Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Jaroslava Fenyka (soudce zpravodaj) a Radovana Suchánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky MUDr. Vladěny Čapkové, zastoupené JUDr. Václavem Krondlem, advokátem se sídlem Jiráskova 1343/2, Karlovy Vary, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2016, č. j. 21 Cdo 576/2016-768, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 10. 2015, č. j. 61 Co 369, 370/2015-740, a proti rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 19. 6. 2015, č. j. 10 C 109/2013-712, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Z ústavní stížnosti a k ní přiložených napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl dovolání stěžovatelky, podané proti v záhlaví uvedenému rozsudku Krajského soudu v Plzni, neboť dovolání jednak neobsahuje údaje o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu § 241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a jednak v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v § 241a odst. 1 občanského soudního řádu.
Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Plzni byl potvrzen v záhlaví uvedený rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech, kterým byla stěžovatelce (jako žalované) uložena povinnost zaplatit pečovatelské službě (žalobkyni) částku 90.253,71,- Kč s příslušenstvím, a to jako náhradu škody, kterou způsobila stěžovatelka žalobkyni tím, že jako zaměstnanec žalobkyně na pozici "praktická lékařka pro dospělé", řádně nevedla zdravotnickou dokumentaci, následkem čehož byla žalobkyně na základě revizní kontroly zdravotní pojišťovny povinna vrátit zdravotní pojišťovně neoprávněně vyúčtovanou zdravotní péči.
V souvislosti s napadeným rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech stěžovatelka ve své ústavní stížnosti uvádí, že se ze zdravotních důvodů řádně a včas omluvila z jednání u Okresního soudu v Karlových Varech dne 19. 6. 2015, kde měly být jako důkaz provedeny sporné poukazy na vyšetření/ošetření ORP. Okresní soud v Karlových Varech však této žádosti stěžovatelky nevyhověl, neboť ji neměl za důvodnou. Stěžovatelka k tomu namítá, že právo účastníka řízení osobně se zúčastnit projednávání jeho věci je jedním ze základních pravidel soudního řízení, přičemž důvodem pro nevyhovění žádosti o odročení nemohou být pouze nejasné náznaky a zkratkovitě zjednodušující závěry, jak to činí Okresní soud v Karlových Varech v odůvodnění napadeného rozsudku. Postupem soudu, jenž stěžovatelce neumožnil osobní účast na jednání, jí bylo fakticky znemožněno vyjádřit se k esenciálním důkazům pro zhodnocení její odpovědnosti za vzniklou škodu. Uvedeným došlo, podle názoru stěžovatelky, k porušení jejího práva na spravedlivý proces. Následně i Krajský soud v Plzni nepovažoval faktické neprovedení těchto důkazů a neumožnění stěžovatelce nahlédnout do daných poukazů za důležité z hlediska posouzení odpovědnosti stěžovatelky za vzniklou škodu.
Pokud jde o napadené usnesení Nejvyššího soudu, stěžovatelka ve své ústavní stížnosti vůči tomuto rozhodnutí v ústavní stížnosti žádné námitky nevznáší a neuplatňuje žádnou ústavněprávní argumentaci.
Ze shora uvedeného plyne, že své dovolání, jež z hlediska řízení o ústavní stížnosti v souzené věci představuje mimořádný opravný prostředek, který zákon stěžovatelce k ochraně jejího práva poskytuje a na jehož vyčerpání je třeba vzhledem k principu subsidiarity ústavní stížnosti trvat (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), stěžovatelka řádně neuplatnila. To představuje prakticky stejnou situaci, jako kdyby byl tento procesní prostředek podán opožděně, resp. nebyl podán vůbec, což nutně implikuje závěr o nepřípustnosti ústavní stížnosti ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu (srov. např. usnesení ze dne 16. 12. 2014,
sp. zn. I. ÚS 1496/14
, usnesení ze dne 12. 1. 2016,
sp. zn. IV. ÚS 3347/15
, nebo usnesení ze dne 26. 4. 2016,
sp. zn. III. ÚS 610/16
, a celou řadu dalších). S přihlédnutím k právě uvedenému proto Ústavnímu soudu nezbylo než uzavřít, že stěžovatelka ve vztahu k rozhodnutí soudu nalézacího a odvolacího nevyčerpala všechny procesní prostředky, které měla k dispozici, a její ústavní stížnost je proto v této části podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu ve spojení s § 75 odst. 1 téhož zákona nepřípustná.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. února 2017
Jan Filip v. r.
předseda III. senátu Ústavního soudu