Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 26. února 2015 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci návrhu Pavla Filipa, zastoupeného JUDr. Romanem Jelínkem, Ph.D., advokátem, se sídlem Praha 1 - Staré Město, Valentinská 56/11, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. dubna 2014 č. j. 7 Tdo 1297/2013-75, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 22. října 2012 sp. zn. 2 T 6/2010 byli všichni obvinění podle § 226 písm. b) trestního řádu zproštěni obžaloby.
Odvolání státního zástupce proti rozsudku nalézacího soudu Krajský soud v Praze zamítl usnesením ze dne 26. března 2013 sp. zn. 13 To 24/2013 jako nedůvodné podle § 256 trestního řádu.
Proti usnesení odvolacího soudu podal nejvyšší státní zástupce podle § 265d odst. 1 písm. a) trestního řádu dovolání v neprospěch stěžovatele a jeho spoluobviněných. Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal, že je naplněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. 1) alinea druhá trestního řádu, a proto usnesením ze dne 9. dubna 2014 č. j. 7 Tdo 1297/2013-75 zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 26. března 2013 sp. zn. 13 To 24/2013 a zrušil i rozsudek Okresního soudu v Benešově ze dne 22. října 2012 sp. zn. 2 T 6/2010. Současně zrušil také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Nejvyšší soud přikázal Okresnímu soudu v Benešově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Jedním z pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených práv a svobod, je její subsidiarita a jí korespondující princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, včetně rozhodování obecných soudů. Ústavní soudnictví je především vybudováno na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž případná protiústavnost již není napravitelná jiným způsobem, tj. procesními prostředky, jež se podávají z právních předpisů, jež upravují příslušné (soudní) řízení [srov. nález ze dne 30. 11. 1995
sp. zn. III. ÚS 62/95
(N 78/4 SbNU 243)]. Ústavnímu soudu nepatří obcházet pořad práva již proto, že stojí vně systému ostatních orgánů veřejné moci, a není ani součástí soustavy obecných soudů (čl. 81, čl. 90 Ústavy České republiky).
Nepřípustnost ústavní stížnosti přitom nemůže změnit ani tvrzení stěžovatele, že trestní stíhání poškozuje jeho dobrou pověst v uměleckých a obchodních kruzích a negativně ovlivňuje jeho osobní a rodinný život. Z obsahu ústavní stížnosti nelze dovodit naplnění podmínek dle § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, a Ústavní soud proto nemohl aplikovat žádnou z výjimek daných citovaným ustanovením.
S ohledem na výše uvedené soudce zpravodaj ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl, protože stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. února 2015
Jan Musil v. r.
soudce zpravodaj