Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 12. října 2006 v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky MUDr. K. G., zastoupené JUDr. Liborem Petříčkem, advokátem v Praze 5, Kodymova 2526/4, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2005, sp. zn. 32 C 135/2005, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 1. 2006, sp. zn. 1 Co 393/2005, jež byla zaevidována pod sp. zn. III. ÚS 280/06
, a dále ve věci ústavní stížnosti téže stěžovatelky, zastoupené JUDr. Pavlem Čadrou, advokátem v Praze 2, Karlovo náměstí 28, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2005, sp. zn. 32 C 134/2005, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 2. 2006, sp. zn. 1 Co 394/2005, jež byla zaevidována pod sp. zn. III. ÚS 385/06
, takto:
, se spojují ke společnému řízení, a nadále budou vedeny pod spisovou značkou III. ÚS 280/06.
II. Ústavní stížnosti se odmítají.
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 20. 3. 2006 napadla stěžovatelka usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2005, sp. zn. 32 C 135/2005, kterým v řízení o žalobě na ochranu osobnosti, jež směřovala proti MUDr. J. T., nebylo stěžovatelce podle § 138 odst. 1 občanského soudního řádu přiznáno osvobození od soudních poplatků s tím, že se jedná o zjevně bezúspěšné uplatňování práva. Dále pak stěžovatelka napadla usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 1. 2006, sp. zn. 1 Co 393/2005, kterým bylo výše citované rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno. Tato ústavní stížnost byla zaevidována pod sp. zn. III. ÚS 280/06
.
Ústavní stížností ze dne 5. 5. 2006 napadla stěžovatelka usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2005, sp. zn. 32 C 134/2005, kterým v řízení o žalobě na ochranu osobnosti, jež směřovala proti MUDr. A. F., nebylo stěžovatelce podle § 138 odst. 1 občanského soudního řádu přiznáno osvobození od soudních poplatků s tím, že se jedná o zjevně bezúspěšné uplatňování práva. Dále pak stěžovatelka napadla usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 2. 2006, sp. zn. 1 Co 394/2005, kterým bylo výše citované rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno. Tato ústavní stížnost byla zaevidována pod sp. zn. III. ÚS 385/06
.
Podle § 112 odst. 1 občanského soudního řádu může v zájmu hospodárnosti řízení soud spojit ke společnému řízení věci, které byly u něho zahájeny a skutkově spolu souvisí nebo se týkají týchž účastníků.
Obě zmíněné ústavní stížnosti se týkají týchž účastníků (Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze) a skutkově spolu souvisí, neboť směřují proti zamítavým rozhodnutím ve věci osvobození od soudních poplatků v řízeních na ochranu osobnosti, kterážto spolu rovněž souvisí (vedlejší účastníci MUDr. J. T. a MUDr. A. F. jako členové výběrové komise nedoporučili, aby stěžovatelka zastávala místo odborné asistentky, čímž mělo dojít k neoprávněnému zásahu do jejích osobnostních práv); ostatně i důvody, o něž se ústavní stížnosti opírají, jsou v podstatě shodné. Proto je Ústavní soud podle § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu", ve spojení s § 112 odst. 1 občanského soudního řádu spojil ke společnému řízení.
Podstatou ústavní stížnosti je polemika s názorem obecných soudů, že se v případě stěžovatelky jedná o zjevně bezúspěšné uplatňování práva, neboť pokud ona spatřuje neoprávněný zásah do svých osobnostních práv v tom, že žalovaní jako členové výběrové komise vyslovili svůj názor (spočívající v tom, že nedoporučují, aby stěžovatelka setrvala na svém tehdejším pracovním místě odborné asistentky), jednalo se o plnění jejich povinností, což je okolnost, jež vylučuje neoprávněnost zásahu do osobnostních práv stěžovatelky.
Stěžovatelka s tímto závěrem nesouhlasí a v ústavní stížnosti podrobně líčí okolnosti, které ji vedly k uplatnění žaloby, tedy že se stala v minulosti obětí pracovní šikany a mobbingu ze strany svého nadřízeného, a poté, co celou věc oznámila zaměstnavateli, bylo na její pracovní místo vypsáno výběrové řízení, v němž neuspěla. Jmenovaní členové výběrové komise nedoporučili stěžovatelku z důvodů odborných ponechat na pracovním místě, přičemž jejich nepravdivé závěry o odborných kvalitách stěžovatelky, jakož i její srovnání s kandidátem, který byl ve výběrovém řízení úspěšný, ohrožují její pověst, vážnost a dobré jméno.
Tvrzení členů výběrové komise proto bylo neoprávněným zásahem do jejího práva na ochranu osobnosti, občanské cti a důstojnosti.V důsledku toho postihly stěžovatelku jak ekonomický pád, neboť je od 1. 1. 2003 nezaměstnaná, tak společenský pád, neboť byla nucena odejít z prestižního místa, jakož i pád pracovní, neboť vzhledem k nepříznivým informacím nemůže nalézt odpovídající pracovní místo. Vzhledem k tomu stěžovatelka podala na všechny členy výběrové komise žalobu na ochranu osobnosti, kterou se domáhá též zaplacení náhrady nemajetkové újmy v penězích.
S ohledem na svou obtížnou sociální situaci stěžovatelka požádala o osvobození od soudních poplatků.
Ústavní soud se nejdříve zabýval otázkou, zda jsou naplněny předpoklady meritorního projednání ústavních stížností (§ 42 odst. 1 a 2 zákona o Ústavním soudu), přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není. Obsahově totožnou ústavní stížností stěžovatelky se již III. senát Ústavního soudu zabýval ve svém usnesení ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. III. ÚS 384/06
(stejně jako I. senát Ústavního soudu v usnesení ze dne 10. 8. 2006, sp. zn. I. ÚS 511/06
), a dospěl k závěru, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal důvod, proč by se od svých závěrů vyslovených ve výše označených usneseních měl odchylovat, nezbylo mu, než s odkazem na tato rozhodnutí ústavní stížnosti mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 12. října 2006