Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele Vladislava Horáčka, zastoupeného JUDr. Martinem Mikyskou, advokátem, sídlem Vranové 1. díl 397, Malá Skála, proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 54 Co 161/2024-66 ze dne 22. 8. 2024, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a Česká republiky - Ministerstvo spravedlnosti, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí; tvrdí, že Městský soud v Praze ("odvolací soud") porušil jeho základní práva zaručená především v čl. 36 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod.
2. Stěžovatel se žalobou domáhal proti vedlejší účastnici zaplacení 87 500 Kč; uvedená částka měla představovat náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřeně dlouhé soudní řízení. Pracovněprávní spor, ve kterém se stěžovatel domáhal náhrady újmy na zdraví, Okresní soud v Mělníku rozhodoval téměř šest let.
3. Obvodní soud pro Prahu 2 ("nalézací soud") rozsudkem č. j 37 C 122/2023-52 ze dne 29. 1. 2024 z důvodu zpětvzetí žaloby pro dobrovolné plnění vedlejší účastnice zastavil řízení ohledně částky 58 500 Kč (výrok I.). Žalobu v částí týkající se zbývajících 29 000 Kč nalézací soud zamítl (výrok III.).
4. Stěžovatel se proti výroku III. prvostupňového rozsudku (jakož i akcesorickému výroku o nákladech řízení) odvolal. Odvolací soud ústavní stížností napadeným rozsudkem rozhodnutí nalézacího soudu částečně změnil a uložil vedlejší účastnici povinnost zaplatit stěžovateli 16 500 Kč s úrokem z prodlení; ve zbývající části žalované částky - 12 500 Kč s úrokem z prodlení - odvolací soud prvostupňové rozhodnutí potvrdil, tj. žaloba zůstala zamítnuta.
5. Argumentaci obsaženou v ústavní stížnosti lze shrnout následovně: Stěžovatel namítá, že mu soudy měly přiznat vyšší náhradu nemajetkové újmy. Odvolací soud nedostatečně zohlednil kritérium chybného postupu Krajského soudu v Praze, který nerespektoval ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu. Stěžovatel dál tvrdí, že odvolací soud protiústavně vycházel z tzv. základní částky zadostiučinění 15 000 Kč až 20 000 Kč, která byla stanovena stanoviskem Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 ze dne 13. 4.
2011. Společensko-ekonomická realita se podle stěžovatele od roku 2011 výrazně změnila a určené základní sazby již nepodporují satisfakčně-sankční ani preventivní funkci peněžitého zadostiučinění. Nejvyšší soud neplní svoji roli a odmítá aktualizovat svoje stanovisko. Náhrada nemajetkové újmy za nepřiměřeně dlouhé soudní řízení by měla být provázána s dynamickým kritériem - průměrným výdělkem (jako u jiných typů újem) [stěžovatel odkazuje na kritiku metodiky Nejvyššího soudu v nálezu sp. zn. I. ÚS 1010/22 ze dne 8.
3. 2023]. Částka 15 000 Kč představovala v roce 2010 zhruba 5, 2 % ročního průměrného výdělku, zatímco v roce 2023 se průměrný výdělek zvýšil zhruba o 80 %.
6. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu], je včasná a není nepřípustná podle § 75 odst. 1 téhož zákona. Stěžovatel je řádně zastoupen advokátem. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost stěžovatele a dospěl k závěru, že jde o zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
7. Při posuzování jednotlivých pochybení orgánů veřejné moci Ústavní soud mimo jiné konstantně přihlíží k intenzitě případných zásahů do základních práv stěžovatelů; proto obvykle odmítá ústavní stížnosti ve věcech tzv. objektivně bagatelního významu, jimiž se rozumí ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutím o částkách, jež jsou svojí povahou spíše zanedbatelné, tj. zjevně velmi nízké. Činí tak z důvodu zanedbatelnosti případného zásahu do subjektivních práv jednotlivce, který již z kvalitativního hlediska obecně není schopen založit porušení základních práv a svobod [viz např. usnesení III. ÚS 405/04 ze dne 25. 8. 2004 (U 43/34 SbNU 421)]. V případě bagatelních částek převažuje nad právem na přístup k soudu zájem na vytvoření systému, jenž soudům umožňuje efektivně a v přiměřené době poskytovat ochranu právům v řízeních, která jsou složitá a hrozí v nich větší újma (viz např. usnesení I. ÚS 2723/19 ze dne 11. 9. 2019).
8. Rozhoduje-li tedy Ústavní soud o částce bagatelní, předpokládá se, že ani případná nezákonnost rozhodnutí nebude mít za následek porušení základního práva, ledaže by byly účastníku řízení odepřeny přístup k soudu, možnost v řízení jednat nebo by rozhodnutí vydané v tomto řízení bylo nepřezkoumatelné (nález sp. zn. IV. ÚS 2477/12 ze dne 21. 1. 2013). Ústavní soud meritorně přezkoumá tzv. bagatelní věc zpravidla jen v případech, kdy je stěžovatelem tvrzené nesprávné posouzení sporné otázky výsledkem ustálené či naopak nejednotné rozhodovací praxe obecných soudů, která brání tomu, aby bylo podústavní právo vyloženo a aplikováno ústavně konformním způsobem bez zásahu Ústavního soudu (nález sp. zn. II. ÚS 2460/17 ze dne 19. 3. 2018).
9. V nyní projednávané věci stěžovatel brojí proti rozhodnutí odvolacího soudu, který jeho žalobě nevyhověl "pouze" v částce 12 500 Kč, což částka bagatelního charakteru evidentně je. Stěžovatel zároveň stran bagatelního charakteru této částky v ústavní stížnosti nic konkrétního neuvádí; úkolem Ústavního soudu není přesvědčivou argumentaci za stěžovatele domýšlet.
10. Ačkoliv Ústavní soud problematiku stanovení základní částky podle stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 vnímá jako významnou, v nyní projednávaném případě dospěl k závěru, že důvod pro výjimečný zásah do činnosti civilních soudů dán není, a to s ohledem na bagatelní charakter částky, která nebyla stěžovateli přisouzena.
11. Jelikož Ústavní soud nezjistil, že by napadeným rozsudkem byla porušena ústavní práva stěžovatele, jeho ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 19. března 2025
Tomáš Langášek v. r. předseda senátu