Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Přibáně, soudce Josefa Baxy (soudce zpravodaje) a soudkyně Lucie Dolanská Bányaiové o ústavní stížnosti stěžovatelky V. S., zastoupené Mgr. Vratislavem Polkou, advokátem, sídlem Berní 2261/1, Ústí nad Labem, proti vyřízení podnětu k výkonu dohledu Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 15. srpna 2024 č. j. 2 KZN 258/2021-390 a usnesení Okresního státního zastupitelství v Liberci ze dne 5. dubna 2024 č. j. ZN 2574/2014-1117, za účasti Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, Okresního státního zastupitelství v Liberci a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Libereckého kraje, Územního odboru Liberec, 1. oddělení obecné kriminality, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
2. V srpnu 2023 příslušný policejní orgán odložil věc týkající se podezření ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 trestního zákoníku (usnesením č. j. KRPL-27817-359/TČ-2014-180571 ze dne 5. 8. 2023). Uvedeného činu se měl dopustit personál Krajské nemocnice Liberec, a.s. poskytnutím nedostatečné, respektive nevhodné, léčby stěžovatelce na podzim roku 2013. Stěžovatelka proti rozhodnutí policejního orgánu brojila stížností, kterou Okresní státní zastupitelství v Liberci ("OSZ") dne 5. 4. 2024 ústavní stížností napadeným usnesením zamítlo.
3. Stěžovatelka dne 14. 5. 2024 učinila další podání označené jako trestní oznámení na tři konkrétní lékaře. Policejní orgán na toto trestní oznámení nijak nereagoval. Stěžovatelka následně dne 23. 7. 2024 podala podnět k výkonu dohledu. Státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ("KSZ") ústavní stížností napadeným přípisem ze dne 15. 8. 2024 stěžovatelce sdělil, že stěžovatelčino podání ze dne 14. 5. 2024 je opakovaným podnětem; odkázal přitom na své dřívější vyrozumění v obsahově stejné věci ze dne 22. 2. 2022 a na vyrozumění Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 12. 5. 2024 s tím, že stěžovatelka již byla poučena, že její obsahově shodné podněty nebudou dále vyřizovány.
4. Ústavní soud nepovažuje za nutné podrobněji rekapitulovat dosavadní průběh trestního řízení jako celek; pro detailní popis odkazuje na svá předchozí rozhodnutí ve věci stěžovatelky, konkrétně usnesení sp. zn. I. ÚS 2163/24 ze dne 11. 9. 2024, usnesení sp. zn. IV. ÚS 747/23 ze dne 29. 3. 2023, usnesení sp. zn. I. ÚS 95/23 ze dne 6. 2. 2023, usnesení sp. zn. II. ÚS 1099/22 ze dne 19. 7. 2022, usnesení sp. zn. II. ÚS 1008/20 ze dne 8. 9. 2020 a usnesení sp. zn. IV. ÚS 671/20 ze dne 31. 3. 2020.
5. Stěžovatelka tvrdí, že orgány činné v trestním řízení porušily především její základní právo na účinné vyšetřování ve spojení se základním právem na spravedlivý proces podle čl. 2, čl. 3, čl. 5 odst. 1, čl. 8, čl. 6 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod a čl. 6 odst. 1, čl. 7 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
6. Orgány činné v trestním řízení podle stěžovatelky odložily její případ na základě neúplně zjištěného skutkového stavu, neboť nesprávně a účelově hodnotily provedené důkazy, zejména znalecké posudky. Vyrozumění o výkonu dohledu nebylo ze strany KSZ dostatečně odůvodněno a je nepřezkoumatelné. Státní zástupce KSZ se odložením trestního stíhání nezabýval, nepostoupil podnět k provedení instančního dohledu vrchnímu státnímu zastupitelství, nevypořádal se s návrhy stěžovatelky na ustanovení zmocněnce a opatrovníka a ani nerozhodl o námitce podjatosti. Státní zástupce měl stěžovatelku vyzvat, aby své podání doplnila.
7. Trestní oznámení ze dne 14. 5. 2024 opakovaným podáním nebylo, neboť obsahovalo nová tvrzení dotýkající se skutečností, které nebyly předmětem šetření v rámci původního prověřování orgány činnými v trestním řízení (neúčinné vyšetřování a neposkytnutí potřebné pomoci s ohledem na ohrožení života).
8. Stěžovatelka v ústavní stížnosti dále podrobně popisuje obsah trestního oznámení, ve kterém tvrdila, že jí lékaři neposkytli potřebnou pomoc. Obdobně jako v jejích předchozích ústavních stížnostech vysvětluje, proč podle ní postup lékařů nebyl lege artis a proč bylo provedené dokazování v jejím případu vadné a nedostatečné (rozporuje přitom některé závěry znaleckých posudků a naopak odkazuje především na závěry znalce PharmDr. Dalibora Černého).
9. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]; je včasná a stěžovatelka je řádně zastoupena advokátem.
10. V části týkající se napadeného usnesení OSZ ze dne 5. 4. 2024 jde o nepřípustnou opakovanou ústavní stížnost. Ústavní soud totiž ve věci rozhodl již usnesením sp. zn. I. ÚS 2163/24 ze dne 11. 9. 2024, kterým jinou ústavní stížnost, v níž stěžovatelka brojila proti postupu OSZ (včetně totožného usnesení OSZ) odmítl pro zjevnou neopodstatněnost (viz bod 2 citovaného usnesení). Ústavní soud následně usnesením sp. zn. I. ÚS 2547/24 ze dne 9. 10. 2024 odmítl jako nepřípustnou další ústavní stížnost stěžovatelky, kterou brojila přímo proti nyní napadenému usnesení OSZ (a to rovněž z důvodu, že šlo o nepřípustnou opakovanou ústavní stížnost).
11. Svým podáním, přes řádné poučení, že odvolání proti usnesení Ústavního soudu o odmítnutí návrhu není přípustné, se stěžovatelka fakticky domáhá přezkoumání tohoto rozhodnutí Ústavním soudem. Takovýto postup však zákon o Ústavním soudu neumožňuje. Řízení před Ústavním soudem je řízením jednoinstančním a rozhodnutí Ústavního soudu jsou konečná, neboť zákon o Ústavním soudu proti usnesení Ústavního soudu opravný prostředek nepřipouští. V této části tedy jde o návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, který musí být odmítnut (srov. usnesení sp. zn. I. ÚS 800/20 ze dne 7. 4. 2020).
12. V rozsahu směřujícím vůči napadenému vyřízení podnětu KSZ je ústavní stížnost přípustná podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
13. Ústavní soud v popsaném rozsahu přípustnosti posoudil ústavní stížnost a dospěl k závěru, že v části směřující proti napadenému vyřízení podnětu KSZ ze dne 15. 8. 2024 jde o zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
14. Podstatou argumentace stěžovatelky je tvrzení, že státní zástupce KSZ porušil její základní právo na účinné vyšetřování, nezabýval-li se věcně jejím dalším trestním oznámením.
15. Stěžovatelce lze přisvědčit v tom, že mezi pozitivní povinností státu obecně patří zajistit ochranu základních práv účinným trestním řízením, vznese-li údajná oběť tzv. hájitelné tvrzení, jehož obsah naznačuje nutnost užití prostředků trestního práva vůči potenciálnímu pachateli [viz kupříkladu nález sp. zn. II. ÚS 527/23 ze dne 30. 5. 2024, bod 43; či rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci M. G. proti Litvě ze dne 20. února 2024 č. 6406/21]. Ústavní soud je při posuzování ústavní stížnosti namítající neprovedení účinného vyšetřování zavázán přezkoumat, zda v řešené věci existovala povinnost jej provést, a pokud ano, zda skutečně bylo provedeno účinné vyšetřování splňující všechny požadavky na něj kladené.
16. Ústavní soud v nálezu sp. zn. I. ÚS 1565/14 ze dne 2. 3. 2015 dovodil, že právo na účinné vyšetřování v kontextu poskytování zdravotní péče vznikne, je-li vzneseno hájitelné tvrzení, že a) došlo ke smrti či k ohrožení života; b) které vzniklo v důsledku jednání zdravotnického pracovníka; c) bylo non lege artis; a d) bylo zaviněno alespoň z nedbalosti. Účinné vyšetřování prováděné orgány činnými v trestním řízení musí splňovat kumulativně následující samostatné požadavky: šetření musí být a) nezávislé a nestranné, b) důkladné a dostatečné, c) rychlé a d) podrobené kontrole veřejností. Požadavek důkladnosti a dostatečnosti znamená, že státní orgány musí přijmout přiměřené kroky, jež mají k dispozici, pro zajištění důkazů o incidentu. Závěry šetření musí být založeny na důkladné, objektivní a nestranné analýze všech relevantních skutečností.
17. V nyní posuzované věci státní zástupce KSZ napadeným vyřízením věci základní právo stěžovatelky na účinné vyšetřování v právě popsaném smyslu neporušil. Pro Ústavní soud je rozhodné, že stěžovatelka podání ze dne 14. 5. 2024 učinila jako určitý kvazi-opravný prostředek proti odložení její věci policejním orgánem ze srpna 2023; ve věci přitom jde o několikrát řešený případ z roku 2013. Podle Ústavního soudu za takové situace nelze způsob vyřízení ze strany KSZ považovat za nedostačující, respektive neústavní ve výše uvedeném smyslu.
18. Státní zástupce ve svém přípise stěžovatelce srozumitelně a přezkoumatelným způsobem vysvětlil, že na její další trestní oznámení nereagoval z důvodu, že šlo o opakovaný, obsahově shodný podnět. Napadené vyrozumění v tomto ohledu reflektuje, že podle KSZ další trestní oznámení stěžovatelky nepřineslo žádné nové skutečnosti a že materiálně nešlo o podnět pro nové řízení, ve kterém by orgány činné v trestním řízení měly opět začít prověřovat možný trestný čin.
19. Byť stěžovatelka v ústavní stížnosti obecně namítá, že trestní oznámení ze dne 14. 5. 2024 opakovaným podáním nebylo, neboť obsahovalo nová tvrzení, neuvádí žádnou kvalifikovanou argumentaci, která by takový závěr prokazovala. Kupříkladu přímo nevysvětluje, jak konkrétně další trestní oznámení reflektovalo dřívější vyrozumění státního zástupce krajského státního zastupitelství č. j. 2 KZN 258/2021-366 ze dne 28. 6. 2024, ve kterém byla zmocněnkyně stěžovatelky informována o tom, že její předchozí podnět k výkonu dohledu podle § 12d zákona o státním zastupitelství nebyl důvodný (viz usnesení sp. zn. I. ÚS 2163/24 , bod 2).
20. Naopak, stěžovatelka ve svém návrhu namítá především pochybení ve vztahu k původnímu odložení věci a znovu rozporuje provedené znalecké posudky stran postupu lege artis. Na základě takové argumentace porušení základního práva na účinné vyšetřování ze strany KSZ dovodil nelze. Závěrem je třeba pouze zdůraznit, že břemeno tvrzení o porušení základních práv leží v řízení o ústavní stížnosti na stěžovatelce, která je zastoupena advokátem; úkolem Ústavního soudu není, aby za ni argumentaci domýšlel (usnesení sp. zn. I. ÚS 2795/24 ze dne 19. 3. 2025, bod 9).
21. Protože Ústavní soud na základě argumentace stěžovatelky nezjistil namítané porušení jejích základních práv, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je v části směřující proti napadenému vyřízení podnětu KSZ ze dne ze dne 15. 8. 2024 návrhem zjevně neopodstatněným, a proto ji mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
22. V části směřující proti napadenému usnesení OSZ ze dne 5. 4. 2024 Ústavní soud stěžovatelčinu ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 5. listopadu 2025
Jiří Přibáň v. r. předseda senátu