Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudce zpravodaje Milana Hulmáka a soudkyně Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Aleše Janderky, zastoupeného JUDr. Petrou Humlíčkovou, Ph.D., sídlem Vodičkova 704/36, Praha 1, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. července 2025 č. j. 3 As 259/2024-41, rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 23. října 2024 č. j. 65 A 11/2023-103, a kolaudačnímu souhlasu Městského úřadu Šumperk ze dne 22. listopadu 2022 č. j. MUSP 131660/2022, za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci, a Městského úřadu Šumperk, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti OP papírna, s. r. o., sídlem Olšany 18, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena jeho práva podle čl. 2 odst. 2, čl. 3, čl. 4 odst. 4, čl. 10 odst. 2, čl. 11, čl. 31, čl. 35 odst. 1, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 13, čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že Městský úřad Šumperk vydal vedlejší účastnici kolaudační souhlas s užíváním stavby výrobního objektu "Papírenský stroj PS6 - SO 01, SO 02, SO 03, SO 05, SO 11, IO 13 + související inženýrské sítě a technologické sítě, včetně prodloužení potrubního mostu" (dále jen "papírenský stroj PS6"). Podkladem pro vydání kolaudačního souhlasu bylo mj. souhlasné závazné stanovisko Krajské hygienické stanice Olomouckého kraje ze dne 16. 8. 2022, z něhož vyplynulo, že hygienický limit hluku při provozu papírenského stroje PS6 není v denní ani noční dobu překročen.
3. Stěžovatel se žalobou u Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci (dále jen "krajský soud") domáhal zrušení kolaudačního souhlasu, přičemž aktivní žalobní legitimaci odůvodnil zásahem do svého práva na život a zdraví, vlastnického práva (snížením ceny své nemovitosti), práva na příznivé životní prostředí (znemožněním mu užívání své zahrady a přírodního parku Březná k rekreaci), a to vše v důsledku negativního vlivu hluku z kolaudované stavby. Krajský soud napadeným rozsudkem žalobu stěžovatele zamítl, přičemž stěžovateli přiznal pouze aktivní procesní legitimaci k podání žaloby. Aktivní věcnou legitimaci však neshledal, neboť stěžovatel neprokázal, že napadený kolaudační souhlas byl v některém ohledu způsobilý zasáhnout jeho právní sféru. Za rozhodné pro posouzení věcné legitimace žalobce považoval krajský soud tvrzený následek namítaných nedostatků stavby spočívající v překročení hygienických limitů hluku. Po provedení důkazů nepovažoval překročení limitu v noční době o 0,5 dB za intenzivní zásah do právní sféry stěžovatele. Krajský soud také konstatoval, že integrovaným povolením byla stanovena do 31. 12. 2023 výjimka z obecného limitu hluku pro noční dobu ve vztahu k nejbližší obytné zástavbě s limitem 45 dB. Nejvyšší správní soud kasační stížnost stěžovatele napadeným rozsudkem zamítl, přičemž aproboval závěry krajského soudu.
4. Stěžovatel namítá, že kolaudovanou stavbou došlo ke zvýšení úrovně hluku, v důsledku níž jsou překračovány hygienické imisní limity hluku a stěžovateli i jeho rodině je po dobu 3 let nepřetržitě poškozováno zdraví. Stěžovatel namítá, že autorizované měření hluku, ze kterého závazné stanovisko Krajské hygienické stanice vycházelo, bylo provedeno pouze při provozu nového papírenského stroje PS6 a ostatní provozy v areálu byly vypnuty. Závazné stanovisko tak neprokazuje soulad se zákonnými imisními limity hluku a posuzuje hluk emitovaný pouze jedním zdrojem. Krajská hygienická stanice rovněž pochybila, když nezohlednila protokol ze dne 5. 8. 2022, ačkoli byla jeho zadavatelem a s jeho výsledky byla seznámena již před vydáním závazného stanoviska. Uvedený protokol identifikoval tónovou složku hluku, která má přitom zásadní vliv na dodržení hlukových limitů a při jejím zohlednění by hlukové limity nebyly splněny ve 4 z 5 měřících míst.
5. Správní orgán i správní soudy nereflektovaly překračování hlukových limitů, existenci více autorizovaných měření hluku i nesrovnalosti ve způsobu měření, přičemž bagatelizovaly překročení hlukového limitu, aniž by zohlednily jeho délku trvání a kumulativní účinky a nezabývaly se zdravotními důsledky dlouhodobého vystavení hluku, přestože stěžovatel doložil konkrétní hodnoty a zdravotní rizika. Podle stěžovatele byly prokázány ekvivalentní hladiny hluku překračující zákonný limit (viz protokol č. H 68/22 LABTECH, s. r. o., s výslednou hodnotou 43,1 dB v noční době, protokol Z220071-01 Greif-akustika, s. r. o., ze dne 6. 5. 2022 s výslednou hodnotou pro dobu noční 41,4 dB, protokol č. 42272/2022 Zdravotního ústavu se sídlem v Ostravě s výslednou hodnocenou hodnotou pro dobu noční 40,5 dB), avšak správní soudy se v napadených rozsudcích zabývaly pouze protokolem Zdravotního ústavu. Nejvyšší správní soud ignoroval protokol o zkoušce č. H 68/22 LABTECH, s. r. o., Zkušební laboratoř Brno, přestože tento protokol prokazuje překročení hygienických limitů pro dobu noční. To je v rozporu se zásadou spravedlivého procesu a povinností soudu hodnotit veškeré provedené důkazy.
6. Stěžovatel také namítá, že soudy rozšířily výjimku z hlukového limitu povolenou rozhodnutím Krajského úřadu Olomouckého kraje o změně IPPC č. 15 č. j. KUOK 60505/2021 ze dne 4. 6. 2021 (dále jen "hluková výjimka") na nemovitost stěžovatele, přestože tato nebyla výslovně uvedena v integrovaném povolení. Tím došlo k porušení zásady právní jistoty.
7. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
8. Ústavní soud připomíná, že je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není tedy součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřízen a do rozhodovací činnosti soudů zasahuje až tehdy, dojde-li k porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94
(N 5/3 SbNU 17)]. Článek 36 odst. 2 Listiny stojí na principu všeobecné soudní přezkoumatelnosti správních rozhodnutí, který znamená, že soudně přezkoumatelná jsou všechna správní rozhodnutí, pokud je zákon z takové přezkoumatelnosti nevylučuje; smyslem je efektivnější záruka zákonnosti činnosti veřejné správy (nežli na podkladě principu enumerativního, a tudíž omezenějšího soudního přezkumu). Ústavodárce zde reflektoval nezbytnost pravidla kontroly moci výkonné - u které, byť jí přísluší autoritativně zasahovat do právní sféry fyzických a právnických osob, absentují prvky nezávislosti aj. - nezávislou mocí soudní. Jde tedy v podstatě o ochranu subjektivních veřejných práv každého (poskytovanou soudní mocí), tedy o ochranu před nezákonným rozhodnutím orgánu veřejné správy [např. nález ze dne 29. 1. 2008 sp. zn. Pl. ÚS 72/06
(N 23/48 SbNU 263; 291/2008 Sb.)].
9. Konkrétní náležitosti práva na přístup k soudu nejsou upraveny na úrovni ústavního pořádku, nýbrž v procesních předpisech podústavního práva, které stanoví, jakými konkrétními způsoby lze právo na soudní a jinou právní ochranu realizovat. Pokud jednotlivec stanovené postupy dodrží a soud přesto odmítne o jeho právu rozhodnout, dochází k porušení práva na přístup k soudu a k ústavně nepřípustnému odepření spravedlnosti - denegatio iustitiae (srov. nálezy ze dne 23. 10. 2014 sp. zn. I. ÚS 3106/13
; ze dne 1. 10. 2014
sp. zn. I. ÚS 2723/13
; či ze dne 19. 7. 2016
sp. zn. I. ÚS 2804/15
). Taková situace však v posuzované věci nenastala.
