Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně, soudce Milana Hulmáka (soudce zpravodaje), a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti CZ IZOLACE s. r. o., sídlem Blanická 834/140, Ostrava, zastoupené Mgr. Petrem Zemlákem, advokátem, sídlem Jiráskovo náměstí 121/8, Ostrava, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2025 č. j. 25 Cdo 1590/2024-329, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. října 2023 č. j. 71 Co 241/2023-275 a rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 18. dubna 2023 č. j. 62 C 377/2021-242, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti Ostravské vodárny a kanalizace a. s., sídlem Nádražní 3114/28, Ostrava, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její práva podle čl. 11 odst. 1, čl. 26 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 1 odst. 1 a 2 Protokolu č. 12 k Úmluvě.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že Okresní soud v Ostravě (dále jen "okresní soud") napadeným rozsudkem zamítl žalobu stěžovatelky, aby vedlejší účastnice na své náklady přeložila svůj vodoměr nacházející se v šachtici na veřejném pozemku na nové místo nacházející se uvnitř nemovitosti stěžovatelky. Podle okresního soudu nárok stěžovatelky na přeložení vodoměru je nedůvodný, protože nesplňuje podmínky dané uzavřenou smlouvou, ustanovením zákona o vodovodech a kanalizacích a požadavky na provádění vodovodních řadů a přípojek.
3. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Ostravě (dále jen "odvolací soud") napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek okresního soudu. Dospěl k závěru, že stěžovatelka nevynaložila takové úsilí, jaké lze po ní spravedlivé požadovat, aby zamezila poškození šachty, a nenastaly tak okolnosti v podobě opakovaných útoků a poškozování vodoměru neumožňující umístit vodoměr v šachtě.
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podala stěžovatelka dovolání, které Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl, neboť se odvolací soud při řešení stěžovatelkou formulovaných otázek neodchýlil od rozhodovací praxe Nejvyššího či Ústavního soudu ani nejde o otázky dosud neřešené.
5. Stěžovatelka namítá, že soudy při rozhodování o její žalobě na přeložení vodoměru postupovaly svévolně a v rozporu se skutkovým stavem. Podle jejího názoru soudy nebraly v úvahu opakované poškozování vodoměru i šachtice na veřejně přístupném pozemku ani skutečnost, že objektivně nemohla provést opatření požadovaná soudy (např. výměnu šachtice za betonovou nebo vybudování plotu), aniž by vznikly neúnosné náklady či zásah do práv třetích osob. Závěr odvolacího soudu, že vodoměr byl poškozen pouze jednou v roce 2018, nemá oporu v provedeném dokazování, neboť stěžovatelka vícekrát hlásila poškození celého aparátu Policii České republiky. Umístění vodoměru na jejím pozemku by umožnilo jeho snadné zabezpečení a obnovení dodávky vody, což má praktické dopady i na protipožární ochranu a provoz distribuční soustavy, tedy na veřejný zájem. Upozorňuje také na to, že v průběhu dovolacího řízení vstoupil pracovník vedlejší účastnice neohlášen na její pozemek a nesprávně zaznačil požární hydrant do své evidence.
6. Dále stěžovatelka namítá, že se soudy nevypořádaly s její argumentací směřující k užití § 433 občanského zákoníku, neboť vedlejší účastnice je monopolním poskytovatelem dané služby a stěžovatelka je ve vztahu k ní výrazně slabší smluvní stranou. Vedlejší účastnice svou nečinností zneužívá své postavení na trhu, neboť si je vědoma, že stěžovatelka ani nikdo jiný (s výjimkou soudů) na umístění vodoměru nic změnit nemůže. Soudy neodůvodnily, proč neaplikovaly § 8 občanského zákoníku, podle něhož zneužití práva nepožívá právní ochrany.
7. Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
8. Ústavní soud zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci, neboť je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Proto je vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ v zásadě věcí obecných soudů. Ústavní soud zasáhne do jejich rozhodovací činnosti pouze tehdy, je-li jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti [srov. nález ze dne 25. 9. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 85/06
(N 148/46 SbNU 471)]. Žádné takové vady Ústavní soud v projednávané věci neshledal.
9. Ústavní stížnost polemizuje se závěry obecných soudů v rovině podústavního práva, zejména s jejich závěrem, že v projednávané věci nejsou splněny podmínky pro přeložení vodoměru způsobem požadovaným stěžovatelkou. Obecné soudy se však všemi podstatnými aspekty věci zabývaly, včetně nalezení rovnováhy mezi povinností stěžovatelky jako odběratelky zajistit ochranu vodoměru před poškozením a povinností vedlejší účastnice jako jeho vlastnice předcházet vzniku škod (srov. bod 9 a 10 rozsudku odvolacího soudu). Jejich závěry jsou řádně odůvodněny a Ústavní soud v nich nic neústavního neshledává. Soudy se vypořádaly i s námitkami, které stěžovatelka opakuje v ústavní stížnosti, včetně tvrzeného ohrožení požární ochrany či provozu distribuční soustavy v důsledku přerušení dodávek vody; v této souvislosti srozumitelně vysvětlily, že zastavení dodávky vody proběhlo na základě výslovné žádosti stěžovatelky a že obnovení dodávek nic nebrání.
10. K námitce, že se soudy nevypořádaly s její argumentací o zneužití monopolního postavení vedlejší účastnice, o postavení stěžovatelky jako slabší smluvní strany ve smyslu § 433 občanského zákoníku a o nutnosti aplikace korektivu podle § 8 občanského zákoníku, Ústavní soud uvádí, že tato argumentace nebyla před soudy řádně uplatněna (vyjma zmínky o monopolním postavení vedlejší účastnice v rámci závěrečného návrhu stěžovatelky při jednání před odvolacím soudem dne 5. 10. 2023). Nelze proto obecným soudům vytýkat, že se s touto argumentací podrobně nezabývaly.
11. Stěžovatelka považuje za nesprávný skutkový závěr, že vodoměr byl poškozen v roce 2018 a následně byla poškozována již (pouze) šachtice převážně zavážením odpadků, neboť poškození celého aparátu hlásila na Policii České republiky od roku 2018 vícekrát, z čehož dovozuje, že i samotný vodoměr byl taktéž poškozován. V této části však stěžovatelka zpochybňuje skutková zjištění, k jejichž přehodnocování Ústavní soud není povolán [srov. nález ze dne 1. 2. 1994 sp. zn. III. ÚS 23/93
(N 5/1 SbNU 41)]. Žádný extrémní rozpor mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením, skutkovými zjištěními a právním posouzením či ústavněprávní vady v procesu dokazování přitom Ústavní soud neshledal.
12. Bez významu jsou pro nynější posouzení zmínky týkající se údajně nesprávné evidence požárního hydrantu vedlejší účastnicí, neboť nemají souvislost s předmětem řízení před obecnými soudy.
13. Ústavní soud z uvedených důvodů ústavní stížnost stěžovatelky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně 8. ledna 2026
Jan Svatoň v. r.
předseda senátu