Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti doc. MUDr. Josefa Novotného, CSc., a Ivany Novotné, zastoupených Mgr. Tomášem Krejčím, advokátem, se sídlem Pařížská 204/21, Praha 1, proti výroku II rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. června 2023, č. j. 22 Co 8/2023-336, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení a Tomáše Paula, zastoupeného JUDr. Josefem Kulhavým, advokátem, se sídlem Opatovická 4, Praha 1, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Městský soud zamítl žalobu, kterou se původní žalobkyně vůči stěžovatelům domáhala určení vlastnického práva ke čtvrtinovému spoluvlastnickému podílu na nemovitostech (výrok I), a přiznal stěžovatelům nárok na náhradu nákladů - konkrétně na 74 071,90 Kč v případě stěžovatele a 78 609,40 Kč v případě stěžovatelky (výrok II).
2. Stěžovatelé před vynesením tohoto rozhodnutí městskému soudu navrhli, aby při výpočtu odměny advokáta vycházel z tarifní hodnoty ve výši 9 881 021,25 Kč, což je čtvrtina hodnoty nemovitostí, která podle jimi doložené cenové mapy činí celkem 39 524 085 Kč (viz § 8 odst. 1 advokátního tarifu). Městský soud však při výpočtu výše odměny vyšel z fixní tarifní hodnoty ve výši 25 000 Kč a 50 000 Kč [viz § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2012 u úkonů právní služby poskytnutých do 31. prosince 2012 a § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu v aktuálně účinném znění].
3. Nutnost vycházet z fixní tarifní hodnoty městský soud odůvodnil následovně: "[Z] obsahu spisu není zřejmý žádný právně relevantní podklad týkající se hodnoty předmětných nemovitostí a zjišťování této hodnoty by znamenalo prodloužení sporu ve vazbě na neúčelné náklady, jež by se musely vynaložit v souvislosti s odborným posouzením skutečností rozhodných pro zjištění hodnoty, respektive ceny nemovitost". Předloženou cenovou mapu přitom podle městského soudu "za odborné posouzení, respektive zjištění hodnoty nemovité věci nelze považovat" (viz bod 24 rozhodnutí).
4. Stěžovatelé považují nákladový výrok rozhodnutí za protiústavní, a proto proti němu podali ústavní stížnost.
5. Stěžovatelé tvrdí, že napadený výrok porušuje jejich právo na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 Ústavy České republiky) a právo na právní pomoc (čl. 37 odst. 2 Listiny). Tento závěr opírají o následující argumenty:
* Městský soud nevycházel při určení výše tarifní hodnoty z ceny nemovitosti (podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu), podle níž se má v těchto případech postupovat přednostně, a místo toho aplikoval podpůrnou fixní tarifní hodnotu [podle § 9 odst. 3 písm. a) a odst. 4 písm. b) advokátního tarifu]. Tím rozhodl v rozporu s kogentní právní normou a jejím ústavněprávním výkladem (viz nálezy sp. zn. II. ÚS 3288/07 ,
I. ÚS 712/01 a
). Toto pochybení má na stěžovatele výrazný dopad, protože rozdíl v použití těchto ustanovení činí přes dva miliony korun. Stěžovatelé soudu předložili cenovou mapu s odhadem ceny nemovitosti, který vychází z kupních cen obdobných nemovitostí v daném místě. Spis neobsahoval žádný důkaz zpochybňující závěry této mapy a stěžovatelé neměli reálnou možnost stanovit cenu nemovitosti pomocí znaleckého posudku, protože do ní neměli kvůli žalovaným přístup. * Městský soud dostatečně neodůvodnil, proč není odhad tržní ceny nemovitosti uvedený v cenové mapě dostatečný pro účely stanovení ceny nemovitostí (k nutnosti řádného odůvodnění viz nálezy sp. zn. II. ÚS 444/01 a
III. ÚS 170/99 ).
III. Vyjádření účastníků řízení
6. Ústavní soud zaslal ústavní stížnost k vyjádření městskému soudu a žalobcům, kteří po úmrtí původní žalobkyně nastoupili do řízení před obecnými soudy místo ní.
