápisů práv do katastru nemovitostí je nepřípadný. (j) Ministerstvo zdravotnictví ve svém vyjádření ke kasační stížnosti konkrétně nereagovalo na kasační námitky stěžovatelky, čímž Nejvyšší správní soud zbavilo možnosti opřít se o fundovaný rozbor žalovaného.
5. Stěžovatelka k prokázání důvodnosti, včasnosti a náležitostí ústavní stížnosti navrhují, aby Ústavní soud provedl jako důkaz některé písemnosti - jako například jejich dosavadní podání a plné moci či další dokumenty.
6. Podstatou řízení o této ústavní stížnosti je otázka, zda je závěr správních soudů o opožděnosti stěžovatelčiny zásahové žaloby ústavně souladný a zda soudy během řízení nepostupovaly z procesního hlediska protiústavně.
7. Ústavní soud vystupuje v řízení o ústavních stížnostech jako orgán ochrany ústavnosti (viz čl. 83 Ústavy). Napadené rozhodnutí proto může zrušit pouze tehdy, pokud má toto rozhodnutí či jemu předcházející řízení vadu, která je natolik závažná, že porušila stěžovatelovo ústavně zaručené základní právo či svobodu [viz § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
8. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí s ohledem na stěžovatelčiny námitky a dospěl k závěru, že důvody k jejich zrušení dány nejsou.
9. Stěžovatelka před obecnými soudy neuspěla proto, že soudy její zásahovou žalobu posoudily jako opožděnou. Namítaný zásah nevyhodnotily jako trvající zásah, ale jako jednorázový zásah s trvajícími účinky. Dvouletá objektivní lhůta k podání zásahové žaloby (zakotvená v § 84 odst. 1 soudního řádu správního) proto již začala běžet - a to od okamžiku, kdy došlo k výmazu či zneviditelnění výrobku v databázi.
10. Závěr o povaze zásahu a opožděnosti žaloby je v napadených rozhodnutích podrobně odůvodněn a podložen řadou argumentů. Soudy svá rozhodnutí opřely o popis obou typů zásahu a jejich příklady (viz body 28 až 30 rozhodnutí Nejvyššího správního soudu), o rozsudky Nejvyššího správního soudu týkající se zápisu do katastru nemovitostí či zakrytí reklamního zařízení (viz bod 15 rozhodnutí městského soudu a bod 31 rozhodnutí Nejvyššího správního soudu) i o odkazy na svá dřívější rozhodnutí vydaná ve skutkově obdobných případech stejné stěžovatelky (viz bod 13 rozhodnutí městského soudu a bod 32 rozhodnutí Nejvyššího správního soudu).
11. Závěry, že má stěžovatelkou zpochybňovaný zásah povahu jednorázového zásahu s trvajícími účinky a že je její žaloba opožděná - což jsou otázky, jejichž posouzení náleží především obecným soudům - přitom Ústavní soud považuje za ústavně souladné a řádně odůvodněné.
12. S většinou námitek, které stěžovatelka uvádí v ústavní stížnosti, se vypořádal již Nejvyšší správní soud - ať už jde o námitky ohledně povahy zásahu [viz námitka b) a body 23 až 34 rozhodnutí], aplikaci rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As 155/2015-160 [viz námitka d) a bod 35 rozhodnutí], odmítnutí žaloby v neveřejném zasedání [viz námitka f) a bod 37 rozhodnutí], posouzení osob zúčastněných na řízení [viz námitka g) a bod 40 rozhodnutí], maření výkonu rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti a udržování rozporného právního stavu [viz námitka h) a bod 39 rozhodnutí] či argumentace rozhodnutím o zápisu do katastru nemovitostí [viz námitka i) a body 36 rozhodnutí]. Způsob, jakým Nejvyšší správní soud tyto námitky vypořádal, Ústavní soud považuje za ústavně souladný.
13. Žádný důvod ke zrušení napadených rozhodnutí neobsahují ani zbylé stěžovatelčiny námitky. Napadená rozhodnutí neodporují judikatuře vrcholných soudů [viz námitka a)]. Nejvyšší správní soud nebyl povinen vytvořit stěžovatelce zvláštní prostor pro reakci na jeho závěr, že má zpochybňovaný zásah povahu jednorázového zásahu s trvajícími účinky. K tomuto závěru se stěžovatelka mohla vyjádřit (a vyjádřila) již v kasační stížnosti, protože k němu dospěl i městský soud [viz námitka c)]. Napadená rozhodnutí nejsou ani nepřezkoumatelná [viz námitka e)] a údajná povrchnost vyjádření ke kasační stížnosti nemůže jít k tíži rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, který se s námitkami stěžovatelky pečlivě vypořádal [viz námitka j)].
14. Ústavní soud dospěl z popsaných důvodů k závěru, že obecné soudy neporušily stěžovatelčino ústavně zaručené základní právo či svobodu. Její ústavní stížnost proto odmítl jako zjevně neopodstatněnou [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
15. Ústavní soud dodává, že kromě písemností, které je stěžovatelka povinna v řízení o ústavní stížnosti doložit ze zákona, žádné další dokazování neprováděl. Nic totiž nenaznačuje tomu, že by obsah dalších stěžovatelkou navržených důkazů ověřoval její tvrzení o porušení ústavně zaručených základních práv a svobod (k provádění důkazů v řízení o ústavní stížnosti blíže viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 48/22 , bod 12; IV. ÚS 53/20, bod 28; III. ÚS 1824/18, bod 32).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 25. září 2024
Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu