Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl předsedkyní senátu Danielou Zemanovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky BALAX, s. r. o., se sídlem Krakovská 583/9, Praha 1, zastoupené Mgr. Ondřejem Najmanem, advokátem, se sídlem Žitenická 871/3, Praha 9, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2023, č. j. 21 Cdo 575/2023-896, rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. září 2022, č. j. 10 Co 165/2021-729, a rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 10. prosince 2020, č. j. 13 C 295/2015-676, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Teplicích jako účastníků řízení a LAAS AG, v likvidaci, Rundbuckstrasse 6, Neuhausen am Rheinhall, Švýcarská konfederace, jako vedlejší účastnice řízení, a Urse Martina Buchera, zastoupeného JUDr. Vojtěchem Steiningerem, LL.M., se sídlem Kaprova 15/11, Praha 1, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
sp. zn. III. ÚS 268/24
, se text ve znění "a) Smlouva "Loan Agreement" je absolutně neplatná, protože odporuje devizovým předpisům a protože při jejím podpisu byla jedna smluvní strana uvedena v omyl." nahrazuje textem ve znění "a) Smlouva "Loan Agreement" je absolutně neplatná, protože odporuje devizovým předpisům. Zástavní smlouva je absolutně neplatná, protože při jejím podpisu byla jedna smluvní strana uvedena v omyl."
sp. zn. III. ÚS 268/24
, se text ve znění "Námitku neplatnosti "Loan Agreement"" nahrazuje textem ve znění "Námitku neplatnosti zástavní smlouvy".
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka podala k Ústavnímu soudu návrh na opravu výše uvedeného usnesení, kterým byla její ústavní stížnost odmítnuta jako zjevně neopodstatněná. Ústavní soud v něm totiž chybně spojil jednu z jejích námitek s dokumentem nazvaným "Loan Agreement", ačkoli ji stěžovatelka vztahovala k zástavní smlouvě.
2. Občanský soudní řád uvádí, že předseda senátu opraví v rozsudku kdykoliv i bez návrhu chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti (viz § 164 občanského soudního řádu ve spojení s § 63 zákona o Ústavním soudu).
3. Ústavní soud konstatuje, že výše uvedené usnesení skutečně obsahuje chybu v psaní. Ve dvou pasážích odůvodnění tohoto rozhodnutí je totiž namísto zástavní smlouvy nedopatřením uvedena "Loan Agreement". Obsah textu odpovídá nyní opravenému označení smluv, je tedy zřejmé, že se skutečně jednalo o chybu v psaní. Předsedkyně senátu proto tuto nesprávnost tímto opravným usnesením napravila. Ústavní soud pro úplnost dodává, že tato chyba v psaní neměla vliv na věcné posouzení dané námitky.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 27. února 2025
Daniela Zemanová v. r.
předsedkyně senátu
6. Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelky se závěrem soudů, podle nichž stěžovatelka neprokázala neexistenci zástavního práva. Posouzení toho, zda dané zástavní právo existuje či neexistuje, je především otázkou zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výkladu podústavních předpisů. Tento úkol přitom náleží zejména obecným soudům - nikoli Ústavnímu soudu.
7. Ústavní soud vystupuje v řízení o ústavních stížnostech jako orgán ochrany ústavnosti (viz čl. 83 Ústavy). Napadené rozhodnutí může zrušit pouze tehdy, pokud má toto rozhodnutí či jemu předcházející řízení vadu, která je natolik závažná, že porušila stěžovatelovo ústavně zaručené základní právo či svobodu [viz § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí s ohledem na stěžovatelčiny námitky a dospěl k závěru, že důvody k jejich zrušení dány nejsou.
8. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti pokračuje v polemice se závěry obecných soudů ohledně rozdělení důkazního břemene a prokázání existence pohledávky. Obdobné námitky uplatnila již před obecnými soudy (viz bod 7 rozhodnutí Nejvyššího soudu, bod 3 rozhodnutí krajského soudu a bod 1 rozhodnutí okresního soudu). Na její námitky přitom podrobně a srozumitelně odpovídají již napadená rozhodnutí - zejména pak rozhodnutí Nejvyššího soudu. Ústavní soud proto stěžovatelčiny námitky vypořádal pouze stručně.
9. K neplatnosti "Loan Agreement" z důvodu rozporu s devizovými předpisy [námitka a)] Nejvyšší soud uvedl, že tato smlouva by mohla být neplatná tehdy, pokud by splňovala znaky smlouvy o úvěru (podle § 497 obchodního zákoníku). Soudy se povahou smlouvy zabývaly a posoudily jí jako smlouvu o půjčce, a proto z tohoto důvodu neplatná být nemohla (viz body 24 až 25 rozhodnutí Nejvyššího soudu). Ústavní soud toto posouzení nepovažuje za protiústavní.
10. Námitku neplatnosti "Loan Agreement" odůvodněnou tím, že jedna ze smluvních stran byla při jejím podpisu uvedena v omyl [námitka a)], Nejvyšší soud považoval za nepřípustnou, neboť šlo o námitku novou, dosud v řízení neuplatněnou (viz bod 26 jeho rozhodnutí). I tento závěr Ústavní soud považuje za ústavně souladný. Věcně se touto námitkou nemůže zabývat ani Ústavní soud (viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 2386/18
, body 14 a 17 až 18).
11. K námitce, že soudy chybně pracovaly s cizím právem [námitka b)], Nejvyšší soud uvedl, cizí právo bylo zjišťováno z odborného vyjádření i stanoviska Ministerstva spravedlnosti a stěžovatelka "nespecifikuje, v čem byl postup soudů nesprávný a vedl k nesprávnému závěru o obsahu cizího práva". Nejvyšší soud poukázal na skutečnost, že stěžovatelka kritizuje soudy za způsob zjišťování obsahu švýcarského práva, ačkoli z něj vyvodily závěr, z něhož ve své argumentaci sama vychází (viz body 19 až 22 jeho rozhodnutí).
12. Na rozhodnutí Nejvyššího soudu lze odkázat i v souvislosti s námitkami, že soudy svá rozhodnutí opřely o pochybnou "Loan Agreement" [námitka c)], že se nezabývaly její právní povahou [námitka d)] a že chybně rozdělily důkazní břemeno ohledně prokázání její pravosti a prokázání tvrzení, že šlo o smlouvu podle čl. II. zástavní smlouvy [námitka e)]. Jak Nejvyšší soud vysvětlil, tato argumentace vychází z premis, které jsou zčásti nepřesné a zčásti mylné, stěžovatelka touto námitkou předkládá svou vlastní skutkovou verzi, od níž odvíjí údajnou nesprávnost napadených rozhodnutí (viz body 16 až 18, 23 a 53 rozhodnutí Nejvyššího soudu). Ústavní soud považuje tento závěr za ústavně souladný a výše uvedené námitky za neopodstatněné.
13. Protiústavní nebyl ani postup Nejvyššího soudu, který na jednu stranu uzavřel, že je závěr krajského soudu o nepromlčitelnosti zástavního práva chybný, ale zároveň uvedl, že tato dílčí nepřesnost neovlivňuje správnost jeho rozhodnutí [námitka f)]. Jak totiž Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí uvedl, stěžovatelka svou původní žalobu na určení promlčení zástavního práva již během řízení před okresním soudem změnila na žalobu na určení neexistence zástavního práva. Předmětem řízení tedy nebylo promlčení zástavního práva, ale určení jeho neexistence, což jsou dva odlišné nároky. Závěr krajského soudu o nepromlčitelnosti zástavního práva tak nebyl v daném případě rozhodující, což Nejvyšší soud řádně odůvodnil (viz body 34 až 50 jeho rozhodnutí).
14. Ústavní soud se neztotožnil ani s námitkou, že rozhodnutí Nejvyššího soudu potvrzuje nesprávná zjištění nižších soudů a ignoruje stěžovatelčiny námitky, což ho podle ní činí nedostatečně odůvodněným a nepřezkoumatelným [námitka g)]. Rozhodnutí Nejvyššího soudu je odůvodněno podrobně, nadstandardně a reaguje na všechny podstatné stěžovatelčiny námitky.
15. Ústavní soud dospěl z popsaných důvodů k závěru, že obecné soudy neporušily stěžovatelčino ústavně zaručené základní právo či svobodu. Její ústavní stížnost proto odmítl jako zjevně neopodstatněnou [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
16. O návrhu na odklad vykonatelnosti nákladových výroků napadených rozhodnutí Ústavní soud rozhodoval samostatným usnesením. Tomuto návrhu vyhověl pouze ve vztahu k nákladovým výrokům rozhodnutí krajského a okresního soudu (viz usnesení ze dne 21. 3. 2024 sp. zn. III. ÚS 268/24
).
17. O návrhu na odklad vykonatelnosti výroků napadených rozhodnutí o věci samé Ústavní soud samostatným usnesením nerozhodoval. Výroky o věci samé nebyla stěžovatelce uložena žádná povinnost (jejich podstatou bylo pouze nevyhovění jejímu návrhu na určení neexistence zástavního práva). Návrh na odložení vykonatelnosti výroků, kterými není uložena žádná povinnost, je přitom ze své podstaty nedůvodný (shodně viz např. usnesení sp. zn. I. ÚS 285/24
, bod 11 či
III. ÚS 2722/23
, bod 16).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 26. listopadu 2024
Daniela Zemanová v. r.
předsedkyně senátu