7. Městský soud uvedl, že rozhodl v souladu s judikaturou (viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3524/22 ). Cenová mapa není dostatečným podkladem pro zjištění ceny nemovitostí, protože neodráží jejich stav (zejména stav domu, který byl podle svědků spíše havarijní) ani cenu nemovitostí ke dni započetí jednotlivých úkonů právní služby uskutečněných mezi lety 2009 až 2023 (což je pro určení tarifní hodnoty podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu určující). Spis tedy neobsahuje žádný právně relevantní podklad ohledně hodnoty podílu na nemovitostech, a další dokazování k jejich ceně by bylo prováděno pouze kvůli výpočtu nákladů řízení. Ve věci proto nebylo možné bez obtíží zjistit hodnotu podílu na nemovitostech a soud musel vycházet z fixní tarifní hodnoty.
8. První žalobce, který v řízení o ústavní stížnosti vystupuje jako vedlejší účastník, označil tuto stížnost za nepřípustnou, protože stěžovatelé před jejím podáním nenapadli rozhodnutí městského soudu dovoláním. Ústavní stížnost navíc není opodstatněná, protože určení ceny nemovitosti nebylo v řízení rozhodné, neprobíhalo ohledně ní žádné dokazování a stěžovatelé v odvolání ani na jednání před městským soudem nezpochybňovali použití fixní tarifní hodnoty obvodním soudem. Je iluzorní tvrdit, že cenová mapa velmi přesně odráží hodnotu nemovitosti, a je notorietou, že spoluvlastnictví nemovitosti značně snižuje její hodnotu a že k jejímu ocenění je zapotřebí odborné posouzení (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 732/2006). Vedlejší účastník proto navrhl, aby Ústavní soud stížnost odmítl a přiznal mu náhradu nákladů řízení.
9. Druhý žalobce se k ústavní stížnosti nevyjádřil. Protože byl dříve poučen, že pokud se ke stížnosti nevyjádří, bude se mít za to, že se postavení vedlejšího účastníka vzdal, Ústavní soud s ním již dále nejednal.
10. Ústavní soud zaslal vyjádření stěžovatelům a umožnil jim na ně reagovat. Této možnosti však stěžovatelé nevyužili.
11. Podstatou tohoto řízení je otázka, zda tím, že městský soud nestanovil tarifní hodnotu podle údajů ve stěžovateli předložené cenové mapě, a tím, jak toto rozhodnutí odůvodnil, nepostupoval protiústavně.
12. Ústavní soud vystupuje v řízení o ústavních stížnostech jako orgán ochrany ústavnosti (viz čl. 83 Ústavy). Napadené rozhodnutí proto může zrušit pouze tehdy, pokud má toto rozhodnutí či jemu předcházející řízení vadu, která je natolik závažná, že porušila stěžovatelovo ústavně zaručené základní právo či svobodu [viz § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
13. Ústavní soud přezkoumal napadený výrok s ohledem na námitky stěžovatelů a dospěl k závěru, že důvody k jeho zrušení dány nejsou.
14. Ústavní soud souhlasí se stěžovateli v tom, že by bylo žádoucí, kdyby městský soud ve svém rozhodnutí alespoň stručně odůvodnil závěr, proč podle něj za "zjištění hodnoty nemovité věci nelze považovat žalovanými předložený odhad tržní ceny nemovitosti z cenové mapy" (viz bod 24 rozhodnutí).
15. I přes tento nedostatek Ústavní soud nepovažuje napadený výrok za protiústavní. Důvodem je, že závěr o nutnosti vycházet v daném případě z fixní tarifní hodnoty není protiústavní a že okolnosti opodstatňující tento závěr jsou zřejmé již ze soudního spisu.
16. Aby soud v souladu s § 8 odst. 1 advokátního tarifu určil za tarifní hodnotu cenu věci, je třeba, aby v projednávané věci existoval spolehlivý údaj o její ceně. Pokud tomu tak není, určí se tarifní hodnota podle § 9 odst. 4 písm. b), resp. podle § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu (viz např. nálezy sp. zn. I. ÚS 3281/22 , body 26 až 27 a 29,
I. ÚS 269/16 , body 10 až 11).
17. Stěžovateli předložená cenová mapa byla jediným potenciálním podkladem pro určení ceny sporných nemovitostí, který se v soudním spise nacházel. Závěr městského soudu, podle něhož tato mapa spolehlivým podkladem není, je přitom ústavně obhajitelný - a to nejméně ze tří důvodů.
18. Zaprvé, cenová mapa neobsahovala odhad ceny všech nemovitostí, o jejichž vlastnictví byl v řízení spor. Předmětem řízení před obecnými soudy bylo určení vlastnictví spoluvlastnického podílu k jednomu domu a čtyřem pozemkům (viz výrok I a bod 1 napadeného rozhodnutí). Z údajů uvedených v cenové mapě však vyplývá, že jejím předmětem bylo pouze ocenění samotné stavby, a nikoli již zmíněných pozemků.
19. Zadruhé, stěžovateli předložená cenová mapa je založená na zprůměrování kupních cen podobných staveb v okolí až dvou kilometrů a nezohledňuje technický stav dané stavby ani její další individuální vlastnosti.
20. Třetí důvod, který podporuje závěr, že daná cenová mapa není spolehlivým podkladem pro určení tarifní hodnoty, je ten, že vychází pouze z údajů v době těsně před skončením řízení a neuvádí, jak se hodnota nemovitostí vyvíjela v průběhu řízení. Zatímco zástupce stěžovatelů vykonával uznané úkony právní služby v letech 2009 až 2014 a 2022 až 2023, odhad ceny domu uvedený v cenově mapě vychází z kupních cen staveb pouze z let 2021 až 2022 (viz data úkonů v bodech 25 až 26 napadeného rozhodnutí a přehled dat transakcí na straně 2 cenové mapy). Pro určení tarifní hodnoty podle ceny sporné věci přitom není rozhodné to, jakou měla cenu na konci řízení, ale "v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká" (viz § 8 odst. 1 advokátního tarifu). Tuto informaci však cenová mapa neposkytuje.
21. Za těchto okolností nelze podle Ústavního soudu dospět k závěru, že městský soud postupoval kvůli nestanovení tarifní hodnoty podle údajů v cenové mapě protiústavně.
22. Ústavní soud si je vědom toho, že odůvodnění napadeného výroku je ve vztahu k vyloučení možnosti stanovit hodnotu nemovitostí na základě cenové mapy velmi strohé. Smyslem zásahu Ústavního soudu však není přimět obecný soud k sepsání podrobnějšího a právně perfektního odůvodnění, aniž by se to jakkoli projevilo na výroku jeho rozhodnutí (shodně viz usnesení sp. zn. IV. ÚS 76/24 , bod 10, v němž se Ústavní soud taktéž zabýval otázkou tarifní hodnoty v řízení o určení vlastnictví nemovitosti). Tento zdrženlivý přístup přitom platí o to víc při přezkumu rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, k jejichž zrušení Ústavní soud přistupuje jen ve výjimečných případech (viz např. nálezy sp. zn. I. ÚS 3281/22 , bod 15; IV. ÚS 105/23, bod 23).
23. Ústavní soud dospěl z popsaných důvodů k závěru, že městský soud neporušil ústavně zaručené základní právo či svobodu stěžovatelů. Jejich ústavní stížnost proto odmítl jako zjevně neopodstatněnou [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
24. Ústavní soud nevyhověl návrhu vedlejšího účastníka na přiznání náhrady nákladů řízení. K tomuto kroku může Ústavní soud přistoupit pouze "v odůvodněných případech podle výsledků řízení" (viz § 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). Vedlejší účastník však žádné důvody pro přiznání náhrady nákladů řízení neuvedl a žádné výjimečné okolnosti k tomuto rozhodnutí neshledal ani Ústavní soud.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. září 2024
Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu