Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelek Magdalény Vehovské, Martiny Siegertové a Michaely Šůchové, všech zastoupených JUDr. Ing. Pavlem Jíchou, advokátem, se sídlem Korunní 810/104, Praha 10 - Vinohrady, proti výrokům II a III usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. května 2024 č. j. 72 Co 85/2024-222 a výroku II usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 23. ledna 2024 č. j. 15 C 131/2022-199, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 9, jako účastníků řízení, a Pavly Malošové a Martina Maloše, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelky ústavní stížností napadají výroky o náhradě nákladů řízení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jejich ústavně zaručené právo na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), resp. právo na spravedlivý proces podle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, zásada rovnosti účastníků řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny a právo na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny.
2. Stěžovatelky (žalobkyně) se domáhaly určení vlastnictví k nemovitostem (pozemkům a rodinnému domu) v žalobě blíže specifikovaným (dále jen "předmětné nemovitosti"). Stěžovatelky posléze vzaly žalobu zpět, aniž by dosáhly uspokojení žalobního nároku.
3. Obvodní soud pro Prahu 9 (dále jen "obvodní soud") usnesením ze dne 23. 1. 2024 č. j. 15 C 131/2022-199 řízení o určení vlastnictví vůči vedlejším účastníkům řízení (žalovaným 2 a 3) zastavil (výrok I) a stěžovatelkám uložil povinnost nahradit jim společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 224 672,80 Kč. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 146 odst. 2 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), neboť to byly stěžovatelky, které zavinily, že řízení muselo být zastaveno. Při výpočtu náhrady nákladů řízení vyšel obvodní soud z § 8 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, a tarifní hodnotu stanovil z ceny předmětných nemovitostí (8 400 000 Kč) vypočtené při jejich odhadu pořízeného bankou pro účely úvěrového řízení. Přihlédl k tomu, že vedlejší účastníci řízení byli zastoupeni stejným advokátem a jeho odměnu snížil o 20 %. Takto vypočtenou výši náhrady nákladů řízení (898 691,20 Kč) se obvodní soud rozhodl s ohledem na výjimečné okolnosti věci modifikovat za použití § 150 o. s. ř. Vedlejším účastníkům řízení přiznal právo na náhradu ve výši 1/4 původně vypočtené částky (tj. 224 672,80 Kč).
4. K odvolání stěžovatelek Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") usnesením ze dne 30. 5. 2024 č. j. 72 Co 85/2024-222 usnesení obvodního soudu v napadeném výroku o nákladech řízení potvrdil (výrok II) a stěžovatelkám uložil nahradit náklady odvolacího řízení ve výši 9 278,96 Kč (výrok III). Městský soud se zcela ztotožnil s rozhodnutím obvodního soudu, a to včetně stanovení tarifní hodnoty. Odhad hodnoty předmětných nemovitostí učiněný pro potřeby poskytnutí úvěru považoval za spolehlivý podklad pro stanovení výše odměny advokáta. Dále doplnil, že hodnota nemovitostí byla známá již z kupní smlouvy uzavřené mezi vedlejšími účastníky řízení jako kupujícími a Libuší Chejnovou (první žalovanou) jako prodávající v roce 2021.
5. Stěžovatelky namítají porušení svých shora uvedených ústavně zaručených práv. Nejprve rekapitulují průběh dosavadního řízení a obsah napadených rozhodnutí. Uvádějí, že v době podání žaloby jim nebyly známy okolnosti převodu předmětných nemovitostí, a proto z opatrnosti podaly žalobu i na vedlejší účastníky řízení. Nesouhlasí s aplikací § 8 odst. 1 advokátního tarifu. Zdůrazňují, že v době podání žaloby nebyla hodnota nemovitostí známa, neboť nebyla pro podstatu věci významná. Stěžovatelky se domnívaly, že náklady právního zastoupení budou vypočteny podle § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč, a nikoliv z hodnoty věci stanovené částkou 8 400 000 Kč. Vyslovují přesvědčení, že soudní rozhodnutí byla překvapivá. Jim uloženou povinnost k náhradě nákladů řízení považují za neadekvátní a neodpovídající složitosti sporu ani míře ohrožení vedlejších účastníků řízení. Dále namítají, že odhad obvyklé ceny nemovitostí předložili vedlejší účastníci řízení až poté, co bylo řízení zkoncentrováno. Domnívají se, že při zastupování manželů (vedlejších účastníků řízení) nelze účtovat odměnu jako za zastupování dvou účastníků řízení. Rovněž poukazují na svoji špatnou finanční situaci, která měla být při rozhodování taktéž zohledněna. Závěrem ještě upozorňují na nálezy Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2017 sp. zn. I. ÚS 269/16 (N 187/87 SbNU 71) a ze dne 19. 12. 2017 sp. zn. IV. ÚS 2688/15 (N 230/87 SbNU 763) týkající se možné aplikace § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu.
6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovatelkami, které byly účastnicemi řízení, v němž byla vydána soudní rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelky jsou právně zastoupeny advokátem v souladu s § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelky vyčerpaly všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
7. Ústavní soud připomíná, že není součástí soustavy soudů [čl. 91 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")] a nepřísluší mu výkon dozoru nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatelek.
8. Ve sporech o určení vlastnictví k nemovité věci je předmět řízení obecně penězi ocenitelný [srov. nález ze dne 11. 6. 2009 sp. zn. II. ÚS 2811/08
(N 141/53 SbNU 747)]. Přednostně se proto použije § 8 advokátního tarifu, nikoli § 9 advokátního tarifu (k zákonné posloupnosti při stanovení tarifní hodnoty srov. nález ze dne 8. 2. 2022 sp. zn. IV. ÚS 2108/21 , bod 22; shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2015 sp. zn. 30 Cdo 1021/2015).
9. Výše uvedenou judikaturu nelze číst izolovaně, ani závěry tam uvedené mechanicky aplikovat. Pro použití § 8 odst. 1 advokátního tarifu nestačí, aby nemovitá věc byla jen objektivně penězi ocenitelná, ale je třeba zjistit, zda v projednávané věci existuje spolehlivý údaj o její ceně. Teprve pokud takový údaj neexistuje, určí se tarifní hodnota podle § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu [srov. stěžovatelkami citovaný nález sp. zn. I. ÚS 269/16
(body 10 a 11, včetně tam uvedené judikatury Nejvyššího soudu) nebo ze dne 8. 3. 2023 sp. zn. I. ÚS 3281/22
(body 26, 27 a 29)]. Je vhodné připomenout, že dokazování sloužící pouze pro určení tarifní hodnoty pro výpočet náhrady nákladů řízení se neprovádí (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2016 sp. zn. 26 Cdo 1492/2016).
10. V nyní posuzované věci nebyl důvod postupovat při stanovení tarifní hodnoty podle § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu. Obecné soudy vyšly při stanovení náhrady nákladů řízení z odhadní ceny nemovitostí zjištěné pro účely úvěrového řízení, která i podle Ústavního soudu představuje dostatečně spolehlivý a věrohodný podklad pro určení tarifní hodnoty. Ústavní soud nepovažuje za důvodnou námitku stěžovatelek o nepoužitelnosti tohoto odhadu proto, že měl být založen do spisu až po uplynutí koncentrační lhůty. Koncentrace řízení se uplatňuje pro tvrzení a důkazy, které slouží pro rozhodnutí ve věci samé (viz § 118b o. s. ř). O nákladech řízení však rozhoduje soud z úřední povinnosti a, je-li v době jeho rozhodování ve spise založen spolehlivý podklad pro ocenění předmětu sporu, nic mu nebrání, aby jej pro stanovení tarifní hodnoty využil. Nadto nelze přehlédnout, že hodnota předmětných nemovitostí, jak poznamenal městský soud, byla známá již z kupní smlouvy uzavřené v roce 2021.
11. Ústavní soud nesdílí ani námitku stěžovatelek, že obecné soudy nezohlednily jejich špatnou finanční situaci. Naopak obvodní soud moderací náhrady nákladů řízení podle § 150 o. s. ř. a snížením její výše na 1/4 oproti původně vypočtené náhradě, která mohla být stěžovatelkám uložena, přispěl k tomu, že rozhodnutí lze vzhledem k výsledku sporu považovat za spravedlivé. S ohledem na výraznou redukci náhrady nákladů řízení z důvodu zvláštního zřetele hodných se již Ústavní soud nezabýval námitkou stěžovatelek, jakým způsobem měla být vypočtena odměna za zastupování vedlejších účastníků řízení, kteří jsou manželi.
12. Ústavní soud uzavírá, že v posuzované věci neshledal žádné kvalifikované pochybení, jež by bylo způsobilé zapříčinit tvrzené porušení práv stěžovatelek. V závěrech napadených rozhodnutí Ústavní soud nezjistil ani znaky libovůle, překvapivosti, nepředvídatelnosti nebo přílišného formalistického postupu. Rozdílný názor na interpretaci podústavního práva, ve věci stěžovatelek dokonce pouze podzákonného právního předpisu, sám o sobě nemůže založit opodstatněnost ústavní stížnosti.
13. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud nezjistil porušení stěžovatelčiných ústavně zaručených základních práv, odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 22. října 2024
Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu