Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 10. prosince 2015 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Vladimíra Kůrky ve věci ústavní stížnosti Jana Vicherka, bez právního zastoupení, proti "úkonu zákonodárné složky veřejné moci" a proti postupu Krajského soudu v Ostravě ve věci sp. zn. 22 A 60/2015, jakož i ve věci návrhu na zrušení ustanovení § 36 odstavce 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
Stěžovatel nebyl při podání návrhu právně zastoupen, a Ústavní soud jej proto přípisem ze dne 4. září 2015 č. j.
(doručení vykázáno ke dni 17. září 2015) vyzval k odstranění vad podání ve lhůtě 30 dní a poučil jej o důsledcích nesplnění této povinnosti. Stěžovatel se následně na Ústavní soud obrátil s tím, že doručenou výzvu před jejím přečtením ztratil a žádá o její opětovné zaslání. Ústavní soud žádosti stěžovatele vyhověl a zaslal mu novou výzvu k odstranění vad podání ze dne 24. září 2015 č. j. III. ÚS 2639/15-23
(doručení vykázáno 9. října 2015).
Dne 16. října 2015 byla Ústavnímu soudu doručena plná moc dokládající zmocnění advokáta JUDr. Milana Ostřížka k zastupování stěžovatele v řízení před Ústavním soudem. Přípisem ze dne 20. října 2015 č. j. III. ÚS 2639/15-26
(doručení vykázáno dne 2. listopadu 2015) byl právní zástupce poučen o tom, že podmínka povinného právního zastoupení je považována za splněnou, pokud podání vypracuje zvolený advokát sám, či stěžovatelovo podání doplní či nahradí podáním vlastním. K tomu byla právnímu zástupci stanovena nová třicetidenní lhůta. Následně dne 26. listopadu 2015 informoval JUDr. Ostřížek Ústavní soud o tom, že se vzdal zmocnění k zastupování stěžovatele, a to pro zásadní rozpory s klientem v klíčových otázkách stížnosti a tím také pro nemožnost řádně hájit jeho práva.
Téhož dne se na Ústavní soud opětovně obrátil stěžovatel, který v doplnění svého podání zopakoval svou argumentaci uvedenou v původním návrhu a požádal Ústavní soud o to, aby stížnost buď odmítl, neshledá-li ji hodnou projednání, či aby mu opětovně prodloužil lhůtu k nalezení nového právního zástupce.
Ústavní soud se rozhodl žádosti stěžovatele o opětovné prodloužení lhůty k odstranění vad podání nevyhovět. Jak vyplývá z obsahu ústavní stížnosti ze dne 28. srpna 2015, již při jejím podání si byl stěžovatel vědom povinnosti právního zastoupení v řízení před Ústavním soudem (bod 433 a násl. návrhu), přestože se tuto povinnost snažil svými argumenty zpochybnit. Stěžovatel tak měl na odstranění nedostatku právního zastoupení dobu více než tři měsíce, kterých však úspěšně nevyužil a vytýkané vady neodstranil. I s přihlédnutím k obsahu ústavní stížnosti proto Ústavní soud dospěl k závěru, že další prodlužování uvedené lhůty by zjevně nebylo účelné.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl pro neodstranění vad podání. V souladu s § 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu musel Ústavní soud rovněž odmítnout návrh na zrušení napadeného zákonného ustanovení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 10. prosince 2015
Jan Musil v. r.
předseda senátu Ústavního soudu