10. Účastenství v jednotlivých fázích schvalování stavebního záměru podle stavebního zákona se liší. Kolaudací stavební úřad završuje proces kontroly toho, zda byly dodrženy podmínky stanovené v řízení územním a stavebním, tedy v řízeních předcházejících zahájení stavby, v nichž se rozhodovalo o tom, jak bude daná stavba provedena. Kolaudační souhlas se vydává v době, kdy posuzovaná stavba nejenže byla povolena a námitky proti jejímu povolení byly vypořádány, ale již existuje a je připravena plnit svůj účel. Účastníkem řízení o kolaudačním souhlasu je proto v souladu s § 122 stavebního zákona stavebník, případně vlastník stavby, pokud není stavebníkem. Stěžovatel, vědom si toho, že nepatří mezi zákonem vymezený okruh účastníků řízení, opětovně v ústavní stížnosti dovozuje svoji aktivní věcnou legitimaci k podání žaloby proti kolaudačnímu souhlasu zásahem do svých veřejných subjektivních práv.
11. V souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu (viz např. rozsudky ze dne 18. 4. 2014 č. j. 4 As 157/2013-33, ze dne 25. 2. 2022 č. j. 10 As 88/2021-60) lze přezkoumávat kolaudační souhlas v případě "neúčastníka" řízení pouze za předpokladu, že žalobce (zde stěžovatel) prokáže existenci specifických a intenzivních okolností a předloží natolik přesvědčivá tvrzení, na jejichž základě bude možné dovodit zásah do jeho právní sféry, tedy jeho věcnou legitimaci k podání žaloby. K podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu tak může být výjimečně oprávněna i osoba, které nesvědčilo účastenství ve správním řízení.
12. Stěžovatel tvrdí dotčení svých práv v důsledku negativního vlivu hluku z kolaudované stavby. Na podporu svých tvrzení v řízení předložil osm měření hluku z období od července 2020 do srpna 2022. Správní soudy se z důvodu prokázání zásahu do právní sféry žalobce zabývaly pouze protokolem, kde byly překročeny hlukové limity, a to v noční době. Ostatními měřeními se soudy nezabývaly, neboť žádné překročení limitů nezaznamenaly. Hygienický limit hluku pro chráněné venkovní prostory staveb podle § 12 odst. 3 ve spojení s přílohou č. 3 nařízení vlády č. 272/2011 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací (dále jen "nařízení vlády"), činí 40 dB v noční době.
Správní soudy konstatovaly prokázané překročení hygienického limitu hluku pouze u jednoho protokolu měření ze dne 5. 8. 2022 v noční době o půl decibelu. Takové překročení hygienických limitů však samo o sobě podle přesvědčení soudů nepředstavuje natolik intenzivní zásah do právní sféry stěžovatele, který by svědčil pro závěr o naplnění stěžovatelovy věcné legitimace.
13. Stěžovatel namítá pochybení soudů spočívající v tom, že se nezabývaly všemi předloženými důkazy. Stěžovateli lze přisvědčit, že správní soudy v napadených rozhodnutích reflektovaly pouze protokol s překročenou hodnotou hluku v noční době ve výši 40,5 dB, avšak překročené hodnoty byly naměřeny také v protokolu č. H 68/22 LABTECH s. r. o. provedeného ve dnech 24. a 25. 2. 2022, a to ve výši 43,1 dB. Protokol Z220071-01 Greif-akustika, s. r. o., ze dne 6. 5. 2022, s výslednou hodnotou pro dobu noční ve výši 41,4 dB nebyl realizován v noční době, tedy od 22.00 hod do 6.00 hod, proto není pro posouzení překročení limitů v noční době relevantní.
14. Ústavní soud tak musel posoudit, zda opomenutí důkazních návrhů stěžovatele mělo za následek porušení stěžovatelova ústavním pořádkem garantovaného práva na soudní ochranu a zda toto porušení dosáhlo intenzity excesu v podobě jednostranného hodnocení provedených důkazů a v důsledku toho i porušení ústavního požadavku odstranění pochybností o skutkovém stavu věci. Ústavní soud takové porušení v posuzované věci neshledal, neboť právo na soudní ochranu (též na spravedlivost řízení), jehož prostřednictvím se realizuje základní právo na soudní a jinou právní ochranu (čl.
36 odst. 1 Listiny), se skládá z řady komponentů, resp. dílčích práv, jež pokrývají celé řízení od přístupu k soudu přes kritéria přezkumu dokazování až po požadavky na konečné rozhodnutí. Při posuzování spravedlivosti řízení je třeba dbát nejen na to, zda orgány veřejné moci dodržely zákonný postup řízení, ale zejména akcentovat praktickou a účinnou ochranu práv jeho účastníků. Jednotlivé vady řízení přitom nemusí vyvolat nezbytnost zrušení rozhodnutí (konečného či v rámci vedení řízení), je-li řízení spravedlivé jako celek (tzv. komplexní argument).
I přes naznačené dílčí pochybení správních soudů Ústavní soud nemá za to, že by v jeho důsledku došlo k porušení práva stěžovatele na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny, neboť toto pochybení nemohlo mít vliv na výsledek řízení [srov. např. nález ze dne 10. 5. 2012 sp. zn. II. ÚS 458/10
(N 98/65 SbNU 317), usnesení ze dne 13. 8. 2024 sp. zn. III. ÚS 155/24
]. V kontextu celkového průběžného měření (sám stěžovatel předložil osm měření), kdy byly překročeny hygienické limity pouze u dvou měření v noční době o nejvýše 3,1 dB, nelze těmito výsledky prokázat extrémně intenzivní zásah do právní sféry stěžovatele odůvodňující akceptaci výjimečného podání žaloby proti kolaudačnímu souhlasu neúčastníkovi správního řízení. Nelze také přehlédnout, že další měření překročení hygienických limitů neprokázala, pročež nelze souhlasit se stěžovatelovým tvrzením o dlouhodobém překračování hlukových limitů.
15. Stěžovatel dále namítá nepřípustné rozšíření hlukové výjimky krajským soudem i na nemovitost stěžovatele. Toto pochybení krajského soudu však Nejvyšší správní soud napravil (viz bod 27 rozsudku), přičemž nelze pominout, že správní soudy hodnotily překročení stanovených limitů podle nařízení vlády, nikoliv podle limitů stanovených hlukovou výjimkou. Na limitech stanovených hlukovou výjimkou rozhodování správních soudů nestálo.
16. Ústavní soud nezpochybňuje subjektivní vnímání hluku z kolaudované stavby stěžovatelem, avšak v souladu s napadenými rozhodnutími aprobuje závěr správních soudů o tom, že v posuzované věci stěžovatel neprokázal existenci natolik intenzivních skutečností, aby odůvodnily výjimečné naplnění stěžovatelovy věcné legitimace k podání žaloby proti kolaudačnímu souhlasu. Stěžovatel má však k dispozici i jiné právní prostředky své ochrany (civilní žalobu podle § 1013 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku; podnět k zahájení řízení o odstranění stavby; podnět orgánu ochrany veřejného zdraví).
17. Ústavní soud konstatuje, že v napadených rozhodnutích správní soudy dostatečně náležitě odůvodnily absenci věcné legitimace stěžovatele pro podání žaloby proti kolaudačnímu souhlasu v souladu s právní úpravou a judikaturou Nejvyššího správního soudu. V souladu s tímto posouzením, a z něj vyplývajícím rozsahem přípustných námitek, se podáními stěžovatele řádně zabývaly. Ústavní soud nezjistil žádné pochybení, které by opodstatňovalo závěr o porušení základních práv stěžovatele.
18. Ústavní soud z uvedených důvodů ústavní stížnost stěžovatele mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně 22. ledna 2026
Daniela Zemanová v. r.
předsedkyně senátu