USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně: CZ IZOLACE s.r.o., IČO 47973391, se sídlem Blanická 834/140, Stará Bělá, 724 00 Ostrava, zastoupená Mgr. Zuzanou Hrubou, advokátkou se sídlem Dlouhá 3355/6, 702 00 Ostrava, proti žalované: Ostravské vodárny a kanalizace a. s., IČO 45193673, se sídlem Nádražní 3114/28, Moravská Ostrava, 702 00 Ostrava, o určení povinnosti, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 62 C 377/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 10. 2023, č. j. 71 Co 241/2023-275, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů dovolacího řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
1. Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 10. 2023, č. j. 71 Co 241/2023-275, není přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť se odvolací soud při řešení dovolatelem formulovaných otázek neodchýlil od rozhodovací praxe Nejvyššího ani Ústavního soudu a nejedná se ani o otázky dosud dovolacím soudem neřešené.
2. Krajský soud v Ostravě k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 5. 10. 2023, č. j. 71 Co 241/2023-275, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 18. 4. 2023, č. j. 62 C 377/2021-242, kterým zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované na své náklady přeložit svůj vodoměr ze stávajícího místa v šachtici, technické číslo odběrného místa 3503-581-V1, evidenční číslo odběrného místa 29013, dosud se nacházející na blíže specifikovaném veřejném pozemku, na nové místo k tomuto stavebně předurčené a připravené, nacházející
se uvnitř označené nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně, a rozhodl o náhradě nákladů řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že se souhlasem žalované byla v roce 1998 podle připojené dokumentace zřízena vodovodní přípojka do nemovitosti žalobkyně s vodoměrnou šachtou na veřejném pozemku na nezpevněné ploše, v níž byl umístěn vodoměr. Dodávka vody (i odvádění odpadních vod) byla pro žalobkyni realizována na základě smlouvy ze dne 15. 12.
2008, č. 9965/29013, od 1. 1. 2009 na dobu neurčitou, přičemž množství dodané vody mělo být měřeno vodoměrem umístěným ve vybudované šachtě. Žalobkyně jako odběratel se ve smlouvě zavázala zajistit přístupnost šachty, její odvodnění i to, že bude vyhovovat požadavkům na technické provedení přípojky. Dopisy z 7. 6. 2014, 7. 3. 2017, 9. 1. 2019, 18. 2. 2019 a 18. 10. 2019 žádala žalobkyně o přeložení vodoměru ze šachty do svého objektu z důvodu opakovaného poškozování šachty a vodoměru neznámými osobami.
Její žádosti žalovaná nevyhověla s odůvodněním, že o umístění vodoměrné šachty rozhoduje vlastník (provozovatel) vodovodu, přičemž odkázala na dokument OVAK/EXT/02 Technické požadavky na provedení vodovodních řadů a přípojek OVAK, a. s., účinný od 17. 8. 2011 (v obdobném znění i od 26. 8. 2021), podle něhož umístění v objektu odběratele připadá v úvahu pouze v případě, že vodoměr není možné umístit ve vodoměrné šachtě na veřejném pozemku, délka přípojky od napojení po vodoměr nepřesahuje 50 m, přípojka není vedena po pozemcích třetích subjektů a vodoměr je umístěn bezprostředně za vstupem potrubí do objektu.
Vzhledem k délce vodovodní přípojky (přes 50 m) a tomu, že prochází přes pozemky třetí osoby, žalovaná s přeložením nesouhlasila. Dodávka vody do odběrného místa žalobkyně byla přerušena na její žádost ze dne 23. 11. 2018 (po nahlášení vytékání vody z vodoměrné šachty po jejím poškození). Po zjednání nápravy nebrání jejímu obnovení žádná právní či technická překážka. Oznámení žalobkyně o útoku neznámého pachatele na pořádek vodovodní šachtice s vodoměrem ze dne 31. 12. 2020 Policie ČR odložila.
3. Právně soud věc posoudil podle § 16 odst. 2, § 17 odst. 1 a 2 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích, (dále jen „ZVK“). Uzavřel, že o umístění vodoměru rozhoduje žalovaná jako vlastník (provozovatel) vodovodu a žalobkyně je jako odběratel povinna dodržet podmínky umístění vodoměru stanovené vlastníkem (provozovatelem) vodovodu v dokumentu OVAK/EXT/02 účinném od 17. 8. 2011 (i od 28. 8. 2021). Podle něho se vodoměry umisťují prioritně do vodoměrných šachet na veřejném prostranství co nejblíže místu odbočení přípojky a pokud možno na nezpevněné ploše (což stávající šachta i vodoměr splňuje); v objektu odběratele připadá v úvahu jen v případě, že uvedené preferované umístění není možné, a to za splnění dalších podmínek v dokumentu uvedených, jež žádost žalobkyně nesplňuje (délka přípojky a její vedení přes pozemky třetí osoby).
Stávající umístění šachty a vodoměru zcela odpovídá podmínkám a požadavkům žalované, jež vycházejí ze znění zákona a z nichž nevyplývá povinnost žalované vyhovět požadavku žalobkyně. Odvolací soud se zabýval
výkladem podmínky žalované: „umístění v šachtě není možné“. Dovodil, že ji lze vykládat technicky, tj. šachtu nelze nikde vybudovat a umístit, ale rovněž dle smyslu a účelu, tj. pokud sice šachtu vybudovat lze, ale její provozování se jeví jako nepřiměřené s ohledem na další netechnické okolnosti. V této souvislosti považoval za podstatnou povinnost odběratele vodoměr chránit před poškozením a povinnost vlastníka vodoměru podle § 2903 o. z. předcházet vzniku škod na jejím majetku včetně vodoměru, kdy mezi těmito povinnostmi je nutno nalézt rovnováhu.
Není odůvodnitelné, aby vlastník vodovodu umístěním vodoměru znemožnil odběrateli plnit jeho povinnost vodoměr chránit. Pokud by vodoměr či šachta byly skutečně poškozovány opakovaně, lze tuto skutečnost podřadit pod odůvodněný případ pro umístění vodoměru v budově, avšak podmínkou je, aby odběratel vynaložil reálnou snahu o zabezpečení stávající šachty a vodoměru, jakou po něm lze spravedlivě požadovat. Odvolací soud na základě tvrzení žalobkyně, že šachta byla v 90. letech minulého století jednou uzamčena a po poškození plastového víka zůstala nadále neuzamčena, přičemž vyjma případu v roce 2018 k poškození vodoměru nikdy nedošlo (od roku 2018 je případně poškozována jen šachta zejména zavážením odpadem), dovodil, že žalobkyně neučinila dostatečná opatření k ochraně majetku svého i žalované (oplocení, vybudování betonové šachty, bytelnější zamykatelné víko apod.), přičemž pouhý odkaz na místo se zvýšenou kriminalitou k prolomení práva žalované dle § 17 odst. 1 ZVK nepostačuje.
Soud uzavřel, že žalobkyně nevynaložila úsilí, jaké lze po ní spravedlivě požadovat, aby zamezila poškození šachty (popř. vodoměru), a nenastaly tak okolnosti, které by odůvodňovaly umístění šachty na jejím pozemku. Konečně uzavřel, že je to žalobkyně, která svým jednáním brání účinné požární ochraně, neboť přívod vody do jejího objektu byl zastaven na základě jejího požadavku a od té doby nebyl obnoven, ačkoli tomu nic nebrání.
4. Rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu napadla žalobkyně dovoláním. Jako dosud dovolacím soudem neřešené předkládá otázky: 1. Zda stav ohrožení způsobený nefunkčností požární ochrany v objektu žalobkyně, která je vyvolána kriminálními útoky sabotérů na šachtu s vodoměrem prolamuje právo žalované dle § 17 odst. 1 ZVK změnit smluvní podmínky ve smyslu zavedení účelného opatření;
2. Zda je „smyslné“ a účelné zakročit podle § 2903 o. z. a usilovat o odstranění stavu hrozící újmy (porušení stavebního zákona, živnostenského zákona a zákona o požární ochraně a dalších veřejnoprávních předpisů) opakováním nefunkčních opatření, které škodu zvětšují a stav fakticky neřeší a povolávat k zákroku toho, komu hrozí újma (žalobkyni), aby opakoval již marná opatření, která proti kriminální činnosti nefungují z důvodu podmínek daných žalovanou; 3) Zda je v souladu s chováním řádného hospodáře upustit od opakování předešlých neúčelných opatření k ochraně šachty s vodoměrem a zda je v dané situaci vlastník povinen učinit účelná opatření směřující k ochraně vodoměru (vyhovět žádosti žalobkyně); 4) Jaká by měla být intenzita opatření k zabezpečení šachtice s vodoměrem za situace, kdy bylo v řízení prokázáno, že je objektivně nemožné zabezpečit šachtici s vodoměrem více, jestliže nelze vybudovat betonovou šachtu či stávající šachtu oplotit; a 5) Zda může žalovaný jakožto monopolní dodavatel vody na trhu určit takové podmínky pro přemístění vodoměru, které ohrozí oprávněné zájmy odběratele na zajištění dodávky požární vody.
Dovolatelka vytýká odvolacímu soudu, že se nezabýval právní i faktickou charakteristikou sabotérských útoků na místo šachty, když provedení vodoměru neumožňuje technicky obstát a zabránit kriminálním útokům sabotérů, ani zohledněním dlouhodobého úsilí žalobkyně (i její právní předchůdkyně), která se této kriminální činnosti snaží zabránit. Odvolací soud se nevypořádal s námitkami dovolatelky, že sabotérské útoky znemožňují požární ochranu a že jiná opatření nejsou realizovatelná z důvodu objektivních veřejnoprávních překážek, v důsledku čehož nemůže dovolatelka legitimně podnikat.
Zopakovala informace o poloze a stavu šachty s tím, že její rekonstrukce není možná, průnik vody brání jejímu řádnému ovládání, v zimních obdobích pak led trhá nejenom šachtu, ale také potrubí a ventily. V průběhu řízení vyšlo jednoznačně najevo, že přemístění vodoměru do nemovitosti dovolatelky a zrušení šachty není pouze v zájmu dovolatelky, ale taktéž v zájmu žalované, neboť toto přemístění je jediné řešení, které zajistí bezpečnost a provozuschopnost šachty i vodoměru. Odklon od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3510/2019) spatřuje v nerespektování závěru, že obecná prevenční povinnost ve smyslu § 2900 o.
z. není bezbřehá a zahrnuje jen taková opatření, která lze vzhledem ke konkrétní situaci rozumně požadovat, což soud nerespektoval. Zcela pak rezignoval na přesvědčivé odůvodnění svého rozhodnutí, v němž absentují základní náležitosti (odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn.
30 Cdo 4111/2009, 28 Cdo 4118/2010 a Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1235/11). Namítá, že je vůči žalované prokazatelně slabší smluvní stranou podle § 433 o. z., neboť žalovaná v rozporu s § 8 o. z. zneužívá své monopolní postavení na trhu. Navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
5. Žalovaná navrhla zamítnutí dovolání s tím, že podmínky pro umístění vodoměrů určila zcela transparentním způsobem a uplatňuje je bez rozdílu u všech svých odběratelů. Při odmítnutí žádosti žalobkyně o přeložení vodoměru postupovala v souladu s právními předpisy a technickými normami. Odmítla tvrzení žalobkyně, že svým jednáním ohrožuje zájmy žalobkyně a veřejnosti na zajištění řádné dodávky požární vody.
6. Jedním z předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. je i to, že v dovolání vymezenou otázku odvolací soud řešil a že jeho rozhodnutí na jejím řešení závisí, jinak řečeno, že je pro napadené rozhodnutí určující (srov. shodně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013). Účelem dovolacího řízení není řešit dovolateli předestřené teoretické (či hypotetické) otázky bez podstatnějšího významu pro posouzení správnosti napadeného rozhodnutí (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 28 Cdo 316/2019, ze dne 9. 4. 2019, sp. zn. 28 Cdo 3648/2018, a ze dne 18. 5. 2020, sp. zn. 32 Cdo 1078/2020). O pouhé hypotetičnosti předestřené otázky lze uvažovat i tehdy, formuluje-li dovolatel své vlastní skutkové závěry či předkládá-li svou vlastní verzi hodnocení důkazů, z čehož pak vyvozuje závěry právní (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 2. 2018, sp. zn. 25 Cdo 5887/2016, či ze dne 24. 1. 2020, sp. zn. 25 Cdo 3880/2019). Ostatně i Ústavní soud pokládá za nepřijatelné, aby dovolatel usiloval o založení přípustnosti dovolání prostřednictvím tzv. zastřené skutkové otázky, tedy vymezením právní otázky na základě vlastní skutkové verze, na což lze nahlížet jako na obcházení smyslu a účelu § 241a o. s. ř. (srov. usnesení ze dne 30. 6. 2020, sp. zn. III. ÚS 1171/20).
7. Otázky položené dovolatelkou se opírají o skutková tvrzení, jež jsou však v rozporu se skutkovými závěry soudů nižších stupňů. V podstatě se dovolatelka domáhá přezkumu skutkových závěrů, z nichž vychází napadené rozhodnutí (o rozsahu poškozování šachty a vodoměru, jejich zajištění ze strany žalobkyně, jež dovolatelka považuje za úplné s tím, že další opatření - vybudovat betonovou šachtu, stávající šachtu oplotit - učinit nelze, či důvodu nedodávání vody do jejího objektu); nesprávnost právního posouzení odvozuje nikoliv z mylné aplikace práva, nýbrž proto, že po právní stránce byl posouzen skutkový stav, s nímž ona nesouhlasí. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu uvedeného ustanovení není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem. Soudy zjištěným skutkovým stavem je dovolací soud vázán a není oprávněn jeho správnost přezkoumávat (§ 241a odst. 1 a § 242 odst. 3 o. s. ř.).
8. Dovolatelka na základě vlastních skutkových závěrů odlišných od skutkových závěrů odvolacího soudu uvádí důvody, pro které mělo být žalobě vyhověno s tím, že je to jediné vhodné řešení. Nepředkládá tak žádnou právní otázku, kterou by měl dovolací soud řešit. Lze doplnit, že odvolací soud přiléhavě vysvětlil, za jakých okolností by bylo možné žalobě vyhovět, přičemž dovodil, že tyto okolnosti splněny nejsou. V řízení jednak nebylo prokázáno, že by byl vodoměr opakovaně poškozován (od roku 1998 k poškození došlo pouze v roce 2018), ale především, že žalobkyně dosud neučinila dostatečná opaření k tomu, aby k poškození šachty i vodovodu (tvrdí-li, že poškozovány jsou) nedocházelo, proto uzavřel, že za daného skutkového stavu nejsou dány žádné důvody, které by svědčily pro závěr, že umístění vodoměru ve stávající šachtě není možné. Poukazuje-li dovolatelka na to, že se soud nezabýval právní i faktickou charakteristikou sabotérských útoků na místo šachty ani dlouhodobou snahou žalobkyně těmto útokům zabránit, jde opět o námitky týkající se skutkových okolností, jež jsou v rozporu se skutkovými závěry, z nichž vycházel soud.
9. Námitky dovolatelky týkající se nesprávného posouzení věci soudem, který dle ní pominul, že dochází k ohrožení života, zdraví i majetku v důsledku nefunkční požární ochrany, jež způsobila žalovaná tím, že do objektu žalobkyně není dodávána voda, nejsou důvodné. Bylo prokázáno, že přívod vody byl zastaven na základě požadavku žalobkyně, ale i to, že obnovení dodávek nic nebrání. Závěr odvolacího soudu, že je to žalobkyně, která brání účinné požární ochraně, je tedy zcela v souladu se zjištěným skutkovým stavem.
10. Poukazuje-li dovolatelka na to, že je ve vztahu k žalované slabší stranou ve smyslu § 433 o. z. a na monopolní postavení žalované, tato námitka přípustnost dovolání nezakládá, neboť touto otázkou se odvolací soud ve svém rozhodnutí nezabýval a neučinil ohledně ní žádný závěr (nebyla totiž žalobcem uplatněna v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně).
11. Námitka nepřezkoumatelnosti rozhodnutí představuje námitku vady řízení, k níž lze v dovolacím řízení přihlédnout jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), což není tento případ. Nehledě k tomu, že odvolací soud v rozsudku důvody svých právních závěrů zcela srozumitelně a vyčerpávajícím způsobem uvedl.
12. Přípustnost dovolání proti výroku o náhradě nákladů řízení je vyloučena ustanovením § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
13. Z těchto důvodů Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 o. s. ř. dovolání odmítl.
14. Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho soudní výkon (exekuci).
V Brně dne 25. 6. 2025
JUDr. Hana Tichá předsedkyně senátu